Článek: Nedělní poslech 127

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 127

Victimer10.5.2020

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Golden Light a její debutové album Sacred Colour Of The Source Of Light.

Dnes je to celé o jedné půlhodinové cestě za oceán, o dvou členech paktujících v dalších projektech a silné mysticky atmosférické auře černého kovu. Baví mě ten sound, kdy surovou jednotvárnost prokládají podivné atmo vsuvky. Svou troškou do mlýna abstrakce přispívají i Golden Light, další z nových a neokoukaných těles parazitujících v nečistých vodách black metalu.

Black metal Golden Light je hříšná resonance. Dutá a stereotypní špína seškrabaná odkudsi ze tmy sklepního výklenku. Strojově hypnotický tlukot s minimem změn, které protíná něco nevysvětlitelného, co mě láká studovat. Něco, co má symbolizovat dotek magie a neohraničeného universa.

Mám rád současné spolky vystupující z řady, jejich spontánní uchopení chorého materiálu, aniž by následovali či snad přímo kopírovali své mnohdy zdatnější předchůdce. Golden Light jen sotva převrátí dějiny black metalu naruby, ale to jejich pojetí má své kouzlo. Jejich kombinace primitivní sbíjené a specifické atmosféry je zkrátka zvláštní.

Pokud si první skladbu Sceptre of Solar Idolatry vyložím jako seznamovací akt s prostorem Golden Light, druhá věc The Western Gate se nese v těžce vibračním hlukoriu zatemnění, kdy jen čekám, že ten ubíjející tlukot utne něco nezemského. Jde však jen o náznaky. Pořádně se tak stane až ve skladbě třetí, kdy se sound kapely krásně rozevře. Splašený dusot neustal, ale atmosféra je vepředu a samospuštěný vizuál je blahem bez sebe. Závěr v podobě titulní skladby vrací vše na start a opakuje ten zvláštní potah splašených kladívek.

Golden Light nejsou úplně jiní než kolegové ve zbrani, přesto v nich něco vězí. Ta divá hra se světlem v režii black metalu s divým soundem, jenž je hlavní esencí alba a nadřazen všemu ostatnímu, prostě učinkuje.

Kapela: Golden Light
Album: Sacred Colour Of The Source Of Light
Styl: black metal
Vydáno: 4/2020
Země: USA
Vydavatel: Iron Bonehead Productions
Odkazy: bandcamp (label)

Sestava:
E. Henderson - obsluha nástrojů
Meghan Wood - zpěv

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.