Článek: Nedělní poslech 104

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 104

Sarapis7.4.2019

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kompilaci Trapped Under Ice.

Undergroundové vody jsou fascinující nejen tím, že nikdy nejsou stojaté, ale i tím, že v nich můžete narazit na ledasco a že se v jejich podzemním království může leckdy i zastavit čas, aniž by to znamenalo selhání složitého systému kanalizačních soustav. Boj o každou peřej osobitosti je denním chlebem, ale vedle mnoha slepých uliček a znečištěných ramen zurčí i čilé a ryzí pramínky a potůčky, kde se to desítky let hemží drobotinou, z jejíž hejn se čas od času odpoutá velké zvíře a vydá se na světlo. Kanada je obrovská země a její podzemní vody jsou složité a klikaté. Specifickou oblast metalové současnosti se snaží mapovat kompilace Trapped Under Ice, která nám podává zprávu o tom, co takoví mladí Kanaďané dělají, když po práci navléknou křivák a vyrazí ven.

Heavy metal je přežitý, což s trochou fantazie znamená, že přežil a žije dál. Někteří budou tvrdit, že nikdy nezemře, ale to by bylo na únavnou debatu a tolik piva nemám. Na výběru Trapped Under Ice je ke slyšení vzorek kapel, které respektují vývoj žánru zhruba do roku 1989 (pak vyšel Painkiller a to už je moderna) a podle toho se i chovají. Mydlí historické riffy, vzývají dávné dravce a jdou vám rovnou po krku. V souladu s novou vlnou tradičního heavy metalu ctí živelnost a autenticitu (nebo to přinejmenším zdatně předstírají), až se to v kontextu doby zdá jako to jediné rozumné, co se v zajetí výpočetní sterility dá dělat.

Skladby a kapely na této kompilaci mají různorodou úroveň i zaměření, některé oživují ducha prvních krůčků black metalu (Blackrat, Barrow Wight), některé navozují vyloženě mystickou atmosféru (Cauchemar zpívají francouzsky, v tom to asi bude), některé prostě jedou střední proud, ale s noblesou (o Traveler u nás ještě uslyšíte). Trapped Under Ice je jako průvodce, který ukáže, kudy se dá jít a pak už je to na vás. Tak zkuste poslechnout a vyrazte na průzkum. Jen dávejte pozor - pod ledem číhá smrt, kór v Kanadě.

<a href="http://templeofmystery.bandcamp.com/album/trapped-under-ice">Trapped Under Ice by Temple of Mystery Records</a>

Název kompilace: Trapped Under Ice

Styl: heavy/speed metal
Vydáno: 1/2019
Země: Kanada
Vydavatel: Temple of Mystery Records
Odkazy: bandcamp / eshop

Seznam skladeb:

1. Traveler - Betrayer

2. Metalian - Streets of Fire
3. Cauchemar - Comme un poignard
4. Occult Burial - Fight for Survival
5. Starlight Ritual - Demons
6. Freeways - Heavy Rescue
7. Barrow Wight - Morgûl Blade
8. Spell - Silent Towers
9. Blackrat - From the Tideless Sea
10. Emblem - Fast Rocker

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.