Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Redaktorské ozvěny - srpen 2023

Redaktorské ozvěny - srpen 2023

Sarapis10.9.2023
Pod přísným dohledem šejka Zappy jsme upekli dort, nechali ho vysušit srpnovým sluncem, následně umlátit kroupami a nakonec ozdobit stříbrnými slzičkami školáků a jejich učitelů, kterým to zase všechno začalo. Výsledná všehochuť zasahuje do několika časových pásem. Můžete se vypravit na pěkný kus cesty proti proudu času, okusit kocovinu, která nikdy neskončí nebo zarouhat si od podlahy v nejlepší tradici anglického satanismu. Možností je spousta a žádná není vyloženě špatná. Na to vemte Yes.

// Jirka D.

 

Frank Zappa - Sheik Yerbouti (1979)  ochutnávka

zdroj: 2LP (# CBS 88339)

Srpen za mě nula nových desek a retro nálada na 100 %. Čím jiným začít, než mým oblíbencem Frankem Zappou a jeho mou nejvíc nejoblíbenější deskou Sheik Yerbouti?! Už jsem sice o ní určitě někdy psal, ale opakování je matka moudrosti a tahle deska je zase etalon hudebního humoru a akademického rocku, což chápu, že každý může vnímat velmi subjektivně a dost možná i naprosto odlišně. Já si tohle užívám. 

 

The Beatles - Abbey Road (1969)  ochutnávka

zdroj: LP (# 0602577915123)

Nejsem velký bítls znalec a ani velký bítls fanda, ale Abbey Road mám moc rád. Obecně mám rád období, kdy The Beatles přestali dělat ty popěvky pro děvčata, dospěli a umělecky dozráli. Nahráli pak několik výborných desek, které psaly dějiny a u kterých si asi každý jeden fanoušek najde svého osobního favorita. Za mě je to Abbey Road.

 

Genesis - Selling England by the Pound (1973)  ochutnávka

zdroj: LP (# CAS 1074 STEREO)

Začněte ukázkou a jestli neucítíte mrazení v zádech, nemá smysl se snažit dál. Stejně jako o Zappovi, i o této desce jsem už kdysi psal a nemám problém o ní psát znovu. Gabrielovská éra Genesis má v učebnicích hudby svou vlastní kapitolu a u mě vlastně taky. Nelze jinak. 

 

Yes - Close to the Edge / Na samém kraji útesu (1972 / 1974)  ochutnávka

zdroj: LP (# ATLANTIC 8122797157) / LP (# SUPRAPHON 1 13 1019)

Předchozí album Fragile (1971) katapultovalo Yes mezi tehdejší art-rockovou elitu a tak bylo naprosto jasné, že následující deska bude hodně očekávaná a nahlížená z pozice vysoce kvalitního předchůdce. Album Close to the Edge vydané následující rok nezklamalo vůbec v ničem a jestli budete mít raději to předchozí, nebo tohle, je řekl bych čistě otázka osobních preferencí. Z pohledu bubeníka Billa Bruforda to nicméně bylo na nějaký čas poslední yesácké album, protože se přemístil kam? Samozřejmě do King Crimson

 

King Crimson - Lark’s Tongues in Aspic (1973)  ochutnávka

zdroj: LP (# KCLP 5)

… a nahrál s nimi jakou desku? Samozřejmě Lark’s Tongues in Aspic. A nebyla to jediná změna v sestavě King Crimson, v podstatě Robert Fripp kapelu přestavěl od základů a s tím přišly i změny ve zvuku, který je … docela složitý. Nové nástroje, experimenty, improvizace, složitost, dvěma slovy posluchačská výzva. Dejte ukázku a pak dejte celé album. A neříkejte, že jsem vás nevaroval.

 


 

// Victimer

 

Decoherence - Order (2023)  ochutnávka

zdroj: flac

Nová tovární černota Decoherence je nihilismus sám. Ač místy evokuje staré protřelé a geniální zástupce industriální scény, neúprosnost a temnota alba vede myšlenky pouze k zániku. 

 

Urfaust - Untergang (2023)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

Urfaust nahráli nové album a umřeli. Myslím, že zrovna Untergang bude rozloučením na úrovni. Baví mě, jak se ta špína tahá z paty, vůbec nikam se nepospíchá a vše se nechává v suchém tričku vyhnít.  Kolabující, alkoholem stižený black. Procedura obyčejnosti povznesená nad synonyma obyčejnosti se týkající.

// Bhut: Zatím mám za sebou jen jeden poslech, ale jsem opět fascinován a opilej…

 

Dymna Lotva - Зямля пад чорнымі крыламі: Кроў (2023)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

Běloruská post doom a blacková kapela, která se jasně vymezuje od dlouholetého směrování domovského státu a svůj postoj hlásá z Polska. Zacílil jsem na ně díky chystanému koncertu v Karviné, kde je doprovodí naši Heiden. A taky další kapely. Zajímavý materiál na pomezí několika stylů, která lze pro jasnější orientaci označit jako “post”.

 

Godthrymm - Distortions (2023)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

Ostrovní doom metal díl druhý a dohled Profound Lore Records. Epický a zatěžkaný materiál hraný zkušeností se zavrtává hlouběji a hlouběji. Jaký bude skutečný dopad?

 

Drott - Troll (2023)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

Druhé album severského projektu lidiček okolo Ulver a Enslaved mi málem vypadlo z deníčku zajímavých novinek, protože deska vyšla už v květnu. Děj na bázi experimentálního prog rocku se tentokrát odehrává v norské domovině.

 

Blut Aus Nord - Disharmonium - Nahab (2023)  ochutnávka

zdroj: flac

Konec měsíce srpna jednoznačně v zajetí nového alba Blut Aus Nord. Krutého, útočného, nemocného, disharmonického. Více si necháme na recenzi.

 

J.A.R. - Jezus Kristus Neexistus? (2023)  ochutnávka

zdroj: flac

Jak jsem si samozřejmě v nadsázce ulevil minulý měsíc, že to mrdám, tak to bylo díky jednomu songu z nové desky. J.A.R. se mi dostali pod kůži podobně jako s minulou deskou Eskalace dobra. Možná ještě hlouběji. Jsou na ní víc punk co se textů týká a to je některým už šedesát :) Hudebně se není o čem bavit, maximální zábava.

 


 

// Bhut

 

Vulture Industries - Ghosts From The Past (2023)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

Jsem teprve na začátku, ale zatím se mi to jeví jako nejslabší album. Nějak se nemůžu dopátrat šťávy. Ale ono to snad přijde. Přesto si kapela zachovává svůj jedinečný rukopis, ale nějak mám pocit, že se ledacos opakuje z minula a něco zase postrádá větší hmotnost. 

// Sorgh: Mě to baví velice. Je to víc takovej rokec než metal, vesely, skočny, zajímavy melodie.

// Victimer: Ano, Vulture Industries jsou dnes hard rock na úrovni. Před časem jsem tu desku hodně sjížděl, pak to nějak vyšumělo. Musíme to někdo sepsat.

 

Belphegor - Walpurgis Rites - Hexenwahn (2009)  ochutnávka

 

zdroj: CD 

Vynikající deska, která mě hrozně baví tím, jak je na poměry kapely, rozmanitá a členitá. 

 

Billie Eilish - Happier Than Ever (2021)  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: mp3 (320) 

Nevím proč, ale očekával jsem víc agresivní, drzou a hrubou muziku. Tohle je naopak docela křehká záležitost, pro kterou není vždycky vhodná nálada. Ale okamžitě mi sedly kousky jako Oxytocin, NDA, Therefore I Am a titulní kus jen s tím detailem, že mě tam hrozně obtěžuje záměrně zničenej zvuk bicích. Ke konci songu bych to dal, ale v průběhu mi to fakt překáží. Zpěvaččin znuděnej výraz konečně chápu nejen z fotografií, které byly ostatně důvodem k poslechu… tedy jen některé fotografie… a taky Lomikarova recenze samozřejmě (ačkoliv si myslím, že je to jeho sestra, či přinejmenším vzdálená příbuzná). 

// Lomikar: Ano, ano. Moje recenze byla sepsána na žádost našich společných rodičů jako poslední pokus skrze který si má všimnout, že nechala rodinu za zády a aby se z LA za náma vrátila do Kožlan. A když přitáhne kufr keše, tak možná pak zdědí ty dvě akcie přívozu v Davli, které rodina koupila v devadesátkách. 

 

Clandestine Blaze - Resacralize The Unknown (2023)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

Velice přívětivý a příjemný black metal. Za stovku v hodnocení to sice furt není, ale dobře se to poslouchá a zabírá vlastně obratem. A ten obal by klidně mohla zvolit Umbrtka pro nějakou anti sluneční desku, či reedici debutu. 

 

Dussias - U25b4 (2023)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

Obal v barvách žehem ošetřeného kovu může vyvolat znepokojivé očekávání a ne jinak je tomu i v hudbě. Je to death metal? Ne. Je to doom metal? Ne. Je to sludge? Sakra já nevím asi taky ne. Je to vyloženě rituální metal. Každá skladba dýchá jiným elementem a všechny výše uvedené žánry jsou v nich obsažené, ale nedá se říci, že by jeden z nich hrál prim. Takže tu najdete riffy jak z raného období Black Sabbath (ale ty jsou spíše nenápadně v pozadí, takže do uší tolik netlučou), nebo naléhavou těžkopádnost Inter Arma i death metalové invokace jak od ostřejších (zvukově) Morbid Angel. Je to krátká nahrávka, ale poměrně výživná a vlastně ta délka je plně dostačující.

