Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Chce se říct, že až knihovnická potřeba vlastnictví se dere ke slovu, drze vyvolává vichry v peněžence a pokořený rozum pak rezignovaně, avšak nadmíru blaženě hledí nad zásilkami, které z rozličných koutů docházejí na stůl. Nábožné otvírání balíčků a první ohmatávání nových, či již sluchem dobře prověřených nahrávek pak šimrá v podbřišku a s úsměvem puberťáka si pak oko prohlíží artefakty, nad kterými méně postižení kroutí nevěřícně hlavou. Ano, hudební archivace a potřeba poslouchat hudbu z originálních nosičů se v současnosti může jevit jako diagnóza. Takže pokud to máte podobně a já jsem si jist, že jsou i mnohem závažnější případy, než jsou mé majetnické tužby, tak nahlédněte na pár tipů, které jsem si za období srpen - září pořídil.

// Isacaarum – Impregnation

Už jste si nejspíš všimli, že zvučné jméno grindové scény je zpět u kormidla a vykopalo pohřbené válečné dildo. Impregnation jsem podrobil průzkumu v recenzi (odkaz níže) a nyní musím vychrlit pár slov k edici, respektive edicím… a neodpustím si u toho osobní rovinu a pohled na věc. Nuže, diskografie kapely je vedena převážně na CD, přičemž tu a tam najdeme odbočky k formátu vinylovému, či magnetofonovému. Tyto výchylky však šly spočítat (pro každý formát) na prstech jedné ruky, avšak novinka se rozhodla jít cestou všech tří aktuálně nejoblíbenějších fyzických nosičů. A protože doma mám od kapely i nějaké to LP i nějakou tu kazetu, tak jsem si všechny tři pořídil, abych propojil návaznost. Předně musím samozřejmě pochválit grafiku, kterou má Chymus v malíku a vždy ji dokáže vytvořit nápaditě, originálně a vesměs i s malou dávkou humoru. CD je ve formátu super jewel case, takže je v takové té bytelnější krabičce, což je určitě fajn. Po této stránce je všechno naprosto v pořádku. Mě spíš zaráží samotný akt rozmanitosti vydání, a to nejen u téhle kapely. Jako by už byla dnes povinnost vydávat gramodesky a kazety, při tom reálně v tom (konstantně) frčí jen pár zainteresovaných osob a ti další jsou výplodem vlny a moderny, které podezřívám jen z nějakého blíže neukončeného období. Osobně znám hned několik lidí, kteří fyzický formát hudby příliš netankoval, ale s příchodem snadnějšího přístupu a vyvolání chiméry o tom, že vinyl je nejlepší možný formát k poslechu na planetě, jsou z nich najednou horlivý ctitelé daného nosiče, nebo si nechávají symboliku kazety, či gramodesky přímo vytetovat na tělo. Já jim to nemám za zlé, ale přijde mi to zvláštní.

// edice
// recenze včetně ukázky

// Drom – Pustina

Drom mají svou diskografii postavenou především na gramodeskách, takže tady není co řešit, co se formátu týče. Propojení obalu se promítlo i do fyzického kotouče, který je celý oranžový. Je to zase drobátko jiná rovina než předchozí grafiky, ale je mi to svým způsobem sympatické. Hodně oranžový je pak i booklet - ano booklet. Není tu jen vložený papír, ale secvaknutý sešítek, kde každá stránka odpovídá jedné skladbě. A hudebně? Slyšel jsem to zatím málokrát na to, abych vyhazoval větší verdikty, ale už teď vím, že to album bude složitější na stravitelnost. S jeho první polovinou jsem trochu bojoval a u té druhé jsem to měl dost houpací. To znamená, že chvíli jsem byl vyloženě jejich a chvíli jsem dělal, že je neznám. Čas ukáže.

// edice 
// ukázka

// Dying Passion – Skylor

Gramodeskou nepolíbení Dying Passion se tomuto kontaktu rozhodli učinit přítrž a skrze magický label Magick Disk Musick vpustili do světa hned 2LP. To proto, že nahrávka Skylor svou stopáží přesahuje fyzické možnosti jinak nedostižného vinylu. Ovšem nejednoho vlastníka pak nejspíš zaskočí absence gatefoldu. Oba kotouče včetně vnitřňáku (vlastně de facto tří vnitřňáků) jsou totiž zastrčeny do jedné kapsy. Logicky šlo o úsporu nákladu a je lepší vydat edici, na kterou se kapela i label dohodne a stvoří ji dle svých možností, než aby se dopustila digitální žebroty a podle vytěžené sumy se teprve pustila do financování budoucí podoby. Asi cítíte, že nejsem fanoušek platforem typu Herohero nebo Donio, ale to jsem odbočil. Gramodeska albu Skylor sluší a jsem rád, že i desky samotné jsou černé a tudíž elegantní. Jakkoliv mám ten sběratelský fetiš rád, tak černá klasika je prostě nejvíc sexy. Vydavatel pak patří k záruce kvalitně odvedené práce, které prakticky nelze nic vytknout – zde jen to, že to není gatefold (ostatně není to první a jistě ani poslední případ takového řešení v historii gramodesek). Vše ostatní je ale dostatečně sympatisch.

// edice 
// recenze včetně ukázky

// Dissolving Of Prodigy – Loučení se světem pozemským

Kdo jiný než Herdron a jeho Pařát. Je to hezká edice, kde nechybí vydavatelův průvodní text s dobovými fakty. Je to svým způsobem zlomové album ve výrazu kapely a je stejně kvalitní jako zbytek diskografie, ze kterého v rámci řadových alb aktuálně chybí vydat LP verze debutu. Já bych byl i pro CD reedici Štvanice, protože tu sháním poměrně dlouho a marně.

// edice 
// ukázka

// Brutally Deceased – Chasms

Po delší době je venku album jedné z nejsilnějších deathmetalových kapel u nás. Je to příjemný digipak, který skvěle zapadá do jejich diskografie. Hudebně je to opět nařachaná záruka síly a vzteku. Kdo jste měli v minulosti s kapelou tu čest, pak vás na novince nepřekvapí nejspíš nic. A o tom to taky někdy je – jistota, ale kvalitní. Stejně mohu hovořit i o vydavateli, kterým je Doomentia. Ačkoliv se volným slovem dá říci, že jde o obyčejný digipak, tak i ten se dá udělat s rozumem a oku lahodícím efektem. A samozřejmě se dá udělat i totálně o ničem, o čemž si povíme v příštím článku tuzemské kolekce.

// edice 
// ukázka

// Gride – Vyzobat

Čert se ne a ne vzdát kapely, která je tu více a tu méně funkční už téměř třicet let. Přesto je pozoruhodné, že Vyzobat je teprve třetí velkou řadovou deskou. Čertova hra na bicí vybízí k označení žánru jako technical grindcore, což je celkem protimluv, ale hráčská zručnost všech zainteresovaných jedinců do nahrávky je bez diskuze skvělá. Vyzobat je pak celkem lahůdka poslouchat, jak se všechny ty roztodivné kejkle přes sebe hrnou, příjemně klopýtají a poskakují jak kohout na dvorku… a on je vlastně i na obale, že. Grafika si vyloženě říká u vydání u Pařátu, ale o CD se postarala Ossie a jeho tramvajové vydavatelství. Gramodesku (svítivě zelenou) udělal Barvák.