Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 133

Nedělní poslech 133

Victimer23.8.2020
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Ringarë a její album Sorrow Befell.

Pojďme si dnes tu ospalou letní neděli promíchat s trochou podzemní temnoty. S black metalem, atmosférickým a vycházejícím z devadesátých let minulého století, kdy scénu obohatily první alba Limbonic Art, Emperor, Burzum nebo Lunar Aurora. Třeba právě k těmto spolkům by se dala přirovnat aktuální, tedy ne zrovna originální, ale provedením určitě zajímavá, tvorba americké dvojice Ringarë. A taky s tunou kláves, které black metal Ringarë vytrvale doprovází. V tomto směru můžeme stejně směle nechat probudit mistra Mortiise, Satyrův Wongraven a znovu hlavně Vargovo klávesové bloudění mezi patřičně bílými břízkami... Ringarë zkrátka působí jako takový neokoukaný průvodce nostalgií o čtvrtstoletí zpět.


Dvojice Esoterica (známý především z působení ve Skáphe, Krieg nebo Guðveiki) a Likpredikaren tedy postavila základy projektu na propojení metalové a ambientní muziky, přičemž jí nečiní problémy oba styly míchat, či naopak nahrávat alba věrná pouze jednomu ze stylů. Atmo-blackový debut Under Pale Moon následuje čistě ambientní nahrávka Where Cold Dwells and Winter Once Lay a dnes je řeč o demu Sorrow Befell, který míchá rovným dílem oba zmíněné styly.


Přesněji, první polovina alba je blackmetalová a ta druhá syntetická. Půl na půl, čtyři skladby s kytarami, krákáním a klávesami a další čtyři už jen pouze s klávesami. Obě polohy k Ringarë patří a obě mají v jejich projevu stejně velké místo. Osobně se přesto kloním k metalové tváři projektu, není to totiž žádný laciný výškrab uhláku, ale hodně atmo záležitost, co působí dostatečně plně a epicky. Ambientní část Ringarë mi přijde jako o něco ochuzená. Samotné skladby nejsou špatné, ale v duchu toho, že pánové umí oba proudy solidně spojit, jim prostě něco schází.


Sorrow Befell mám k dispozici jako demo snímek, o jehož další osud se postará label Iron Bonehead. Poslechovka, která nemůže urazit poutníky, kteří si urazili svou cestu počátků atmosférického black metalu i s tím, jak šuměly kazety a kopie právě donesená domů byla bůhví kolikátou. I takto Sorrow Befell zní. Je tichá, šumí a imituje tak tuhle ne úplně dávnou dobu se vším všudy. Je to ale jenom pouhá nostalgie, za co bychom měli být projektu vděční? Myslím, že tímto bychom Ringarë trochu křivdili. Skutečně se to dá poslouchat, ingredience jsou správně namíchány a hlava intenzivně hledá místa, kde není ani živáčka, jen všepohlcující temná dálava a smysl pro její výpravné zkoumání. A to by mělo v tuto chvíli stačit, více hledat netřeba.

 

 


 

Autor: Ringarë
Album: Sorrow Befell
Styl: black metal / ambient
Vydáno: 6/2020
Země: USA
Vydavatel: Iron Bonehead Productions
Odkazy: bandcamp

Sestava:
Esoterica - všechny nástroje
Likpredikaren - vokály



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky