Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 112

Nedělní poslech 112

Victimer1.9.2019
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Délirant a jeho debutové album.

V týdnu tu byl vyčerpávající report z Brutal Assaultu, včera šílená kněžka Onielar a její družina, a ani v neděli z toho kurzu neuhneme. Naopak. Dáme prostor řádně zhoubnému a mystickému black metalu. Ostatně, je nás v redakci pár zlých a věčně rozlobených mladých mužů, kteří nemají nic lepšího na práci, než se po kolena brodit v okultismu a uctívat různé varianty jeho zhudebnění. Já si dnes vzal na paškál španělský one man projekt Délirant, který na konci loňského roku debutoval u labelu Mystískaos a kterému se nedostalo příliš pozornosti. Napravme to tedy.

 

Mystískaos. Tahle podzemní firmička je mi vůbec sympatická. Málo nahrávek, vysoká kvalita, hrubé zacházení a maximální neuctivost k posluchači. Vemte si parádní hypno black Andavald, nebo surové zaoceánské černokněze Skáphe. Těm navíc v těchto dnech vyšla velice zajímavá kooperace s Wormlust, což je další kapela z této stáje. A ani ona nepatří mezi ty, kterým bych svěřil dítě, či jiného blízkého příbuzného. Ta hudba by jej jednoduše zabila. Okruh kapel Mystískaos je úzký, přátelská výpomoc evidentně aktivována a člověk se může spolehnout, že jej čeká pořádná porce obskurního bordelu skvělé technické úrovně.

 

Ani dnes jsme nešlápli vedle. Snaha zjistit něco málo informací o jediném členu Délirant zůstává jen snahou a stačit nám musí jeho podíl v dalším nevábném spolku Negativa. Ale sere pes, na to teď nehleďme. Nemocný jazyk Délirant artikuluje poměrně jasně. Je sprostý a zvrácený, je dostatečně zhoubný i mrzký, vychází odkudsi z hlubin a dle současných potřeb kloubí atmosféričnost s disharmonií, která však zároveň není z nejsložitějších a dá se docela dobře vstřebat (vyvolení vědí). Dá se říci, že projekt není na štíru ani s jednou z položek.

 

Vykládá na stůl karty zbrocené krví a magickým zotročením v cyklicky protáčeném nekonečnu filosofie dnešního black metalu, kterou vzorně následuje. Tak to zatím berme. Přitom ve své tvorbě soustřeďuje něco, k čemu se dá velmi snadno vracet a co vhání do mysli chaos a tolik lákavý skon všeho živého. Je v tom kus odcizení, samozřejmě. A je v tom všudypřítomná chrámově podivínská mrvolnost. A jde o to správné namíchání správně odpuzujících ingrediencí.

 

Debut Délirant jen potvrzuje má slova výše. Mystískaos zkrátka ví kam šáhnout pro dobrou kapelu v rámci svých potřeb. Je to poslání. A já prosím všechny kapely v těchto nekalostech namočené, aby neustávaly v těchto styl povznášejích praktikách. Délirant pak přeji další kvalitní nahrávku, která by ambice té stále současné ještě o něco více rozdmýchala. Konec nedělního hlášení.

 

 

 

Kapela: Délirant
Album: Délirant
Styl: black metal
Vydáno: 12/2018
Země: Španělsko
Vydavatel: Mystískaos
Odkazy: bandcamp / facebook

 

Sestava:
D.B – vokál, všechny nástroje



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky