Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 112

Nedělní poslech 112

Victimer1.9.2019
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Délirant a jeho debutové album.

V týdnu tu byl vyčerpávající report z Brutal Assaultu, včera šílená kněžka Onielar a její družina, a ani v neděli z toho kurzu neuhneme. Naopak. Dáme prostor řádně zhoubnému a mystickému black metalu. Ostatně, je nás v redakci pár zlých a věčně rozlobených mladých mužů, kteří nemají nic lepšího na práci, než se po kolena brodit v okultismu a uctívat různé varianty jeho zhudebnění. Já si dnes vzal na paškál španělský one man projekt Délirant, který na konci loňského roku debutoval u labelu Mystískaos a kterému se nedostalo příliš pozornosti. Napravme to tedy.

 

Mystískaos. Tahle podzemní firmička je mi vůbec sympatická. Málo nahrávek, vysoká kvalita, hrubé zacházení a maximální neuctivost k posluchači. Vemte si parádní hypno black Andavald, nebo surové zaoceánské černokněze Skáphe. Těm navíc v těchto dnech vyšla velice zajímavá kooperace s Wormlust, což je další kapela z této stáje. A ani ona nepatří mezi ty, kterým bych svěřil dítě, či jiného blízkého příbuzného. Ta hudba by jej jednoduše zabila. Okruh kapel Mystískaos je úzký, přátelská výpomoc evidentně aktivována a člověk se může spolehnout, že jej čeká pořádná porce obskurního bordelu skvělé technické úrovně.

 

Ani dnes jsme nešlápli vedle. Snaha zjistit něco málo informací o jediném členu Délirant zůstává jen snahou a stačit nám musí jeho podíl v dalším nevábném spolku Negativa. Ale sere pes, na to teď nehleďme. Nemocný jazyk Délirant artikuluje poměrně jasně. Je sprostý a zvrácený, je dostatečně zhoubný i mrzký, vychází odkudsi z hlubin a dle současných potřeb kloubí atmosféričnost s disharmonií, která však zároveň není z nejsložitějších a dá se docela dobře vstřebat (vyvolení vědí). Dá se říci, že projekt není na štíru ani s jednou z položek.

 

Vykládá na stůl karty zbrocené krví a magickým zotročením v cyklicky protáčeném nekonečnu filosofie dnešního black metalu, kterou vzorně následuje. Tak to zatím berme. Přitom ve své tvorbě soustřeďuje něco, k čemu se dá velmi snadno vracet a co vhání do mysli chaos a tolik lákavý skon všeho živého. Je v tom kus odcizení, samozřejmě. A je v tom všudypřítomná chrámově podivínská mrvolnost. A jde o to správné namíchání správně odpuzujících ingrediencí.

 

Debut Délirant jen potvrzuje má slova výše. Mystískaos zkrátka ví kam šáhnout pro dobrou kapelu v rámci svých potřeb. Je to poslání. A já prosím všechny kapely v těchto nekalostech namočené, aby neustávaly v těchto styl povznášejích praktikách. Délirant pak přeji další kvalitní nahrávku, která by ambice té stále současné ještě o něco více rozdmýchala. Konec nedělního hlášení.

 

 

 

Kapela: Délirant
Album: Délirant
Styl: black metal
Vydáno: 12/2018
Země: Španělsko
Vydavatel: Mystískaos
Odkazy: bandcamp / facebook

 

Sestava:
D.B – vokál, všechny nástroje



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky