Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 14

Nedělní poslech 14

David23.10.2016
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Holygram a její eponymní EP.

K dnešnímu nedělnímu poslechu zabrousíme vstříc našim západním sousedům, konkrétně do Kolína nad Rýnem, odkud pochází partička Holygram. Je jich pět a dle svých slov balancují kdesi na pomezí industriálního krautrocku a post-punku, prý „music for the lost.“ Vznikli zřejmě „někdy v poslední době“ a svá jména vám raději cpát také nebudou, protože prostě tajemství. Jsme mladí, neuchopitelní a máme modrofialově nasvícenou promofotku ze sklepa plného mlhy, ostatní si musíte dle libosti domyslet, dopátrat, dopředstavit. Tedy alespoň co se suchých faktů a historie týče.

 

Holygram

 

Nicméně skutečně podstatný akt publikování svého prvého počinu pánové nesyslili kdesi doma v pokojíčku a 12. října vypustili do éteru pětiskladbové debutové EP. Silně načichlé druhou deskou Joy Division, pozdějšími New Order nebo Bauhaus… Osmdesátkový synth-pop, new wave, kdy občas do uší praští plasticky prokreslené bicí jak za největší slávy Kroků Františka Janečka. Táhlé syntetizátorové plochy, post-punková uhrančivost, monotónní rytmus, sem tam utopený zvukový záblesk dílny Kraftwerk, hlas z druhého břehu, špetka post-rockově zasněných dálav. Poněkud roztodivná směska, avšak překvapivě funkční. Holygram nepřehání, nedohání sami sebe do koutů absurdity, nesnaží se trumfnout nepřekonatelné. Po celou dobu stojí nohama pevně na zemi a uvěřitelnost pro ně není jen nedosažitelnou fikcí. 

 


Kapela: Holygram
Album: Holygram

Styl: post-punk // new wave
Vydáno: 10/2016
Země: Německo
Vydavatel: vlastní náklad
Odkazy: bandcamp // facebook



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 4.6.17 16:45

Poslední dobou zejména narážím na nové kapely za branami androšských pražských klubů jako FAMU (RIP) či Underdogs. Tam jsem například minulý týden objevil vynikající náladotvornost Cataya, potěsili němečtí krauteři Gnod nebo málo známý český black Bastien. Gotickým objevem za hodně dlouhou dobu jsou pro mě Drab Majesty, kteří před nějakým měsícem a půl předhazovali King Dudovi a tento týden měli i samostatnou štaci v Brně. Tenhle zvuk se již moc dneska neslyší. No a jednoznačným vrcholem bylo dle očekávání duširvoucí set We Lost the Sea, kterým po jejich prvním evropském turné predikuju nějakou budoucnost. Hudba s příběhy. Zatím trochu očekáváné zklamání z nových Solstafir, jejichž Masterpiece of Bitterness považuji za jedno z nejlepších alb, co jsem kdy slyšel, ale nyní se stále více posouvají do takového odosobněného autistického post-rocku, kterému chybí už nápady a hlavně ten autentický pocit osamělosti v nehostinné krajině. Citelná je ztráta předchozí specifické ruky bubeníka.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky