Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 110

Nedělní poslech 110

Victimer7.7.2019
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Pressor a její album "Weird Things".

Už přesně šest Ozvěnových čtyřlístků věnoval Jirka agentuře Creative Eclipse PR a deskám, které se nepodařilo zrecenzovat klasickým způsobem na místě k tomu určeném. Měl jsem původně podobný plán a dát naráz do oběhu několik nahrávek bezejmenného vydavatelství z východu. Právě odtud se nashromáždil docela slušný zástup kapel, které se nebojí po různu ohýbat rockový základ a ždímat z něj co snese. A nutno přiznat, že taky co sneseme my, posluchači. Z mého plánu ovšem sešlo. Nebyl čas, nebyla ani chuť a nakonec asi ani ten zájem nebyl takový, jaký bych při tvorbě článku potřeboval. Vybral jsem si nakonec jen jednu konkrétní bandu a dal jí samostatný prostor. Takovou, ze které mne nebolí mé těžce zkoušené srdéčko experimentálního rockera, které při ostatních poslechových seancích dostávalo dost zabrat a prodělalo pár zástav.


Dnešní Nedělní poslech bude věnovaný moskevským bouračům doomových tradic, kapele Pressor. Acid powered doom machine - i tak je psáno v popisu tvorby této kapely, račte si sami vybrat. I když album Weird Things dávno ztratilo na aktuálnosti, pořád je to záležitost, která by mohla potutelně pootevřít unavené oči doomového spáče, nebo ho aspoň kopnout do příslušných míst. Dlátem, blátem, vším co je po ruce a na noze. K Pressor to mám svým vidláckým pojetím doom metalu vlastně docela blízko. Jsme spolu na vlně sludge metalového solení do ran po bahenní koupeli, při které byly na těle nebohé oběti (Victimer) prováděny elektrošoky. I takto nepěkně lze pojmenovat tvorbu moskevské kapely Pressor, která v sobě míchá těžkotonážní riffy a propichuje je elektronikou.


Jak jsem si při zmínce o nutnosti sepsat plánovaný článek pár dní nepodal v zrcadle ruku, tak zrovna v přítomnosti Pressor ožívám a raduji se ze správně ušpiněného doomového prádla. Aspoň trochu určitě ano. Weird Things je sotva půlhodinovou, ideálně naředěnou stravou pro lačného sludge žrouta, který nemá napsáno na čele Všeználek a nemá zapotřebí vymýšlet novoty. Jenom prostě trpí hladem a ten by Pressor mohli umět zahnat. Při troše štěstí skutečně ano.


Osobně si víc užívám ty zvukově rozšířenější doomové vibrace, kde to podivně hlučí a hezky ničí hezké představy o klasice stylu. Pressor sice vyloženě neulítávají a drží se pravidel, ale ten punk a správná míra drzosti v nich koluje. Což je jenom dobře. Nechci mluvit vyloženě o něčem nebezpečně dobrém, ale Weird Things má ve svém naturelu dávku intenzivní a chrchlavě elektronické masáže, jenž by mohla pár lidem dodat dost energie na to, aby se cítili být probuzenější, než jak tomu běžně bývá před prvním hltem kafe. No a ti přísnější, pokud by se cítili dotčeni neobjevností, by produkce Pressor neměla úplně urazit a třeba ji taky vezmou jednou, dvakrát na milost.

 

 


Kapela: Pressor
Album: Weird Things
Styl: sludge / doom / experimental
Vydáno: 3/2018
Země: Rusko
Vydavatel: no name label // BNiL [addicted label]
Odkazy: bandcamp / facebook


Sestava:
Stas Vasilev - kytara, zpěv, synťáky
Anton Khmelevsky - kytara
Danya Kornev - bicí
Kirill Grushkin - baskytara
Tanya Shabanova - therminvox (host)



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky