Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 120

Nedělní poslech 120

Garmfrost26.1.2020
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme americké Tryptamyne a jejich eponymní EP.

Dobrou chuť, pokud právě obědváte a vy ostatní se pohodlně posaďte. Poslední lednovou neděli  jsme si pro vás připravili malou chuťovku v podobě kratičkého eponymního EP mladého úderného tria z Los Angeles Tryptamyne. Všechny členy pojí fungování v bezvýznamných smečkách jako Marburg nebo Doctor Professor, které stejně jako Tryptamyne holdují technickému death/grindu. Kluci evidentně nejsou spokojeni se stavem dřívějších kapel, a proto rozjeli další projekt, tentokrát rozdováděnější a odvážnější než zmíněné bandy.

 

Bratři Doddové s kamarádem Pruzenskym svoji hudbu na oficiálním facebookovém profilu popisují jako technický avantgardní apoplektický (ať už je to, co chce - hehe) jazz grind blackened crossover obliterační metal s nádechem citronu a extra marinovanou omáčkou. Vše podané s bílým vínem. A přesně tak mi kratičké eponymní EP s délkou sotva třináct minut připadne. Všechny čtyři šílenosti jsou však natolik chytlavé, že si je pouštím pořád dokola. Jsem starý cvok, co obdivuje žánrové jistoty, ale i jejich nabourávání. Tryptamyne jistoty boří a přestavují. Mixují extrémní krátké řezby se stylem bossa nova podané progresivními prstolamy. Kluci své nástroje bravurně ovládají. Obdivuhodně roubují na krkolomně mohutné stavby intimní atmosféru a chytlavé melodie. I pěvecky jsou pestří. Do prasečího ryku napasují melodické vokály se samozřejmostí starých pardálů.

 

Budu doufat, že Tryptamyne není dalším výkřikem do tmy a že se dočkáme další nahrávky, která bude stejně bláznivá a výtečná jako tohle kratičké EP. Nedělní povídání zakončím prázdným konstatováním, že pokud budou existovat podobné nahrávky mladé krve, nemám o vývoj extrémní zábavy strach.

 

 

Kapela: Tryptamyne
Album: Tryptamyne
Styl: avantgarde/technical death/grind
Vydáno: 2019
Země: USA
Vydavatel: Vargheist Records

Odkazy: bandcamp / facebook

 

Sestava:

Mike Pruzensky – baskytara, kytary, doprovodný zpěv

Timmy Dodd – bicí

Brad Dodd – zpěv, perkuse



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky