Článek: Nedělní poslech 124

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 124

Jirka D.22.3.2020

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Mora a její album Otih Zove.

Na srbskou kapelu Mora nás před nějakým časem upozornil jeden náš čtenář s tím, že by nás mohla zaujmout a že by mohla zapadnout do menších či větších podivností, o kterých občas píšeme. Mora totiž nejsou metal, nejsou rock a když bychom dali na první dojem a psali cosi o neo-folku, ani tady nebudeme úplně přesní. Tahle kapela je mnohem víc než jen jedno z dalších temně-folkařských uskupení a ve svém výrazu propojuje hned několik vlivů a hudebních žánrů.

Tváří a hlasem kapely je lesní žena Zorana Ignjatović, která je obklopena houfem dalších muzikantů. Projít si přehled jejich nástrojů přináší první logické otázky ohledně toho, co vlastně Mora hrají za muziku a co všechno propojují ve svých skladbách a aranžích. I když to možná vypadá, že v prvním odstavci jsem se z folku a jeho variací vyvinil, právě ten tvoří základ všeho a nemá smysl o tom pochybovat. Tradiční smyčcové nástroje (s výjimkou houslí) doplněné baskytarou mají na svědomí nádech lesa a pohanských tradic, které možná na desce vůbec nejsou, ale chce se mi věřit že ano. Občas to z desky zavane jak z temných luhů Tenhi a v ten moment mi všechno přijde důvěrně známé a úplně v pořádku.

Mora band

Nicméně nedá velkou práci zjistit, že Mora nejsou pouze folk a že jejich interpretace temné hudby nemusí nutně čerpat pouze z akustické části nástrojového spektra. Stejně dominantní úlohu v jejich projevu totiž hraje elektronika, zapojení samplů a gramofonového scratchingu. Vedle sebe tak najednou koexistují dva na první pohled nesourodé a mnohdy až protichůdné světy, s nimiž tenhle soubor umí překvapivě dobře pracovat a propojovat je do jednoho funkčního celku. Album se tak na jedné straně pohybuje v lesním folku a jeho melancholických náladách, na straně druhé hraničí se světem temné elektroniky a současně plynule vyplňuje celý prostor mezi těmito dvěma mantinely.

Asi bychom si ale lhali do vlastní kapsy, kdybychom podobný přístup považovali za novátorský a ojedinělý, protože historie nás jasně učí o opaku - vzpomenout můžeme na etalon podobných přístupů v podobě desky Themes from William Blake's The Marriage of Heaven and Hell od Ulver. A ta už je víc jak dvacet let stará. Do karet desce Otih Zove pak nehraje ani jistá uspěchanost a překotnost, se kterou se snaží všechno vysypat v co možná nejkratším čase. Často se pak při poslechu dostavuje pocit, že by to chtělo zvolnit, nespěchat a trochu si pohrát s atmosférou. Budiž. Dokonalost je vzácné zboží. Bez ohledu na to je zkušenost s Mora zkušeností dobrou a povzbuzující. Podobných podivností není nikdy dost.

Kapela: Mora

Album: Otih Zove

Styl: neoclassical / dark-folk / electronic

Vydáno: 06/2019

Země: Srbsko

Vydavatel: vlastní vydání

Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:

Zorana Ignjatović - zpěv, flétna (1, 5, 8), piano (9)

Nenad Tasić - sampler, klávesy, kytara (1, 4, 5, 6, 7), gramofon (1, 4, 5, 6)

Stevan Dobrota - viola, baskytara (1, 3, 4, 7), klávesy (3, 6), kontrabas (4, 8)

Miloš Dabetić - baskytara (2, 5, 6, 8)

Luka Bašić - perkuse (5, 7, 8)

Sladjan Milenović - kytara (9)

Neva Djordjević - violoncello (1, 7)

Dušan Mirković - texty (2)

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 13.1.17 10:25

Keďže si myslím, že dobrý webzin by mal mať aktívnu čitateľskú základňu, tak prispievam aj mojim TOP 2016 (ktorý som si ale rozdelil po svojom): 1. MAJSTRI (obľúbené skupiny, ktoré v roku 2016 prišli s dokonalými albumami) IRKALLIAN ORACLE - Apollyon Ako napísal Garm – toto neurobili ľudia. Napriek mojim výhradám k mixu je to priam dokonalá nahrávka. DEATHSPELL OMEGA - The Synarchy of Molten Bones Paracletus som považoval za nápor na hranici jak hráčskych, tak poslucháčskych možností, teraz prišiel The Synarchy of Molten Bones, no a ja na Paracletus-e už oceňujem jeho melodickosť a poetický náboj. DEATH GRIPS – Bottomless Pit Vďaka Death Grips (a Trompe L´Oeil) som začal počúvať (noise/electro/industrial/psycho) hip-hop. ___________________________________________________________________________ 1.1 MAJSTRI N.2 (ktorým som nestihol venovať patričnú pozornosť, no už len s letmého kontaktu viem, že sa zaradia do kategórie 1) CULTES DES GHOULES - Coven, or Evil Ways Instead of Love WARDRUNA - Runaljod - Ragnarok TERRA TENEBROSA - The Reverses 2. ELITA (skupiny, ktoré som objavil vďaka ich debutom alebo radovým albumom z roku 2016 a ktoré ma posadili na riť, alebo vykopli zo stoličky) VEKTOR – Terminal Redux Masaker...masaker jak sviňa...proste masaker. THE ARCHAIC REVIVAL – Rock n Roll Holocaust „We have put everything we have into the the recording of this album. People have died. Cars have been crashed. Tears have been spilt and mixed with our whiskey. Virgins have been sonically impregnated in their sleep by the solos of Davo X, and bastard children have sacrificed themselves to Satan in our honour. So grab a drink, pack your bong and turn this fucker all the way up. Low volume will not suffice. Take drugs and worship Satan, rock n rollers!!!“ Smrdia tieto slová samochválou? Je to preexponované promo neodzrkadľujúce skutočnú kvalitu nahrávky? Nie. Je to len skromne opísaný rokenrolový holokaust, ktorý títo páni spáchali na tomto albume. ALTARAGE - Nihl Nihl je na prvý pohľad nenápadný – ako starý tichý sused, ktorý vedľa vás býva hádam od nepamäti. Potom, jedného dňa k nemu vtrhnú kukláči a v kamennej pivnici pod domom nájdu obskúrny oltár a pozostatky asi 150tich ľudí pokrytých rôsolom neznámeho, no organického pôvodu. YOUNG HUNTER – Young Hunter Absolvoval som prechádzku zimným lesom s týmto albumom v ušiach... dojatie, melanchólia, zlosť i očarenie krásou – nádherná eko-hipisáčina s úžasným zvukom. FYRNASK – Fórn Fyrnask som objavil až týmto albumom, ktorý mi úplne učaroval. Blackmetalový šamanizmus? Šamanistický blackmetal? OCCULTUM - Towards Eternal Chaos Poľsko je srdce (a maternica) stredoeurópskeho blackmetalu. Napadlo vás niekedy, ako by znel plod zakázanej lásky Gorgorothu a Mgly, keby ho vychovával Destroyer 666? Nie? Keď si pustíte tento album, tak vás hneď chytí za gule a začne s nimi mixovať v šialenom tempe. A keď si myslíte, že ste prežili peklo, príde pieseň Abomination a milý Occultum zosíli stisk a gule vám odtrhne. Potom s nimi začne okolo vás freneticky tancovať s výrazom a revom excitovaného psychotika v rauši... Nič originálne, len destilát toho najlepšieho, čo v blackmetale nórskeho strihu doteraz vzniklo. 3. AŠPIRANTI (albumy, ktoré sú veľmi dobré, no pri ich počúvaní som sa udržal na nohách) BAPTISM – V – The Devil´s Fire Tento album som otočil nespočetnekrát, veľmi rýchlo som ho „prečítal“, no baví ma stále. PROSTERNATUR – Abyssus Abyssum Invocat Okultistický blackmetal, o ktorý sa snažia Cult of Fire a už aj Inferno, no na rozdiel od týchto domácich skupín TO Prosternatur verím. TURNIP - Window Killer Šťavnatý a groovy hard-blues-rock lákavo smrdiaci 70tkami – jedna z najlepších vecí v rámci tejto retro vlny (spolu s Bautastor a Kadavar Za rok 2016 mám jediné hudobné sklamanie - TOOL STÁLE NEVYDALI NOVÝ ALBUM!