Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 135

Nedělní poslech 135

Sorgh13.9.2020
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Kafirun a její album Eschaton.

Néédělička neděle, zpívá se kdesi. Z popěvku zní pohoda a odpočinek. Můžeme ho strávit s kanadskou kapelou Kafirun, což je kvartet různě zkušených muzikantů, kteří působí i v jiných projektech, ale všechny víceméně spojuje black metal. Kupříkladu bubeník Mesmorphion hraje v kapele Riftwalker, která se na našich stránkách už mihla. Kafirun je divné jméno a asi bude jen málo těch, kteří ho znají. Nicméně jejich tři roky staré debutní album Eschaton mi přišlo docela zajímavé, a tak rád provedu osvětu neznalého publika.

 

Eschaton kryje moc hezký obal připomínající okultní evropské spolky, kde se to jen hemží symboly a zakázanými jinotaji. Lehce funerální grafika napovídá, že nepůjde o lehký šanson k popíjení čaje, ale že bude třeba celých mužů a žen. Kafirun slyší na black metal a není nic divného v tom, že připomíná mnohé brody severoamerického kontinentu a hrdě se odkazuje na jejich malebnost.


Nahrávku zdobí tlumený zvuk, který lemuje bahnitou půdu v deltách řek a v okolí mokřadů. Je na hony vzdálen ryzí vycizelovanosti ledových břitev, které chválí zimu a havraní stopy na sněhu. Album zní hutně, zaneseně jako infekční hrtan a sluší mu převažující střední tempo. Víc než snaha vyhladit lidstvo z povrchu zemského bestiálním hlukem se Kafirun zaměřují na vyvolání specifické atmosféry jdoucí ruku v ruce se syrovým zvukem. Ten nepředstavuje nic objevného a můžeme jej srovnat se zvukem třeba Krallice. I tady mají kytary podobný, zdánlivě rozladěný šmrnc a zmíněnému srovnání odpovídá dojem celkově odbytého nazvučení. Určitě jde o úmysl a jistou oblíbenou značku podobně zaměřených kapel. Z toho vyplývá, že sice Kafirun nepřišli s ničím kdovíjak objevným, ale pro fanoušky amerického, potažmo kanadského black metalu, který dbá na atmosférický zážitek, mohou být zajímavou kapitolou při studiu temných nauk.

 

 


Autor - Kafirun
Album - Eschaton
Styl - black metal
Vydáno - 6/2017
Země - Kanada
Vydavatel - Seance Records
Odkazy - bandcamp

Sestava:
Hypnocrotizer - basa
Hanephi - kytara
Luzifaust - zpěv



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 4.6.17 16:45

Poslední dobou zejména narážím na nové kapely za branami androšských pražských klubů jako FAMU (RIP) či Underdogs. Tam jsem například minulý týden objevil vynikající náladotvornost Cataya, potěsili němečtí krauteři Gnod nebo málo známý český black Bastien. Gotickým objevem za hodně dlouhou dobu jsou pro mě Drab Majesty, kteří před nějakým měsícem a půl předhazovali King Dudovi a tento týden měli i samostatnou štaci v Brně. Tenhle zvuk se již moc dneska neslyší. No a jednoznačným vrcholem bylo dle očekávání duširvoucí set We Lost the Sea, kterým po jejich prvním evropském turné predikuju nějakou budoucnost. Hudba s příběhy. Zatím trochu očekáváné zklamání z nových Solstafir, jejichž Masterpiece of Bitterness považuji za jedno z nejlepších alb, co jsem kdy slyšel, ale nyní se stále více posouvají do takového odosobněného autistického post-rocku, kterému chybí už nápady a hlavně ten autentický pocit osamělosti v nehostinné krajině. Citelná je ztráta předchozí specifické ruky bubeníka.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky