Článek: Nedělní poslech 136

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 136

Victimer11.10.2020

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Trond a její album Willkommen im Unheil.

Copak se to skrývá za tak podivným obalem? Je na něm snad nějaký druh kosmického ježka, který po vzoru svého mořského kolegy působí víc legračně, než aby v nás probudil neklid a možnost správně mířeného opovržení? Tvorba spadající pod jméno Trond je ve skutečnosti dost zuřivý black metal. Neodpustí si pár elektronických výstřelků a efektů, ale jinak je materiál debutového alba Willkommen im Unheil zarovnán v jedné linii. Je velmi rychlý a také velmi neosobní, což je myšleno celkově umělým vyzněním.

Black metal Trond je jako správný vyvrhel nenávistný a nepokrytě vzteklý, ale není to ta pravá špína z lesa, jeho vůně, ani páchnoucí odér prašivin. Bicí automat, občasná syntetika a sound komplet jsou proti. Je to sterilní jízda, kdy chlad nevzejde ze zuřivé sněhové vánice, ale ze studia. To odcizení se nepaktuje s industrialem, je čistě pocitové. Willkommen im Unheil není úplně blbá deska, ale není to ten druh black metalu, pro který bych dýchal, protože se mi zdá, že nedýchá ani on. Poslouchám, eviduji, třídím, nepřišel jsem na svět včera.

Rok stará záležitost je dalším zbloudilým CD od Satanath Records, které jsem si vybral. Tušil jsem něco zajímavého, snad i neobvyklého, ale dnešní Nedělní poslech nebude veden v duchu překvapení. Trond zní místy hodně dobře, ale jakákoliv změna přijde prakticky jen polehku zefektovaným motivem, abychom nebyli zcela zaliti do jedné formy.

Trond je one man projekt z Německa, který nelze zavrhnout, jen zatím nedodal úplně přesvědčivý materiál. Debutová deska je rychlopal beze změn. Až na závěrečný song Ausklang, tečku za tím vším marastem. Vybrnkáno, zpomaleno, zepičtěno, posunuto. Až na závěr. To až berte jako výtku. Co bych totiž dal za podobné skladby, které by protínaly surovost a nenechaly ji určovat jeden jediný směr... Rozhodně bych to přivítal.

Autor: Trond
Album: Willkommen im Unheil
Styl: black metal
Vydáno: 6/2019
Země: Německo
Vydavatel: Satanath Records
Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:
Tino "Fluch" Thiele - zpěv, všechny nástroje

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)