Článek: Nedělní poslech 125

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 125

Sorgh29.3.2020

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme syrský projekt Ambrotype, který se syrsky vůbec netváří.

Není žádnou vzácností, že se objevují nahrávky z pro nás exotických krajů, jako je východní Asie nebo oblast Levanty. Tyto kapely do své tvorby často logicky zahrnují tamní folklór a my tak můžeme nahlédnout do kultury dané země. Ještě jsem však neměl tu čest slyšet žádnou kapelu ze Sýrie.

Ambrotype je projekt chlapíka jménem Adel Saflou, který pochází ze syrského Allepa. Tohle město si prošlo krutým obdobím války, která trvá už od roku 2011 a situace se pořád nevyvíjí k dobrému konci. Takže kdoví, jak to tam teď vypadá. Nicméně v roce 2015 vyšlo Ambrotype debutní a zatím jediné album The Revelations, které posluchači mohli zachytit asi jen náhodou.

Byla by škoda jej minout, protože dosahuje jistých kvalit a nečekaných forem. Překvapuje, že se v něm prakticky neobjevuje žádné exotické fluidum, ani stopa po lidovém umění či historickém pozadí. Adel se shlédl v západním pojetí death metalu, kterému roubuje řadu melodických odnoží. Hodně využívá akustickou kytaru, jejíž brnkání s hučením větru v pozadí může vyvolat představu noční, prázdné pouště, ale není to jediná možnost výkladu.

Spousta klidných momentů s melodickým zpěvem dokáže chytit za srdce, protože Adel má příjemný, lehce zastřený hlas. Umí jej dobře použít i na druhé straně spektra, když nástroje zaryčí k útoku a zasněná elegance se promění v brutální scenérii zkázy. Hodně to připomíná nahrávky staršího data, kdy zvuk nebyl tak dobře čitelný, hučel a všechno jakoby se dělo v hlubinách zemských. Napadají mě Edge Of Sanity nebo In Mourning. Současně je cítit novátorský pohled a snaha otevřít deathmetalovou kobku artovým pokusům. V těchto progresivních pasážích je pak možné vzpomenout na Death nebo třeba Opeth. Tato různorodost je tahákem, který by může mnohé spoutat. Hlavně mě překvapilo, že hudební cítění tohoto typu nacházím zrovna v Sýrii. Prozatím má Ambrotype status aktivní kapely, tak se snad dočkáme nového díla.

Kapela: Ambrotype
Album: The Revelations
Styl: prog / death metal
Vydáno: 6/2015
Země: Sýrie
Vydavatel: vlastní vydání
Odkazy: Soundcloud, Youtube

Sestava:
Adel Saflou - zpěv, kytara, basa, klávesy

hosté:
Rafi Fakes - programování bicích, kytara
Jawdat Al-Atasi - kytara
Rudi Messiah - kytara

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.