Článek: Nedělní poslech 103

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 103

Jirka D.24.3.2019

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Kamala a jejich album Your Sugar.

O německé kapele Kamala toho nejde mnoho dohledat, snad jen to, že jejím domovem je město Leipzig a že svou hudební káru netáhne kdovíjak dlouho. Trochu matoucí dojem vyvolají výsledky internetového vyhledávání směřující k brazilské thrashmetalové formaci stejného jména s neslušně prsatou bubenicí Isabelou Moraes, případně výsledky směřující k rovněž metalové kapele taktéž jménem Kamala, ale tentokrát původem z Finska a tentokrát s neslušně prsatou zpívající kytaristkou. Pokud jste se dostatečně vynadívali, začneme se věnovat tomu, proč jsme tady.

Kamala band

Tahle Kamala je narozdíl od předchozích dvou tvořena pěticí muzikantů výhradně mužského pohlaví (aspoň doufám), přičemž podle fotek jsou to mladíci s rašícím chmýřím pod nosem a zatím ne zcela jasnou vizí toho, co chtějí hrát. Tedy aspoň pokud jde o řečičky, v kterých se to hemží mlžnými kombinacemi psychedelického rocku a krautrocku, pod čímž vlastně ani nevím, co si mám přesně představit. Vezmu to jinak - pokud máte (resp. měli jste) rádi českou kapelu -123 minut a obecně tvorbu Zdeňka Bíny, mohla by se vám tahle Kamala líbit.

Jejich hudba v sobě nese podobně pozitivní náboj, funky hravost a bluesový (jazzový) nádech. Neslyším v ní moc psychedelie ani krautrocku ve smyslu německé scény 70. let, ale neříkám, že rozumím všemu a klidně se nechám usvědčit z neznalosti.

Z nahrávky naopak dýchá naprostá uvolněnost a lehkost, nekomplikovaná žádným složitým experimentováním nebo vymýšlením už dávno vymyšleného. Kamala se drží osvědčených standardů, které v naprosto rozumné míře dokořeňují saxofonem hostujícího Jörna Kleinbrahma, a na tenký led čehokoliv dalšího se nepouští. Ostatně dominantní zpěv (barvou hlasu podobný Jimy Hendrixovi) a kytary prohnané přes kvákadlo naprosto postačují v tom, aby měl posluchač co zpracovávat a s čím se sžívat. Nutno dodat, že to není práce nijak složitá a že výsledek stojí za to.

V konečném zúčtování tahle Kapela překvapuje. Ani ne tak čímkoliv inovativním nebo hráčsky složitým (v tom je třeba zmíněný Bína mnohem dál), ale naopak soudným přístupem k vlastním možnostem a schopnostem, které kapela drží zkrátka a pouští se jen do toho, co skutečně solidně zvládne. Z tohoto pohledu je album Your Sugar hodně příjemná poslechovka, jejíchž třiatřicet minut uteče jedna radost.

Kamala - Your Sugar LP

Kapela: Kamala

Album: Your Sugar

Styl: funky / blues rock

Vydáno: 3/2019

Země: Německo

Vydavatel: Tonzonen Records

Odkazy: bandcamp / facebook

Henry Mitko - bicí

Christian Kämper - zpěv

Hannes Gernot Peter Gröschner - baskytara

Theo Rolfs - kytara
Eric Glatzer- kytara

host:

Jörn Kleinbrahm - saxofon (1, 5, 6)

Nahrávka byla redakci poskytnuta agenturou Creative Eclipse PR.

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.