 


 

// Garmfrost 

 

Ofnus - Time Held Me Grey and Dying (2023)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320)

Ofnus je žhavý typ řádně natlakovaného atmosférického blacku. Skladby z Time Held Me… jsou přes veškerý mrazivě chladný nářez příjemné na poslech, jsou pestře zaranžované, skvěle zahrané i nazpívané. Nová kapela, první dlouhohrající deska a hned pecka.

 

Stillbeing - World Builder (2023)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320)

Hypnóza této sludge a blackem liznuté bandy dokáže vyvolat pěkný sny. Ve Stillbeing cítím potenciál. 

 

Blut Aus Nord - Disharmonium - Nahab (2023)  ochutnávka

zdroj: bandcamp

Nahab je trochu jinou nahrávkou než její předchůdce. BAN vaří už dávno ze známých ingrediencí, ale pořád se jim daří ukuchtit chutnou krmi. 

 

Alice Cooper - Road (2023)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320)

Alice Cooper je borec! V posledních letech se obrátil vývoji zády, oproti Detroit Stories je Road více soudržným dílem. Má v sobě možná i víc hitovosti, pokračuje však ve spanilé jízdě do minulosti oděná v současném kabátku. Starý pán si může dovolit, co si jen zamane. Pořád jura.

// Bhut: Ještě jsem to neslyšel, ale jsem zvědav na kytarové kejkle Nity Strauss.

 


 

// Sarapis

 

Chat Pile - God’s Country (2022)  ochutnávka

zdroj: bandcamp

Z této nahrávky se line vyloženě toxický smrad. Na jednu stranu mě Chat Pile odpuzují svým nervním sludge core feelingem a expresivním výrazem labilního chlápka, který předvádí něco mezi zpěvem, recitací a umíráním, na druhou stranu se stejně zase přistihnu s nosem přes okraj tohoto barelu s jaderným odpadem, jak nasávám jeho výpary. Čichnout si tu a tam, příležitostně, to snad na člověku nenechá následky.

 

Lux Occulta - The Mother and the Enemy (2001)  ochutnávka

zdroj: youtube, CD

Ponořil jsem se po delší době do tohoto ponurého bludiště avantgardy a trip-hopu a nevím jak u vás, ale u mě je to pořád jasně za 100. Album neztratilo ani gram váhy, naprostá špička, která proniká tkání až na dřeň. Formou i obsahem.

// Bhut: Nádherná deska, naprostý souhlas.

// Sorgh: Souhlas, skvělá a nadčasová věc. Stále bude novátorská.

 

Akercocke - Rape of the Bastard Nazarene (1999)  ochutnávka

zdroj: bandcamp, CD

Návrat k Rennaisance in Extremis (2019) byla dobrá volba při hledání letního osvěžení, ale zvědavost mě zahnala ještě hlouběji, do začátků těchto anglických světlonošů. S oním profláklým bastardem se vůbec neserou, pod náporem klepaček a tvrdých riffů chřadne jeho chatrná schránka a vy to taky nebudete mít snadný, to se nebojte. Skvělý syrový nářez.

// Victimer: Tahle kapela je moje DNA, srdcovka a mohu cokoliv.
// Bhut: Debut mi nesedí tolik jako následující alba, ale i tak je to něco mimořádně silného. 

 


 

// Sorgh

 

Opeth - Pale Communion (2014)  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: CD 

Vše podstatné bylo napsáno v recenzi. Z mého pohledu jde o geniální desku. Jo, už to nejsou ti metaloví Opeth a na jednu stranu je mi to líto, klidně ještě mohli jednu dvě fošny starého ražení udělat. Ale když pak slyším, co stvořili tak mě polévá čisté štěstí. Takhle povedenej přerod je skoro zázrak.

// Sarapis: Tady si to všechno sedlo. Žádná křeč, jenom vínko, dobrej sejr a prog metal na úrovni.

 

Alghol - Night Eternal (2023)  ochutnávka

zdroj: bandcamp

Tohle je dobrá cesta jak se dobrat k jádru černé zloby. Za vším stojí jedna osoba a patří ke světlým výjimkám v řadě zbytečných projektů. Je to zlé, pravověrné a atmosférické. 

 

Darkthrone - Arctic Thunder (2016)  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: bandcamp

Nikdy jsem nepatřil mezi fanoušky Darkthrone, u mě vždycky vládli Mayhem. Ale nikdy neříkej nikdy. Pustil jsem si to a vůbec to nebylo špatny. V té záplavě alb, která vydali jsem stejně schopen si vždycky něco jen vyzobnout, na celou diskografii nebudu mít koule.

 

The Ocean - Holocene (2023)  ochutnávka

zdroj: youtube, bandcamp

Zatím mě to nepřesvědčilo. Je to průměrně silné, důvěrně známé, ale něco tomu chybí. Možná jsem nasycen předchozí výbornou řadovkou a tohle jí zdaleka nedosahuje.

// Victimer: Tváří se to hluboce, ale je to mělké.

 


 

// Lomikar

 

Hooverphonic - With Orchestra (2012)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320), youtube 

Opravdu to není zásah úplně s každou písničkou, protože některé jsou opravdu až příliš popově jalové, ale když to tahle trojka trefí, trefí to hluboko a třeba takovou píseň Eden jsem během srpna slyšel vícekrát než svoje jméno. Hodně za to může pravděpodobně i neokázalé charisma zpěvačky Geike Arnaert, která ze sebe v každém songu nemusí rvát ty příslovečné košile a prostě v nich s tím svým klidným hlasem tak nějak přirozeně bydlí. 

 

Type O Negative - Bloody Kisses (1993)  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: mp3 (320) 

Gothic rocková mantra s jedním z nejroztomilejších hudebnických kokotů a co jich na světě bylo. Díky osobě Petera Steela a tomu, jak si ty jejich desky dělají fakt co chtějí, jsem nikdy tuhle kapelu nedokázal brát úplně vážně, když si budovala ty své chrámy hudební roztouženosti, ale budu-li vyzobávat z jejich tvorby jednotlivé zářezy typu Christian Woman, tak musím uznat, že občas z nich vylezl zkrátka hit jak debil.

 

Sólstafir - Ótta (2014)  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: mp3 (320)

Zkoušel jsem opět po nějaké době si poslechnout debut kapely Í blóði og anda, abych si připomněl jak skutečně dlouhou cestu za těch několik let ušla, protože ten se fakt nedá poslouchat. Ótta je na druhou stranu deska, která stojí na druhé straně úsečky. Definovala následný zvuk a podobu tvorby islandské čtveřice a já mám i pocit, že se stala jednou z obecných ikon přirozeného přechodu mezi černometalovou stopou a post-rockovou trpělivostí. Díky tomu, že ovšem na kvality Ótty další desky kapely nejsou schopny ani v nejmenším navázat, se už jasně profiluje, že vyhozený bubeník Gummi (a mimochodem i autor některých jejich videoklipů, loga i grafické podoby desek) byl vlastně opravdu nakonec vůdčím tvůrčím mozkem Sólstafir.

// Sarapis: Ótta je určitě tím pravým reprezentantem pozdější tvorby Sólstafir, ale možná to říkám jen proto, že ho znám nejlíp. Je to držák, ta melancholie a hustá samota jsou pořád čerstvé a nabroušené k útoku.

 

Alcest - Kodama (2016)  naše recenze vč. ochutnávky

 

zdroj: mp3 (320) 

Další procházka z blackmetalových černot do post-rockového vlnění. Naprosto sebevědomé album dvou skladatelských suverénů, kteří na posledních deskách jen dobrušují k dokonalosti svůj jasně rozeznatelný zvuk od kterého se odráží, a v budoucnu ještě bude, mnoho dalších kapel. A je to tak dobře. 

 

Chemical Brothers - No Geography (2019)  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: mp3 (320)

Poznáváme se a já zatím přemýšlím, zdali to na mě není moc po srsti, uvidíme po pár posleších. Mají to blbý holt hrát ve světě, kde fungovali Prodigy.

 


 

// Symptom 

 

Reka - Jupiter (2019)  ochutnávka

zdroj: bandcamp

Post-hardcore a jiné příběhy.

 

Godflesh - Purge (2023)  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: bandcamp

Prostě další Godflesh v dobrém i ve zlém.

 

Prago Union - Příduhned... (2022)  ochutnávka

zdroj: spotify

Kato neměnný, ale pořád stejně příjemný.

 

J.A.R. - Jezus Kristus Neexistus? (2023)  ochutnávka

zdroj: spotify

Jednotka akademického rapu znovu zasahuje aneb 16 nových případů majora Holého.

 

Rammstein - Live Aus Berlin (1999)  ochutnávka

zdroj: spotify

Rammstein zamlada. 



  DISKUZE K ČLÁNKU

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky