Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 129

Nedělní poslech 129

Sarapis24.5.2020
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Benighted in Sodom a jeho album Carrier of Poison Apples.

Dnešní výběr padl na umělce, který je v současnosti známý akorát tak dost na to, abyste si řekli, že je zbytečné ho napichovat na pátrající sosák Nedělního poslechu. Matron Thorn je už profláklá figurka, jehož práci má kdejaká černá duše ve sbírce, ale svou zásluhu na tom má především pořádný průraz s Ævangelist, zatímco zbylá tuna jeho aktivit je stále úhledně zabalená v šeru podzemí. A právě tam jsem dnes hrábl pro toxickou laskominu Carrier of Poison Apples, kterou Mr. Thorn upekl pod svým projektem Benighted in Sodom.

 

Kořeny projektu sahají až kamsi do roku 2006 a vpodstatě to znamená, že Benighted in Sodom je taková trvalka Thornova hudebního vyjadřování. Některé zdroje uvádí, že to někdy po roce 2012 bylo s projektem trochu nahnuté, ale při pohledu na diskografii BIS (to je aspoň zkratka!) by bylo proti přírodě říct, že se autor na nějakou dobu odmlčel. Do jaké míry se Thornova potence setkává s invencí však v širším kontextu říct nedokážu.

 

Nejnovější počin Carrier of Poison Apples vyšel v roce 2019 (pozor, neplést s albem Do Not Go Gently into That Good Night vydaném v témže roce - Garmfrost ví) pod peckovním labelem I, Voidhanger Records, kde už asi hoši pochopili, že s BIS je lepší být za dobře. Thorn je ve svém teritoriu pánem všeho a pro bolest i útěchu sahá, kdykoli se mu namane. Ledová tříšť proudí black metalovým jádrem, ale odevzdaný zpěv a rockový outfit navádí střelku k post punkovým a dark rockovým končinám. Mrazivé to není o nic míň. 

 

Hudba vyvolává stejně jako obal spoustu tísnivých asociací... hmm, je to jedovaté, je to obskurní a nemocné, ale chcete to. Efekty roztahují kytarám křídla a nejpozději v závěrečné Never Ever After nezbývá, než se rozletět k výšinám s nimi. Třešničkou je parádně zfetovaný cover Heart-Shaped Box od Nirvany. Zralé jablíčko s děravým svetrem dostalo tolik chemie pod slupku, až odpadlo hodně daleko od stromu. Zvedám a nabízím k zakousnutí.

 

 

 

Kapela: Benighted in Sodom
Album: Carrier of Poison Apples
Styl: black metal/dark rock
Vydáno: 12/2019
Země: USA, Finsko
Vydavatel: I, Voidhanger Records
Odkazy: bandcamp 1 // bandcamp 2 // facebook

 

Sestava:

Matron Thorn - všechno



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky