Článek: Nedělní poslech 11

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 11

Jirka D.2.10.2016

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Tuber a její album "Desert Overcrowded".

Řecko není jen oblíbenou destinací dovolenkářů, zemí krachující ekonomiky, o které se nemluví, a antikristů Rotting Christ, o kterých se zase mluví zbytečně moc. Z Řecka pochází i kapely fungující ve skrytu, z nichž jsme se před nějakým časem snažili vytáhnout například výborné instrumentalisty Naxatras. Dnešní spolek na to jde možná trochu podobně - instrumentální rock - a možná taky úplně jinak.

Tuber band

Tuber pocházejí z jihu Řecka, i když časem přemístili a za domovinu zvolili město Serres na severu. Právě jižní slunce se dle jejich slov podepsalo na tom, s jakou hudbou začali a proč zněla tak, jak zněla. Vlastně už název alba - Desert Overcrowded - asociuje pouštní slunce, přehřátý vzduch bez chladivého vánku, Kyuss a starý auto s vrstvou prachu na kapotě. A taky možná jistou lehkost, která navzdory dusnému dni přichází s večerem, kdy všechno vylézá z děr a teprve začíná žít.

Deska Desert Overcrowded vyšla téměř před třemi roky a šlo o druhé velké album, mezi něž se vecpal ještě jeden krátkometrážní eponymní kousek. Je to deska o šesti skladbách a s ambiciózním, desetiminutovým otvírákem, který pro definici toho, co tahle kapela hraje, bohatě postačuje. Tedy prosvětlený, instrumentální desert rock s čistším zvukem, než by si někteří představovali, a bez snah roztahovat se do post rockových ploch. Smyslem totiž není rozhoupat posluchačovy emoce a každé tři minuty ho střídavě uspávat a přivádět k extázi, ale spíše zklidňovat.

Z toho tak nějak nepřímo plyne, že Tuber nejsou žádná progrese a avantgarda a kdo po něčem takovém touží, musí o dům dál. Tuber hrají spíš na jistotu, na pohodu a pro poslech, u kterého se nemusí moc přemýšlet. Možná vás napadnou nějaké inspirace, možná to, že ne všechny skladby hrají tak dobře jako ta první, a možná vás prostě nenapadne nic a budete jen poslouchat. Parný den končí, soumrak přináší chládek, partu přátel, basu piv a zaslouženou úlevu. Někde tam lze najít smysl téhle kapely.

Kapela: Tuber

Album: Desert Overcrowded

Styl: desert / instrumental rock

Vydáno: 12/2013

Země: Řecko

Vydavatel: vlastní náklad

Odkazy: bandcamp // facebook

Sestava kapely:

Nikos Gerostathos

Paris Fragkos

Yannis Gerostathos

Yannis Artzoglou

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.

opište kontrolní kód

Sarapis / 5.10.16 10:15odpovědět

Opravdu pohodová siesta. Sice ty songy trochu splývají, ale poslechově je to příjemné a (paradoxně) osvěžující. I když název kapely vyvolává spíš zakašlání, na jejich show bych do nějakého menšího klubu určitě zašel. Má to sílu, která naživo jistojistě kulminuje.