Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Jirka D.

Jello Biafra & The New Orleans Raunch and Soul All-Stars - Walk on Jindal’s Splinters (2015)  ochutnávka

Téměř přesně čtyři roky starý materiál natočený živě na New Orleans Jazz & Heritage Festivalu, který se konečně dostal na desku. Biafra je evidentně stále při chuti a vzhledem k vynikajícímu obsahu lze jen doufat, že mu tah energie dlouho vydrží. Album of the month!

Område - Edari (2015)  ochutnávka

Spojte si novější Ulver, Manes a třeba poslední Thee Maldoror Kolektive a vyluhujte to. Område jsou přesně někde tam, místy valí jeden výborný nápad za druhým, jindy je lze snadno přistihnout při opisování a nedostatku vlastních nápadů. Jako alternativa k výše zmíněným ale fungují dobře.

// Ruadek: Jak píšu u sebe, líbí a recenzi chystám…

Disturbed - Immortalized (2015)  ochutnávka

Disturbed jsou zpět a podle prvních dojmů z nové desky jim ta pauza prospěla. „Immortalized“ je hodně hitová a skvěle poslouchatelná věc, která se podle všeho v přehrávači usadí s podstatně větší jistotou než album předchozí. Zatím spíše nadšení, snad vydrží…

// Ruadek: Celkem pohodička, taky docela líbilo, jejich silnější dílo, které se neztratí.

Ghost - Meliora (2015)  ochutnávka

Vedle toho z nového alba mystiků Ghost tak nadšený nejsem a nadstandardní dojmy z předchozí desky se zatím neopakují. Možná je to jen tím, že album nebere na první dobrou (což v případě Infestissuman šlo úplně hladce), možná je to někde jinde. Známe se ale jen chvíli a budeme to spolu zkoušet dál.

Soulfly - Archangel (2015)  ochutnávka

Po zkušenostech z minula jsem raději neočekával vůbec nic, a to bylo možná dobře, protože minimálně titulním songem (a nejen jím) mě novinka Cavalerových Soulfly mile překvapila. Max má obrovské štěstí, že se v kapele stále drží Marc Rizzo, protože pokud se na desce děje něco zajímavého, je to téměř vždy ve spojitosti s tímhle kytaristou. Jinak ale Soulfly klasika a jen stín toho, co tahle kapela tvořila kdysi.

// Victimer

Předně bych se chtěl omluvit, že jsem nerespektoval nepsané pravidlo o pěti zmíněných nahrávkách v jednom měsíci, ale má posluchačská vášeň dosáhla v srpnu svého maxima a přišlo mi nefér některá alba nezmínit. Takže, tady je má vyvolená a snad i šťastná sedmička:
 

The Meads of Asphodel - The Murder of Jesus the Jew (2010)  ochutnávka

Nikdy jsem této vychytrale blackové hordě z UK nepropadal, ale znáte to… První seznámení proběhlo před lety při zaníceném čtení o kultu Mayhem, kdy jsem vedle profláklých úmrtí a zlé aury černých ovcí z Norska zachytil také existenci splitka s kapelou The Meads Of Asphodel. Nikdy jsem jej neslyšel a dnes je mi to tuplem šumák. Co si ovšem poslechnu rád, je deska “The Murder of Jesus the Jew”. V té vidím povedenou a svým způsobem našlapanou směs metalu, odletů mimo kování a sympatického spojení obého. V této desce je něco, co mě k ní už několik týdnů pořád přitahuje a i když to není můj zásadní šálek kávy, tak mě dostala a zatím ji nejde jen tak odložit.

Mayhem - Grand Declaration of War (2000)  ochutnávka  naše recenze

Zmínil-li jsem kult Mayhem, navlíknu na tuhle myšlenku další korálek. No, spíš korál jako kráva! Ve své době jsem tohle album sice respektoval, zároveň jej však i nenáviděl jako zradu a hlavně propadnutí industriálnímu bzukotu, což byla tenkrát snaha mnoha zarytých black metalistů. Navíc Mayhem byli jen dalšími v řadě… No, ale nakonec všechen odmítavý postoj vyřešilo to hlavní - kvalita desky. Ta je totiž hodna pouze superlativů. Mayhem se povedlo zachytit své zlo a chlad v nové, modernější podobě a celou desku dotáhnout téměř k dokonalosti. Není nad čím spekulovat - kolegova recenze mi mluví z duše.

// Bhut: Kvlt!!!

