Článek: Nedělní poslech 13

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 13

Bhut16.10.2016

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Darkher a její album "Realms".

Je podzim, čas chmurných nálad. Blíží se svátek všech mrtvých, kdy mnozí z nás půjdou navštívit lokální hřbitovy, aby zažehli plamínek vzdávající čest památce jedné z bytostí, která nám byla blízká, či pro nás něco znamenala. Už jen procházka po sadu náhrobků v tomto období je velmi intenzivní. Zkuste si jako soundtrack k podobné náladě dopřát debutového album Realms od anglické umělkyně Jayn H. Wissenberg aka Darkher.

Nabídl jsem vám paletu pocitů, které lze zachytit při poslechu tohoto alba. Podobné, až možná klišoidní řeči však neuvádím zcela náhodně, či jen pro pocit, že tohle má být to pravé strašání. Darkher totiž do svých písní vtiskla i něco víc, než jen tajemnou atmosféru potemnělého písničkářství. Textově se totiž opírá o magický svět kolem nás, který je otevřen pouze vnímavým. Dává průchod emocím ze zážitků, které jí bezprostředně protnuli život. Ať už budeme hovořit o smrti blízkých lidí a jejich znameních ze záhrobí, která viděla v podobě skupiny motýlů (skladba Moths), nebo o nepříjemné a ubíjející povodni v obci Hebden Bridge v západním Yorskhiru, odkud sama pochází (skladba Foregone).

Hudebně mě jako první napadá přirovnání k Chelsea Wolfe. Nejen zpěvem, ale i náladou své hudby mi tuto umělkyni Darkher silně připomíná. Ponurost vychází i z drsnější hudby, která místy sklouzává k okultnímu rocku a navozuje pocity pradávných Black Sabbath. Jemný hlas zas povyšuje muziku na úroveň citelné křehkosti, kdy při poslechu jen lehce nadechujete, abyste si sami nerušili zážitek. Děje se toho uvnitř alba opravdu hodně a nutno říci, že od uhranutí magickými melodiemi není daleko. Mohl bych se tu rozepisovat ještě nějaký čas, ale je neděle a tento čas patří vám. Okrášlete si jej poslechem netradiční, zádumčivé hudby s jednoduchým přízviskem doom. Nechte vaše smysly vstřebávat tuto křehkost s nádechem tajemna na hranici lidského bytí.

Kapela: Darkher
Album: Realms
Styl: doom
Vydáno: 8/2016
Země: Velká Británie
Vydavatel: Prophecy Productions
Odkazy:
oficial web
bandcamp
facebook
youtube

Sestava:
Jayn H. Wissenberg – zpěv, kytara, klávesy, perkuse, housle
Shaun Taylor-Steels – bicí
Martin T. Wissenberg – kytara, basa

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.