|
|
||||||||||
Sound of Metal je vlastně takový nenápadný malý indie film, který v roce 2019 natočil režisér Darius Marder. Tento týpek mě už zaujal kdysi, a to pořádně. Je totiž tvůrcem dramatu Za borovicovým hájem, co má kadenci emočně rozsekat i odolné jedince. Drama o motocyklovém kaskadérovi s Ryanem Goslingem v hlavní roli se však novému filmu skoro v ničem nepodobá. Když půjdeme hlouběji, zjistíme ale, že se stále jedná především o traumatizující osud jednoho konkrétního člověka. O čem tedy že Sound of Metal vlastně je?
Blackgammon jsou z mého pohledu dobře hlučící post-metalová kapela, kterou pohání soukolí dvou person. Na kytaru hraje a do mikrofonu schopně řve silně nalíčená Lou a kousek vedle ní mlátí do bicích Ruben. Mají rozjeté turné po Státech, jejich kapela má zvučné jméno a oni dva k sobě tak nějak patří. Že Ruben je vlastně závislostí Lou, která od smrti matky trpí depresemi a sebepoškozováním, to už je ta hlubší stránka věci. Jim to ale funguje, protože si svá osobní zla a bolesti vybíjí na pódiu. Patrně si pak jejich desky kupují stejně „postižení“ jedinci, pro které to může být terapie. Ruben ale záhy přichází o sluch, a to trvale. A někde tady je jasné, že film nabere zcela zásadní obrat a dvojice bude nucena začít řešit zcela zásadní věci.
Téma filmu je znepokojivé. Klade otázky a to i mně samotnému, co bych dělal na Rubenově místě. Nebo na místě jeho partnerky. Celý život se vám zhroutí v jednom okamžiku, kdy se dozvíte, že uši najednou trvale pracují na 25 % a že to půjde ještě dál, až nebudete slyšet vůbec nic. A že není lék, který by s tím něco udělal. Jen implantáty, drahé tak, že musíte hodně prodat a ve finále skoro nic nezískat. Opravdový zvuk už totiž nikdy neuslyšíte, s implantáty je to už jen odezva z vibrací, takové hodně zlé „karaoke“ reality. Nastává otázka, zda není pak lepší žít po zbytek života v naprostém tichu?
Hlavní hrdina se velmi záhy ocitne na všechno sám. Je v situaci, do jaké byl svým zdravotním stavem dohnán a i přes svou živelnost to není schopen vyřešit. Musí zpomalit, začlenit se do komunity neslyšících a uvědomit si, že lze žít kvalitní život i bez schopnosti okolní svět slyšet. Já sám si neumím představit svět bez zvuku, bez pravidelných poslechů oblíbených desek, bez možnosti slyšet šumění lesa ve větru. Šílená představa, že nikdy neuslyšíte už hlas svých vlastních dětí. Nebo svůj hlas.
Režisér výborně pracuje se zvukem, o kterém film vypráví. Přepíná mezi zvuky okolí a tím, co hlavní hrdina skutečně ještě zachytí ušima. Vytváří klaustrofobní pocity. Jinak pak celý svět zní s implantáty, kakofonie kovově chřestících zvuků, kdy jakmile jste sami a mluví na vás jeden člověk, ještě se to dá ustát. Jakmile jste v hlučném prostředí, ztratíte se a nedokážete rozlišovat vůbec nic. Děj filmu je založen na nedokončeném dokumentárním filmu Dereka Cianfrancee „Metalhead“.
Ten snímek ve výsledku vůbec není o metalu jako hudebním stylu, není paradoxně vůbec u hudbě. Je o naslouchání tomuto světu, ve kterém lze žít mnoha způsoby. A to i když přijdete o jeden z prioritních smyslů. Náhle zpomalíte a začnete si všímat věcí, které jste doposud míjeli. Máte z nich radost. Takže? Pusťte si ten film a zamyslete se nad tím, jaké otázky klade a jak na ně ve vašem případě lze odpovědět. Můžete se správně naladěni dočkat velmi slušného filmového zážitku.
Lomikar / 14.3.21 9:05odpovědět
Ha, to je mi náhoda, zrovna jsem ten film viděl asi před 14 dny. Mně akorát přišlo, že vlastně ten film není tolik o té hudbě, ale spíš ten ústřední problém je, že ona hudba se stala pro protagonistu kanálem pro překonání své drogové závislosti a když přišel o sluch, tak přišel o ten kanál a to největší riziko pro něj tak byl návrat ke starým závislostem. Stejně tak ten název filmu má vlastně dva významy. Druhý se odkazuje na ten nepřirozený filtr, skrze který poslouchá svět skrze ten neurální přístroj v posledním aktu a který ho donutí přijmout svoji hluchotu. Mimochodem protagonisty toho nedokončeného dokumentu Metalhead byli sludgový Jucifer.
Ruadek / 14.3.21 22:40odpovědět
No jasný, že není až tak o muzice zmiňuji nejen v posledním odstavci článku. Je ale o vnímání světa skrze zvuk, o závislostech, o tom jak se živelnej bicmen musel zklidnit a vyhnat ze sebe svý démony jinou cestou, než na jakou byl zvyklej. Hodně silný to bylo, určitě ne podívaná pro každého.
Redaktorské ozvěny - březen 2025
Tuzemská kolekce 18
Redaktorské ozvěny - únor 2025
Redaktorské ozvěny - září 2021
Zapomenutá dema? 18. díl: Zeleno
MALIGNANT TUMOUR // The Way Of Metallist
Diagnóza 19932020: Syndrom zapomenutého ticha
Blešák V
Thee Maldoror Kollective // profil
Ozvěny roku 2018 - 2. část redakce
Nedělní poslech 106
Redaktorské ozvěny - červen 2024
Jakkoliv je tvorba z posledních let kdysi legendárních Ministry spíše pro legraci, zatím to vypadá, že Al Jourgensen z nastoleného směru do hlubin nes...
17.4.2025Kdož jste ještě nezachytili, v souvislosti aktuálním nadílkou dvou EP De Toorn a With Fang And Claw zveřejnili Amenra videoklip ke skladbě Salve Mater...
17.4.2025Na 6. června u Napalm Records chystají novou studiovku švédských Katatonia. Jmenovat se bude Nightmares as Extensions of the Waking State a akurátně z...
17.4.2025Domácí thrashmetalová formace Exorcizphobia slaví 20 let fungování a při té příležitosti ohlašuje několik novinek. Tou první je zveřejnění živého konc...
17.4.2025Nový hudební projekt nazvaný Šalba v sobě pojí autorskou tvorbu Deadyho z Dark Gamballe a hlas Broni Míky ze Satisfucktion a aktuálně můžete poslechno...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.