Ashtar - Ilmasaari (2015)  ochutnávka  naše recenze

Ashtar beru jako milé překvapení. Co si budeme nalhávat, všechny tyhle stoner a sludge kapely jsou prostě trendy, soutěž o délku vousů a větší díru v ušním boltci asi ještě pořád vrcholí, ale čest výjimkám. A řadím mezi ně i tyto švýcarské okultisty. Nic nového pod kamenným sluncem to sice není, ale nápady a jednotlivá spojení riffů a temných nálad beru jako zajímavá a aspoň trochu zvedající ze židle. Takto to mám rád a věřím, že v budoucnu nám mohou Ashtar ještě pěkně zatopit.

Fear Factory - Genexus (2015)  ochutnávka

Nejposlouchanější deska posledních dnů a jak se přesvědčíte níže, nejsem v tom v redakci zdaleka sám. Fear Factory 2015, to je nekonfliktní spojení strojové sekané s velkou náklonností k melodiím a celkově větší otevřenosti. Důležité je, že to funguje, byť tahle deska nebude tou nejlepší, co kdy vydali. V tuto chvíli úplně postačí, když si řekneme, že Fear Factory na krásu neumírají a novinka svá krásná místa má. A poslouchá se vážně sama...

Brian Eno - Small Craft On A Milk Sea (2010)  ochutnávka

Zvukový malíř Brian Eno je prostě Pán. Netřeba pochybovat o jeho přínosu pro celou hudební scénu a netřeba pochybovat ani o tomto povedeném albu spadajícím do posledních let. “Small Craft On A Milk Sea” je poutavým spojením ambientních ploch, drumíku a trochou “živého” bigbítování, kde slova stejně nestačí a v moci posluchače je jen nasednout a nechat se unášet po vlnách mléčného moře.

Atomine Elektrine - Leftfield (2015)  ochutnávka

Kompilační deska pana Anderssona, který je známější především svým temným projektem Raison d'être a spolu s Atomine Elektrine se věnuje spíš rytmičtějšímu pojetí elektroniky. “Leftfield” zkraje září podlehne krátké recenzi, takže tam si povíme pár slov navíc a dnes si vystačíme pouze s orientační informací, že jde o sbírku skladeb z let 1997-98, respektive z roku 2003. Rád ale při této příležitosti odkáži alespoň na povídání o posledním studiovém albu Raison d'être:

Laibach - Wat (2003)  ochutnávka

“Wat” jsem v bohaté diskografii kontroverzních Slovinců zanedbával asi nejvíc, a tak mi nezbylo než to napravit. Album bylo svého času jak chváleno, tak to i docela schytávalo, ale já jsem určitě spokojen. A nebude to jen proto, že mám pro tuhle kapelu neskrývanou slabost. “Wat” není pouhým probuzením ducha minulosti, či nevalným pokusem o pochodovou modernu. Vylešti si butky a migej na parket, tanečníku!

Bhut //

Chelsea Wolfe - Abyss (2015)  ochutnávka

Prostě mne uhranula a od toho momentu se oddávám nejen propasti. Uchvacující a působivé. Rád bych zažil koncert v ponurém klubu. To musí být nepopsatelný zážitek, protože už jen to, co se ve mě děje při poslechu studiovky, je neskutečně silné.

Ashtar - Ilmasaari (2015)  ochutnávka  naše recenze

Nejprve to znělo jako obyčejný temný doom se špetkou toho těžkopádného sludge. Jenže ta chuť na patře zůstala viset tak dlouho a tak intenzivně, že jsem se musel neustále vracet. Nakonec i tady jsem ve zdravé míře propadnul. Prostě baví.

Shroud Of The Heretic - Unorthodox Equilibrium (2015)  ochutnávka

Leporelo zla.

Fear Factory - Genexus (2015)  ochutnávka

Nedával jsem tomu vůbec velké naděje, ale nakonec mne tam vtáhla jakási linka nostalgie. Tu a tam zazněly momenty jakoby z desek dávno minulých, jejichž lesk po letech nabývá na síle. Snad netřeba zmiňovat období, které mám na mysli. Továrny opět hučí celodenním provozem a vlastně se mi tahle poloha i líbí. Jo, je to fajn deska.

The Offspring - Ixnay On The Hombre (1997)  ochutnávka

Občas není od věci se vrátit v čase a poslouchat muziku, která v někdejším věku vládla ošoupanému kazeťáku. The Offspring vyplňovali prostor několika kazet, z nichž nepochybně vedla Americana. Jenže i věci jako Smash nebo Ixnay On The Hombre se nesmazatelně vryli do paměti. Po čase už tuhle muziku vnímám jinak, ale rozhodně ne negativně.

// Sarapis: Teda dobrá vykopávka kolego. Taky jsem té kazetě dával pořádně zabrat. Teď bych ale nezabroukal ani notu, vše vypařeno.

Garmfrost //

Adversarial - Death, Endless Nothing and the Black Knife of Nihilism (2015)  ochutnávka

Adversarial mě rozsápali na cucky. Nic ze mě nezbylo. Technické zlo z Kanady vyrostlo, jak nikdo nepočítal. Z obyčejného black deathu je rázem ničivé tsunami, z technicky vydařeným základem a démonickou atmosférou. To jak jsou poskládané jednotlivé části skladeb, jak vedle sebe úžasně koexistují, je geniální. Přitom je nová deska Adversarial pořád brutální nářez.

Hate Eternal - Infernus (2015)  ochutnávka

Ani jsem moc nečekal od nového díla Hate Eternal. I, Monarch bylo poslední, co mnou zacloumalo. Každé další album bylo precizní, nicméně šlo mimo mě. Až do Infernus. Řezba od začátku do konce, jedovatý řev páně principála, šílené přechody, kupodivu silné melodie, kytarové orgie tolik typické pro Rutanovu práci… Ech, klenot na dohled.

Temple of Baal - Mysterium (2015)  ochutnávka

Mysterium patří mezi to nejlepší, co jsem letos slyšel. Jakkoliv se mi minulá (jinak dosti ceněná) deska moc nezamlouvala, je novinka sbírkou skvělých skladeb epicky atmosférického základu. Je velice vzdušná, je plná blast beatu, agrese, ale umí roztáhnout křídla a nést se nad krajinou. Tentokrát je znát více black metalová aura, ale fanoušci předešlé tvorby nemusí mít obavy, že by Amduscias vyměkl nebo tak něco. Pořád se zlobí.

VI - De Praestigiis Angelorum (2015)  ochutnávka

Garmfrostík je jak v nebi, bylo by nějaké k mání. VI, projekt předních francouzských muzikantů, má konečně skladem debut. Kdo se ptal, zda se BST nebude opakovat, když má prsty v tolika projektech, kapelách… Odpovědí, že samozřejmě rukopis jeho a jeho kumpánů poznáte na sto honů. Je tentokrát ovšem dosti (anti)melodický a zároveň vyhlazovací. Brutální jízda z vás vymlátí mozek, který se přitom chtěl kochat libými melodiemi a ono je to přitom celé tolik jedovaté a smrtící. Více v recenzi, která bude coby dup.

Pyogenesis - A Century In The Curse Of Time (2015)  ochutnávka

Po třinácti letech se probral k světu dávný fenomén německého metalu Pyogenesis. Ten v devadesátkách zářil jasným světlem. Pak se cosi pokazilo, kapela čas od času vydala mizerné album, a postupně se vytrácela. V kapele už nefiguruje Tim Eiermann, což by mohlo být průšvihem, ale kupodivu to tak není. Nová deska se vrací kamsi do metalovějšího období, přitom nezapomíná ani míchání stylů z dob Twinaleblood. Výsledkem budiž místy kostrbatá nálož pokusů a omylů a na druhé straně dechberoucí nápady jako je titulní čtvrthodinový křehký skvost.

// Ruadek: Též se mi to zamlouvá, úvodní singl překvapil, je to poměrně silné a návrat hodnotím jako zcela oprávněný.

// Victimer: Tuhle kapelu jsem nikdy nepochopil…

Fear Factory - Genexus (2015)  ochutnávka

Njn, nový Fear Factory opět rozvířili bahno scény. Zase je o čem diskutovat, o čem psát. O tom, jak už to není, co bejvalo, jak v novince slyšíme ohlasy Demanufacture a jak je dobře, že mají opět v sestavě lidského bubeníka. Novic na židličce, Mike Heller, sice bubnuje skvěle, o jeho technice není pochyb, ale je dalším, co nevyšel ze stínu Raymonda Herrery. Album je hodně o melodiích, o střídání jemnější a brutálnější polohy zpěvu i hudby. Nic nového se neděje, ale písničky jsou výborné, dobře se poslouchají. A to už dlouho nebyla pravda.

// Ruadek: Jo, ono srovnávat se prostě musí a nejde to jinak. U nich už vůbec ne. Novinku jsem projel zatím sotva dvakrát, celkem spokojenost, od první chvíle vím koho poslouchám…

Ruadek //

Godsleep - Thousand Sons Of Sleep (2015)  ochutnávka

Trochu od všeho - brutálnější nahuštěná stonerocková smažba, Motorhead nebo dozvuky Black Sabbath. Bohovsky intenzivní, návykové, perfektně složené a šlapající jako hodinový strojek. Nic pro drobotinu, pletoucí se pod nohama, pěkně zostra a plnou parou.

Kingcrow - Eidos (2015)  ochutnávka

Tady bych napsal podobný úvod - trocha od všeho, ačkoli tady se čerpá odjinud. Především Porcupine Tree a zlatá éra Pain Of Salvation. Kingcrow mají na kontě už pětici alb, jedno lepší než druhé a já jsem překvapen, že jsem doposud o jejich tvorbě nikdy neslyšel. Novinka mě totálně dostává, aspirant na jednu z nejlepších desek roku.

The Chemical Brothers - Born in the Echoes (2015)  ochutnávka

Noví Chemici, stále hodně solidní nářez. Není mnoho elektronických stálic, kde bych ještě čekal zaručenou kvalitu, tady ji dostávám opět mírou vrchovatou. Ozvěny se odrážejí až někam k Surrenderovi či ještě dál, hodně vokály, občas solidní nářez přesně v jejich “upípaném” stylu. Chems stále jedou, není co vytknout. A EML Ritual je smažba jako prase, jakou už dlouho nepředvedli. :-)

Område - Edari (2015)  ochutnávka

Ale tak jo, vyžádal jsem si na kapele promáč a ten sice zní jako vzdálený příbuzný Ulver, Manes a Thee Maldoror Kolektive, přesto nelituji. Zní to, jako by jejich band byl seskládaný nahodile právě ze všech členů zmiňovaných band, spolu s invencí a kupou výborných nápadů. Rozhodně nadprůměr, a to s každým dalším poslechem. Recenzi chystám.

Professor Kliq - The Scientific Method, Vol. III (2015)  ochutnávka

Elektronicky-jazzový Mike, který si to valí napříč scénou spolu s jazzovým feelingem. Hodně letní záležitost, docela solidně se mi strefil do vkusu a nenudí, prezentuje něco nového a do puntíku promyšleného.

// Sarapis

Anthrax - Stomp 442 (1995)  ochutnávka

V rámci náslechů letošních Armored Saint jsem si vzpomněl na svoji dávnou lásku - desku "Stomp 442" od Anthrax. Tu jsem neslyšel, jak je deset let dlouhých, takže když se ozvaly první zvuky vazbících kytar, kráčelo mi po zádech příjemné mrazivo. Svého času jsem starou kazetu točil pořád dokola. A i po letech cítím, že mi album má co říct.  Anthrax nejsou klasičtí thrasheři a rychlost, která je jinde posvátná, nahrazují výBushnou energií. John Bush (to je to pojítko s Armored Saint, samozřejmě) je opravdu ztělesněním živelnosti a na “Stomp 442” řádí jako tajfun. Ano, líbí se mi to! Hitovky jako “Random Acts Of Senseless Violence” nebo “Nothing” vítám zpět do svého obýváku a s nimi i energii a rockový náboj celé desky. No a ten obal… krása!

Leprous - Congregation (2015)  ochutnávka  naše recenze

No moc sympatičtí mně tihle hoši nejsou, ani nevím proč. Asi proto, že jsou mladí a neklidní haha. Ale že je tato deska hodně povedená, to jim odpárat nemůžu. A nechci. Spíš posílám pozdrav a uznání za album, které mi dělá společnost většinu srpna. Je trochu zvláštní, že málokdy vím, který z refrénů se v právě znějící skladbě vyloupne, i když už těch poslechů mám za sebou hodně. Že by známka nezdravé šablonovitosti? Snad jen přechodová fáze na cestě k harmonii v našem vztahu…

// Ruadek: Ono to kouzlo je právě i v tom, že ačkoli se ty písně podobají, jsou ve svém pojetí geniální. Kluci na sebe nevrství množství aranží, vystačí si s málem, ovšem na tom málu museli tvrdě pracovat a ty skladby od sebe rozeznám “poslepu”.

Fear Factory - Genexus (2015)  ochutnávka

Nucleárovský stream mně umožnil neformálně poslechnout nové Fear Factory, dohromady všehovšudy dvakrát. Využívám neformálního prostoru těchto Ozvěn k neformální poznámce, že jsem slyšel novou desku kapely Fear Factory. Takže dobrý a možná si to ještě někdy dám. Skalníci budou určitě rádi, že jim kapela neuhýbá nikam z cesty.

Between the Buried and Me - Coma Ecliptic (2015)  ochutnávka 

Nebyla toto náhodou metalcoreová kapela?! Nic proti stylu, ale teď tu poslouchám progresivní metal, který není vůbec ocoralý a zní svěže, a to i přesto, že se často vrací do starých progových kolejí (nebo i rocku á la staří Uriah Heep) a občas, světe div, jako bych poslouchal profesóry Dream Theater. Myšleno v dobrém, jak jinak.

Arcturus - Arcturian  (2015)  ochutnávka  naše recenze

Ještě dlužím vyjádření k tomuto albu po několikatýdenní poslechové pauze. V květnových ozvěnách jsem byl spokojený, ale obezřetný. Teď jsem už jenom spokojený. Pro mě bez vytáček zatím jedna z nejlepších nahrávek roku.

// Sorgh

Tangled Eye - Dream Wall (2014)  ochutnávka

Asi první bluesovka, kterou sem si koupil na originálu. Snad pro tu violu, snad jako ocenění, že kapela z NY přijela do takové prdele jako je Tasov. Přes ten strašnej obal je to pohoda, ale má to v sobě navíc silnou atmosféru, která zas taková pohoda není.

Nod Nod - Nod nod (2014)  ochutnávka

Léto, fesťáček a tahle kapela pěkně za tmy. Pozvedli atmosféru, rozestřeli nervní energi a dokázali, jak i za pomalého tempa je možné rozdýchat unavené publikum. Vinyl je super.

// Bhut: Jo, naživo je tahle banda fajn. Líbí se mi, že dokážou přenést tu atmošku z desky i na podium. Prostě si na nic nehrajou a muzicírujou tak, jak jim to jen touha dovolí. Prostě paráda. ...a LP má fajn vizáž.

Krisiun - Forged In Fury (2015)  ochutnávka

Parádní kapela, parádní desky, tohle je jedna z nich. Nápadité, decimující a valivé jako nějaký Rolling Stone. V porovnání s posledními Kataklysm nedozírné výšky invence.

Mark Lanegan - Phantom Radio (2014)  ochutnávka  naše recenze

V souvislosti s brněnským koncertem často poslouchaná věc. Předchozí “funus” je mnohem lepší, ale i tohle je dobré album. Mark Lanegan ví, jak skloubit rock s diskorytmem.

// Symptom

Bohren & Der Club Of Gore - Black Earth (2002)  ochutnávka

Dotek absolutna zakletý v hudbě na albu Black Earth, potažmo v celé diskografii Bohren & Der Club Of Gore mě vzal hned. Absurdně minimalistické, drásavě pomalé a přesto obsažné a vynikající. Díky za vše, svět už nikdy nebude stejné místo.

// Ruadek: Tohle mě bere už mnoho let, ta až noirová atmosféra zakouřeného baru a minimalistické pojetí, přesto strhující…

Helios - Caesura (2008)  ochutnávka

Keith Kenniff činný pod pseudonymem Helios nazírá post-rock z ostrého úhlu jeho ambientnější podoby.

Shannon Wright - Honeybee Girls (2009)  ochutnávka

Vždy stejné ingredience, pokaždé jiná příchuť. Indie-rock s přesahem a hlavně s jaksi překonávajícím efektem krásně zmatených tónů.

Red Hot Chili Peppers - By The Way (2002)  ochutnávka

Počítám, že za hrot platí spíše Californication, ale osobně víc hraji By The Way. Kapela už dávno inovativní není, ale uvolnila se zde do svého stylu natolik, že je radost se jednou za čas zaposlouchat.

// Bhut: Ačkoliv mne titulní song hodně baví, tak obecně jsem téhle desce na chuť nepřišel a vlastně od té chvíle se jim přestal věnovat. Do té doby něco nevídaného na hudebním poli, co má šmak i po letech a vlastně zrovna nedávno jsem se oddával Blood, Sugar, Sex, Magik.

The Oscillation - Veils (2011)  ochutnávka

Vyšinutí jakoby třáslo s každým tónem desatera skladeb. Intergalaktický transmiter v hlavě Demiana Catellanose uvádí psychedelický rock z jiné dimenze.