Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 122

Nedělní poslech 122

Jirka D.16.2.2020
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme Raphaela Weinroth-Brownea a jeho album Worlds Within.

Jméno Raphael Weinroth-Browne vám možná nic neříká, ale předpokládám, že kapela Leprous už ano. Je to možná trochu laciný přístup, začít představovat tohoto šikovného violoncellistu přes kapelu, v níž hostoval na posledních dvou deskách (Malina a Pitfalls), ale z mého pohledu mi to přišlo jako logická cesta, protože s ohledem na můj hudební záběr vedla nějak tak i ta moje. Slušelo by se k tomu ještě dodat, že stejnou cestu si můžete projít od Woods of Ypres, protože i na jejich deskách (minimálně na řadovkách Woods 4: The Green Album a Wood 5: Grey Skies & Electric Light) můžete jeho violoncello najít taky. Pevně doufám, že jako pozvánka k jeho první sólové desce tohle musí bohatě stačit.

 

Raphael Weinroth-BrowneNarozdíl od zmíněných kapel a nahrávek se v případě Worlds Within nebudeme primárně bavit o rocku ani metalu, ale o hudbě směřující ke klasice (v moderním podání), k ambientu, k hudbě filmově rozmáchlé a navzdory jednomu jedinému nástroji překvapivě plné a mnohovrstevnaté. A ač to někdy nevypadá, na této nahrávce all sounds produced using an acoustic cello, amplifiers, and effects pedals, a nebýt toho, že jsem si tuhle poznámku přečetl na bandcampu, místy bych nevěřil. Deska v tomto ohledu nese jasný otisk studiového projektu, kdy stop a jednotlivých nástrojových a zvukových linek běží vždy několik současně, přes sebe a kdy finální zvuk a celkový dojem z něj je nadřazen jednoduché aritmetice. Není to problém. Pokud k desce takto přistoupíte a budete z ní slyšet osobní zpověď jednoho talentovaného skladatele a muzikanta, bude se vám líbit.

 

Pro fanoušky rockových žánrů bude album sympatické svou energií, dynamickým projevem a čímsi jako horkou krví, kdy z něho je všude cítit rukopis umělce, který u hudby nerad usíná. Je to docela zvláštní schizofrenie, protože bych desce bez obav přiřkl charakter meditační a snové muziky (která na mě místy působ podobně jako projev Estase Tonneho), ale současně je v ní cítit velké pnutí a vnitřní neklid, který jakoukoliv meditaci odsouvá bokem. A možná právě i to mají s kytaristou Tonnem společné - jakkoliv jde o hudbu jednoho nástroje tvořenou tak, aby zklidňovala, zároveň vzbuzuje dost silné emoce, jejichž rozpětí je velké a přechody mezi nimi dynamické. I z toho důvodu není složité desce podlehnout, zaposlouchat se a chvilku pobýt ve světě beze slov. Potřebujeme to občas všichni.

 

 


 

Interpret: Raphael Weinroth-Browne

Album: Worlds Within

Styl: classical / cinematic / ambient

Vydáno: 01/2020

Země: Kanada

Vydavatel: vlastní vydání

Odkazy: bandcamp / facebook

 

Sestava:

Raphael Weinroth-Browne  - violoncello



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Kobdzey / 25.3.14 12:03

Diky moc za vyborny osvetovy clanek. Jako muzikant i zvukar se pod nej podepisuju treba i vlastni krvi. Diskuze pod nim jen podtrhuje skutecnost,ze jeste stale si spousta lidi tuto problematiku nechce uvedomit - pisu nechce,ne ze neumi,ale proste nechce. Znam to,kdyz lidem zacnu takto vysvetlovat,ze limitaci se ten zvuk deformuje a neprirozene pumpuje,ale pro ne je proste dulezitejsi,ze jejich nahravka prerve ostatni. Nicmene ve svete uz je Loudness War na ustupu a to ze zasadniho duvodu - vetsina novych prehravacu od Apple - Ipady,Iphony,Ibooky,Ibooky a ja nevim jeste co I, maji v sw aplikacich pluginu,ktera,zjednodusene receno, srovnava hlasitost nahravek ze 70-80 let s temi soucasnymi a to tak,ze ty soucasne proste snizi (treba i o 10-20dB) vysledkem je pak fakt,ze ty tzv.moderni vedle tech starych zneji primo strasidelne,coz neni pro ne dobre vysvedceni. Treba Metallica jedno sve totalne prervane album musela vydat znova a tiseji,protoze ji to puvodni fanousci proste hodili na hlavu. O celkove hlasitosti bohuzel casto rozhodovali typ producentu - jak je nazvat - veprova hlava me napada - neb oni razili nazor,ze hlasitejsi je lepsi (v psychologicke rovine hlasitejsi vyplavuje vice adrenalinu do mozku,proto se to lidem zda lepsi). Nastesti se blyska na lepsi casy a lidi jako Dave Pensado,Alan Parsons a mnoho dalsich prednich zvukaru, opet zacinaji udavat trendy svetoveho zvuku a produkce bez pocitu,ze bojuji s vetrnymi mlyny.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky