Článek: Nedělní poslech 108

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 108

Victimer19.5.2019

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Anihila a jeho debutové album "Silent Annihilation".

Vesmír je hluboký, nekonečný, neprozkoumaný a fascinující. Týká se to i různých hudebních kapel a jejich nahrávek a pokud se zaměříme na tajemně strohý svět dark ambientu, tak je výčet vyjádření a podlehnutí významu neuchopitelnosti poměrně rozsáhlý. Fantazii se meze přece nekladou. A nekladou se ani dnes ve společnosti nového a zatím neznámého projektu Anihila, za jehož realizací stojí Duncan Ritchie, známý to především pro elektronicky minimalistickou práci ve jménu Flowers For Bodysnatchers. O posledním albu Alive with Scars jsme si povídali ZDE.

Kdo Duncanovu hudbu zná a tuší, jakým směrem se může ubírat, takový se musí nadchnout i pro hluboký vesmír Anihila. Pro hudbu projektu, který je svým zaměřením striktně temný, pohybující se uprostřed cizích galaxií, jejich nekonečné tmy a v němém odrazu vesmírných útvarů, pro které ještě nemáme jméno. Fascinovaný dalekou plejádou světel a mystikou prostoru kolem. Ale nebyl by to Duncan, aby i do Anihila nezapomněl zakomponovat kus jemnocitné souhry a pokoušení lehkých melodií. I ony se u Anihila tu a tam objeví a protnou stísněnou depresi, která se při pohledu na obří vesmírná tělesa začíná zvukově kumulovat.

Anihila je výborný dark ambient. Atmosférický a děsivý. Představující další možnosti a zvuky, které tomuto stylu patří a které ho upevňují v jeho pozicích. Anihila v tomto případě nijak nepřekračuje žánrové mantinely, ale svými zvuky zcela pohlcuje a přenáší do nekonečných míst tiché tmy. Z mého pohledu a dlouhých poslechů různých podobně orientovaných nahrávek představuje tento nový opus samý top žánru.

Ticho možná léčí, ale skutečné zvuky nekonečna umí vyvolat opravdu zásadní pocity. Když k tomu přidám stylový obal a schopnosti autora, je před námi album, které by mělo získat na zaslouženém ohlasu. Anihila je vesmírná výprava se skutečným a nepříjemně temným prostředím, která probouzí další a další otázky k danému tématu. Po stránce hudebního zaměření je to top kvalita.

Kapela: Anihila
Album: Silent Annihilation
Styl: space / dark ambient
Vydáno: 5/2019
Země: Austrálie
Vydavatel: Pretty Dead Girl Records
Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:
Duncan Ritchie - koncept, elektronika

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 30.3.21 12:14

Minulý rok v létě jsem byl na obnovené premiéře filmu, kde byla pak beseda s bratry Cabanovými (jeden představitel Arnošta a druhý choreograf snímku), kde říkali, že důvod, proč film zapadl byl kvůli tomu, že vyšel těsně po revoluci, kdy se najednou sem valily doposud zakázané filmy ze západu a jeho vydání se prostě trefilo do krátké doby, kdy o české snímky nebyl zájem. Kritiky to prý mělo jinak dobré. Sám Vorel byl prý celou Revoluci takovej naštvanej, protože se bál, že po pádu režimu film už nebude aktuální, ale teda představa, že by to vyšlo před převratem mi přijde hodně naivní. Ten znovuobjevený zájem o film připisujou tvůrci někdy k době začátku YouTube, kde se objevil klip k Fajn, fajnový a stal se hroznym hitem, aniž by spousta lidí věděla, odkud to vlastně je a dostali se k tomu tak dodatečně. U mě to myslím takto někdy kolem roku 2006 přesně bylo. Sám Caban říkal, že úplně zapomněl, že v tom filmu hrál než šel někdy kolem roku 2008 vyzvednout dceru z lyžáku a chtěli se s ním vyfotit její spolužačky a on vůbec nevěděl proč. Jinak vzorem pro jeho postavu, jak jsem zjistil teprve nedávno, byl Arnošt Pátek.