Článek: Nedělní poslech 103

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 103

Jirka D.24.3.2019

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Kamala a jejich album Your Sugar.

O německé kapele Kamala toho nejde mnoho dohledat, snad jen to, že jejím domovem je město Leipzig a že svou hudební káru netáhne kdovíjak dlouho. Trochu matoucí dojem vyvolají výsledky internetového vyhledávání směřující k brazilské thrashmetalové formaci stejného jména s neslušně prsatou bubenicí Isabelou Moraes, případně výsledky směřující k rovněž metalové kapele taktéž jménem Kamala, ale tentokrát původem z Finska a tentokrát s neslušně prsatou zpívající kytaristkou. Pokud jste se dostatečně vynadívali, začneme se věnovat tomu, proč jsme tady.

Kamala band

Tahle Kamala je narozdíl od předchozích dvou tvořena pěticí muzikantů výhradně mužského pohlaví (aspoň doufám), přičemž podle fotek jsou to mladíci s rašícím chmýřím pod nosem a zatím ne zcela jasnou vizí toho, co chtějí hrát. Tedy aspoň pokud jde o řečičky, v kterých se to hemží mlžnými kombinacemi psychedelického rocku a krautrocku, pod čímž vlastně ani nevím, co si mám přesně představit. Vezmu to jinak - pokud máte (resp. měli jste) rádi českou kapelu -123 minut a obecně tvorbu Zdeňka Bíny, mohla by se vám tahle Kamala líbit.

Jejich hudba v sobě nese podobně pozitivní náboj, funky hravost a bluesový (jazzový) nádech. Neslyším v ní moc psychedelie ani krautrocku ve smyslu německé scény 70. let, ale neříkám, že rozumím všemu a klidně se nechám usvědčit z neznalosti.

Z nahrávky naopak dýchá naprostá uvolněnost a lehkost, nekomplikovaná žádným složitým experimentováním nebo vymýšlením už dávno vymyšleného. Kamala se drží osvědčených standardů, které v naprosto rozumné míře dokořeňují saxofonem hostujícího Jörna Kleinbrahma, a na tenký led čehokoliv dalšího se nepouští. Ostatně dominantní zpěv (barvou hlasu podobný Jimy Hendrixovi) a kytary prohnané přes kvákadlo naprosto postačují v tom, aby měl posluchač co zpracovávat a s čím se sžívat. Nutno dodat, že to není práce nijak složitá a že výsledek stojí za to.

V konečném zúčtování tahle Kapela překvapuje. Ani ne tak čímkoliv inovativním nebo hráčsky složitým (v tom je třeba zmíněný Bína mnohem dál), ale naopak soudným přístupem k vlastním možnostem a schopnostem, které kapela drží zkrátka a pouští se jen do toho, co skutečně solidně zvládne. Z tohoto pohledu je album Your Sugar hodně příjemná poslechovka, jejíchž třiatřicet minut uteče jedna radost.

Kamala - Your Sugar LP

Kapela: Kamala

Album: Your Sugar

Styl: funky / blues rock

Vydáno: 3/2019

Země: Německo

Vydavatel: Tonzonen Records

Odkazy: bandcamp / facebook

Henry Mitko - bicí

Christian Kämper - zpěv

Hannes Gernot Peter Gröschner - baskytara

Theo Rolfs - kytara
Eric Glatzer- kytara

host:

Jörn Kleinbrahm - saxofon (1, 5, 6)

Nahrávka byla redakci poskytnuta agenturou Creative Eclipse PR.

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.