Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jirka D.  //

Pink Floyd - The Endless River (2014)  ochutnávka

Nejočekávanější album jedné z mých nejoblíbenějších kapel. Lehké to nebylo a pocit, že s “High Hopes” to mělo všechno skončit (kdo by nechtěl končit kariéru takovou skladbou!), byl určitě silnější než zvědavost, míšená s obavami z hazardu s vlastním jménem. Víc v recenzi, comming soon!

// Victimer: Sice jsem k "The Endless River" přistupoval s despektem, protože nějaké dohrávky z období The Division Bell podle mě nemělo cenu vydávat… Ale jsou to Pink Floyd a je to krásná hudba a jsem rád, že můžeme být i v roce 2014 svědky hudebního cítění těchto pánů. I když převážně v rovině instrumentální a evidentně více “dotočné”, než by regulérní album mělo snést…

Soen - Tellurian (2014)  ochutnávka // naše recenze

Hned první deskou se Soen přihlásili o slovo velmi sebevědomě a snad jen větší než malá podobnost s Tool tlumila nadšení z jinak velmi dobrého materiálu. Druhé album právě vyšlo, Maynardovské pocity možná lehce ustupují, na druhou stranu se v některých částech alba nedobírám pocitů vůbec žádných. Ale vracím se pravidelně, objevuju … a začínám být spokojen. A to je dobře.

// Victimer: Sice jsem Soen pomlouval, že Tool už tu jednou byli, ale na druhou stranu mě minulá deska chytla víc. Tedy zatím, situace se postupně zlepšuje, i když u Tellurian mám malý problém se zachytit a mít z alba dokonalejší požitek. Čas vše spraví...

Foo Fighters - Sonic Highways (2014)  ochutnávka // naše recenze

Singl “Something From Nothing” je výborný a naděje, že taková bude celá deska, bohužel vydržela jen do prvního poslechu. Aby nedošlo k mýlce - Foo's jsou stále dobří, “Sonic Highways” je slušné album, ale je to “jen” slušné album a Foo’s by měli mít na víc. Mnohem víc.

// Victimer: Foo Fighters jsou fajn v jakékoli podobě, ale poté co mě nadchlo minulé album, jsem čekal prostě víc. Miluju “Something From Nothing”, tedy spíš tu instrumentální mezihru, ale jinak jsem zklamán, nebo spíš nuděn…

Pain of Salvation - Falling Home (2014)  ochutnávka

Pain of Salvation se snaží, fakt se snaží a je to cítit z každého tónu desky. Jenže stejně tak je hodně slyšet, že všechno už bylo někde slyšet. No. Pain of Salvation se snaží, místy jim to žeru, ale i přes nesporné hráčské a skladatelské kvality, přes žánrový cirkus, jaký na “Falling Home” předvádějí, mám stále dojem, že všechno (nebo skoro všechno, ať nežeru) už tu bylo.

Machine Head - Bloodstone & Diamonds (2014)  ochutnávka

Zatím zklamání a to velké. Deska na mě dělá dojem velké nařvané bubliny, která rachotí od začátku do konce, skončí a nic. Prostě nic.

Victimer //

Tolik novinek, co proběhlo kolem za poslední měsíc a přitom mě abnormálně zajímalo, si už vážně dlouho nepamatuji. Jde mi z toho hlava kolem a rozhodně není v silách normálního člověka vše poctivě zachytit a mít definitivní názor. Přesto jsem vybral pět nahrávek, které se mi daří vnímat o něco silněji a vypadá to, že hned ve čtyřech případech z nich podám svůj názor důkladněji formou plánované recenze.

Röyksopp - The Inevitable End (2014)  ochutnávka

Pro tuhle dvojku z Norska mám slabost. Ať už je jejich elektronika protkaná čím chce, a ať je momentálně v dobré náladě nebo zachmuřená, je radost Röyksopp naslouchat. Novinka to pak jen potvrzuje. Je to paleta rytmů a nálad, které v kombinaci s úžasným vokálem Robyn (nebo vokály jako takovými) dává najevo jedno podstatné - s Röyksopp nemůže být nuda. Zkrátka naprostá špička elektronické hudby současnosti, ať už ji chceme vnímat z různých stran. Recenze vyjde během prosince.

The Twilight Sad - Nobody Wants to Be Here and Nobody Wants to Leave (2014)  ochutnávka

Tihle zadoomaní Placebo ze Skotska mě zaujali svou předchozí deskou No One Can Ever Know, a tak bylo dopředu jasné, že si na novinku počkám. Ta při prvních testováních nezní tak překvapivě a zajímavě jako dva roky stará záležitost, ale styl The Twilight Sad se jen tak nezmění a bude dobré si počkat na správný okamžik. Post punková hra na vše zamračené ale evidentně pokračuje. A podobné spolky já můžu.

Mark Lanegan - Phantom Radio (2014)  ochutnávka

Mark Lanegan znovu vypráví své bluesové příběhy máčené v elektronice a o zklamání nemůže být řeč. Je to zkušený pán, rozervaný gentleman a jestli jsem se u minulého alba cítil pohodlněji, tak to prostě byl Blues Funeral se vším všudy. Novinka zatím hladí a mluví ke mně příjemným slovem, Markův hlas zase zabolí, některé rány čas nezahojí a tak to prostě je. Až vyrostu chci být jako on - rozvážný chlápek, co zažil hafó tahů a dnes o nich s nadhledem vykládá.

Giant Squid - Minoans (2014)  ochutnávka

Poslechni si doom metal, co není doom metalem, ponoř se do hudby, která se tváří jako komplikovaná, ale až se jí dotkneš, tak poznáš, že jste si souzeni. Giant Squid jsou jednou z kapel, které je třeba v záplavě všech těch post-metalů respektovat. Novinka to jen potvrzuje.

Fen - Carrion Skies (2014)  ochutnávka

Znovu si projíždím všechny alba Fen a znovu se utvrzuji v tom, že mám nejraději to nejpřístupnější - Epoch. A taky znovu vím, že s novinkou bude kříž v tom, že bude sakra trvat, než se jí dostanu na kloub. Carrion Skies se nese v očekávané mysteriózně metalové melancholii, občas dokonale zaujme, aby se po chvíli schovala do mlhy a těžko říct kam. Stejně jako na Dustwalker cítím z Fen snahu nakombinovat atmosféru s progresivnějšími prvky, na druhou stranu vidím v dálce stát hrdé menhiry, které jasně říkají, že nebudeme létat v oblacích, ale přidržíme se tradic. Nezbývá než naslouchat dál.

Sarapis  //

Manes - Be All End All (2014) ochutnávka  naše recenze

Kolega Sorgh to v recenzi napsal moc pěkně, následujte odkaz. Z nových Manes je unešená snad půlka naší redakce a já se k tomuto “hnutí” během listopadu taky přidal. Je tam kus Ulver, je tam kus Pattonovských extempore typu Peeping Tom, je tam hromada zvuků, melodií, nálad, pocitů...je tam toho prostě hodně! Kdyby to šlo, zatleskám ušima.

Grand Magus - Triumph and Power (2014)  ochutnávka

Jestli bych Manes přirovnal k malířské paletě, tak poslední Grand Magus by ztělesňovali stojan. Stabilní, spolehlivý…? No to ani ne. Spíš strnulý, neohebný, zaprášený. Právě takové dojmy ve mě vyvolává aktuální album. Ze začátku jsem měl velký problém album vůbec dojet až do konce. Takhle triviální kytarové riffy jsem dlouho neslyšel, docela mě to u této kapely zaskočilo. Ještě horší ale pro mě bylo zjištění, že refrénů “Steel Versus Steel” nebo “Fight” se nemůžu zbavit. Pořád se mi v duchu spouští a rezonují celou myslí. Na album aspoň čtvrt roku ani nesáhnu a až pak se ukáže, jestli je odpadní nebo jednoduše geniální.

Riot V - Unleash the Fire (2014)  ochutnávka

Kapela Riot, to ještě donedávna znamenalo Mark Reale na kytaře. Ten už je ale více než dva roky po smrti poté, co podlehl Crohnově nemoci. Jeho bývalí kumpáni dali hlavy dohromady, řekli si, že Mark by si novou desku z druhého břehu určitě objednal, a tak Riot nenechali napospas, přidali formální V do názvu a nové album je na světě. Ve stylu tradičního speed metalu pokračují tam, kde skončilo poslední album s Markem v sestavě. Rychlost, kytarové sprinty, našponovaný vokál, metalové klišé v hudbě i textech. Až na občasné zpěvákovy výšky na hranicích mé tolerance rozpoznávám mimořádnou kvalitu materiálu. Ne vše je 100%, ale minimálně polovina skladeb jsou parádní pecky! Pro milovníky žánru určitě jasná volba, třeba pod stromek.

Spitzer, Manfred - Digitální demence (česky 2014)  ochutnávka

Publikace německého autora sbírá kontroverzní ohlasy, ale jedno jí upřít nelze - otevírá problematiku, o které by se mělo vědět mnohem více a hlouběji, než se ví teď. Že zírání na obrazovku nebo monitor počítače nemůže dělat dobrotu, to pochopí i modelka. Negativní vliv na soustředění a na různé další kognitivní funkce ale digitálním médiím přisuzuje málokdo. Škoda, že se autor nechává příliš lehce strhnout ke kategorickému odmítání všeho digitálního, ale kdo se zaměří na poznatky vycházející z uváděných výzkumů, vezme si z knihy hlavně to užitečné. A že toho není málo. Navíc je to podáno čtivě a nenáročně, takže i člověk lehce stižený digitální demencí nebude mít s četbou problém:) A třeba se nad sebou i zamyslí. V tomto směru určitě doporučuji.

Bodin  //

Pink Floyd - The Endless River (2014)  ochutnávka

Pink Floyd mám rád a mezi mé oblíbené desky krom Animals patří třeba i Meddle. Na nové album jsem se těšil hodně. Po několika posleších nového alba však musím říct, že mě vůbec neoslovilo. Čím to může být? Asi jsem očekával něco jiného než jen instrumentální přednes a žalostně málo zpěvu. Tím nechci dílo pana Gilmoura nijak znevažovat, jen jsem prostě čekal více. Jsem na rozpacích.

Kauan - Muistumia (2014)  ochutnávka

Kauan a jejich nové album "Muistumia" mi hraje hodně často. Ve slušivém více metalovém kabátku s výrazným zpěvem a krásným zvukem je pro mě poslech dokonalým relaxem, v určitých pasážích se dostavuje i jev v podobě husí kůže a to je jedině dobře.

Bloodbath - Grand Morbid Funeral (2014)  ochutnávka

Na nové Bloodbath jsem byl natěšený o to více, když vyšlo najevo, že za mikrofonem předvede své hrdlo Nick Holmes (Paradise Lost). Byl jsem zvědavý, jestli je jeho hlas připraven k návratu do tvrdších deathových poloh. Výsledek stojí určitě za to. Pánové připravili dokonalou řezničinu švédského stylu a mistr Holmes s celou kapelou posluchače nekompromisně nakopává a nutí uznale kývat hlavou.   

Fen - Carrion Skies (2014)  ochutnávka

Fen patří mezi mé oblíbené kapely. Nové album "Carrion Skies" je podle mě volným pokračováním předešlé nahrávky. K výrazným změnám nedošlo, ale i tak je toto album výborným společníkem v brzkých večerech.

Et Moriemur - Ex Nihilo In Nihilum (2014)  ochutnávka

Pražští death/doom Et Moriemur předvádějí na novém albu obrovský posun dopředu. Připadá mi, že velký skok udělal Zdeňkův projev v hrubších, ale hlavně v melodičtějších polohách. Co se týče instrumentální stránky, je cítit, že pánové na sobě hodně zapracovali. Velké potěšení.

Bhut  //

Charles Manson - Lie: The Love And Terror Cult (1970)  ochutnávka

Někteří ani netuší, co měl tento jedněmi uctívaný, druhými zavrhovaný jedinec, kdysi za lubem. Jeho písničkářská dráha neměla dlouhého trvání, ostatně první album vyšlo v době, kdy si Charlie čerstvě osahával svou celu za ty nejslavnější mordy. Tímto albem chtěl pokořit Beatles, jenže tohoto výsledku se mu jaksi nepodařilo dosáhnout. Výtěžek z prodeje stejně putoval zcela mimo jeho účet. Lze tu vystopovat dobré nápady i podivínské až Warholovské postupy. Neříkám, že je album špatné, je jen jiné. Ale i tak se dá v klidu poslouchat a příjemně si jím dokreslit den.

Maxim - Hell’s Kitchen (2000)  ochutnávka

Sólová kariéra jednoho ze členů The Prodigy. Vliv domovské kapely je chvilkami citelný, ale víc tu má slovo experiment. Třeba hip-hop nebo jak to nazvat, je tu zastoupen mnohdy až přespříliš silně. Naproti tomu jsou tu prvky nápadité elektroniky. Jednoznačně nejlepším trhákem je výše uvedená ukázka Carmen Queasy s hostující Skin.

KMFDM -  Our Time Will Come (2014)  ochutnávka

KMFDM průběžně sleduji furt, ale od alba WWIII mne už nedokázali úplně nadchnout. Až teď, kdy se jim podařilo můj přehrávač okupovat o něco déle, než předešlé divotvorné desky Kunst, Blitz nebo Tohuvabohu. Má to něco do sebe, je to svérázná elektronická hudba, která se propletá skrz všemožné odnože svého žánru. Někdy lze zaslechnout podobenství se Spiderbait, jinde zas s prvotními Ministry.

Hanzel Und Gretyl - Black Forest Metal (2014)  ochutnávka

Na minulém albu mne docela naštvali. Letos se mi snaží vetřít do přízně už názvem alba Black Forest Metal, což evokuje náklonnost k nějakému pagan metalu, či co. Pravda je někde úplně jinde. Krom blbého pojmenování alba najdeme i několik blbých skladeb, včetně té titulní. Jednoduché dokola omílané texty jsou mnohdy až rušivým elementem a spíše se nad nimi člověk usmívá, než uznale mračí. Hudba jako taková je klasické industriální šlapavé tempo. Deska má několik dobrých momentů, které si rád poslechnu, jenže plusy jsou nejspíš nechtěně vyvážené i zápory. Takže je to průměrná industrialně metalová deska.

Stíny Plamenů - Propadlé vody (2014)  ochutnávka

Slušné black metalové válcování poklopem na dně špinavé stoky. Kytary jsou skvostné, příběhy nelítostné. Stíny Plamenů zastiženy v poloze dobrého tvůrčího rozmaru. Více v recenzi.

Garmfrost  //

Nightingale - Retribution  (2014)  ochutnávka

Nová deska Nightingaleje grandiozní zážitek. Nádherné melodie, vynikající zpěv i produkce. Jeden ze žhavých adeptů na moji desku roku. Retro v postoji, progres ve vývoji. Dan Swanö nezahálí na místě ani po dvaceti letech.

Pink Floyd - The Endless River (2014)  ochutnávka

Zaregistroval jsem názory, že Pink Floyd neměli tu novou desku vydávat. Že je zbytečná. Asi pro někoho ano, ale určitě ne pro interprety, kterým The Endless River vynese dvojí užitek. Jak finanční, tak v podobě krásně důstojné tečky za kariérou jedné z nejdůležitějších skupin planety. Ať nejsme cyničtí. Ambientní plochy nejsou revolučního rázu jako staré počiny PF. Je to HUDBA a krásně se vleče. Rád se v těchto šedivých dnech nechávám unášet mlhami nad řečištěm a konejšit se vlahými melodiemi...

Pain of Salvation - Falling Home (2014)  ochutnávka

Kde je neuchopitelná pecka Be? Progrese vzala v táboře Pain of Salvation zřejmě za své. Už jen s ohledem počet skladeb z Falling Home, které jsme už slyšeli na různých EP a cover verzí Duran Duran - Perfect Day, která teda nestojí ani za starou bačkoru. Nicméně zbytek alba je parádní a po sérii nic moc alb je Falling Home opět v kondici a s pěkným zvukovým kabátem..

Tortorum - Katabasis (2014)  ochutnávka

Opravdu nerozumím svojí nechuti při prvním poslechu Katabasis. Po pár měsících jsem se k albu vrátil a jsem pohlcen. Pozvolný rozjezd se postupně promění v divokou jízdu severského black metalu, kde se ovšem nezapomíná na podmanivou atmosféru plnou síry, kytarového šílenství, podpořené disharmonickými tendencemi. Norsko - britský konglomerát je dobrý tip pro milovníky prvotřídní metalové muziky.

Thanatos - Global Purification (2014)  ochutnávka

Global Purification krásně řeže. Thrashově divoký death metal s pěkným odpichem rozmotá leckterou máňu. Do toho si představte určitou dávku atmosférických vsuvek, které však celek nejemní, ale rozšiřuje. Za mixážním pultem seděl Dan Swanö… Už? Letitá legenda evropského death metalu nahrála album, které stojí rovnýma nohama v současnosti bez nostalgických nálad.

Sorgh:

Manes - Be All End All (2014) ochutnávka  naše recenze

Endless - Vital 1  ochutnávka

Riverside - Rapid Eye Movement  ochutnávka

Nader Sadek - The Malefic: Chapter III  ochutnávka

Ruadek

Nils Petter Molvær - Switch (2014)  ochutnávka

Norský trumpetista, velký pojem v oblasti moderního současného jazzu, experimentátor se zvukem a s výrazem mnoha nástrojů. Umí svou trumpetu zefektovat a řezat s ní jako s ostřím za podpory rockového hromobití nebo elektronických hluků a ostrých beatů, zároveň se jeho tvorba umí nořit hluboko do sféry cinematických atmosfér a volně plout prostorem. Switch je návratem mimo experimenty, spoluprací s Geirem Sundstølem s - na této desce dominantní - pedal steel kytarou. Výsledkem je parádní mix silných nástrojů, návrat k preciznímu vyznění bez větší míry efektů, vše na vysoké úrovni. Molvær opět dokazuje, že patří k evropské špičce.

Nero Di Marte - Nero Di Marte (2013)  ochutnávka

S příchodem nové desky Derivae jsem se vrhl s nadšením ke kořenům těchto Italů a s potěšením mohu konstatovat, že pídit se po prvotině stálo za to. Deska především nevykazuje nedostatky debutu, takhle dospělou řežbu ve stylu starších Gojira, to jsem nečekal. Polyrytmy, disonance, velké kusy špinavého kovu a velice zručné hráčské umění. Komu chybí návrat ke starším Gojira nebo čeká na novinku Meshuggah, tady najde dostatek vyžití. A pak že jsou Italové pouze kolébkou kýčovitých melodií heavy metalu.

Röyksopp - The Inevitable End (2014)  ochutnávka

Norové v elektronicky-retro hávu, takoví byli Röyksopp vždycky a takoví jsou i nadále. Narozdíl od první desky, která stavěla na cinematických atmosférách a zahloubaných severských náladách jsou ty další desky postupně o něčem jiném. Duo Röyksopp se totiž naučilo vybírat zajímavé hlasy pro své desky (stejně jako třeba Gus Gus z Islandu) a víceméně na nich svou produkci stavět. Tentokrát opět sáhli po osvědčeném - neotřele severském - projevu Robyn a potěšením je i výběr mé oblíbenkyně Susanne Sundfør. Evoluci tady neslyším, jedná se ale o další řadovku dvojice, která dělá specifickou elektroniku v předem zaručené kvalitě.

Jamie Cullum - Interlude (2014)  ochutnávka

Frank Sinatra v teniskách dovršil petatřiceti let a možná trochu bilancuje a zůročuje obrovské zkušenosti s jazzem v jeho nejklasičtější podobě. Po deskách plných experimentů tak tento jazzový multitalent vydává možná svou první skutečně jazzovou desku a to v úžasném stylu, trochu retro, hodně příjemně. Po minulé Momentum, která byla možná až příliš ujetá v kramflecích, jsem velice příjemně překvapen. Po pěti letech co ho poslouchám jsem dostal to, po čem jsem toužil - jazzové postupy ve své nejsilnější formě od génia své generace.

Ne Obliviscaris - Citadel (2014)  ochutnávka

Extrémní progresivní metal je škatulka, co zde poměrně sedí. Vychvalovaná parta z Austrálie, kdysi s lehkým příklonem k black metalu, s novinkou opět zasahuje do černého. Opět dominuje viola, která dostává oproti jiným partám, obrovský vyjadřovací prostor. Hutný styl, který nestaví na jednom chytlavém riffu ale na množství složitých vyhrávek propojených v celek, příjemné aranže, výborné zpěvy. Zatím jsem ve fázi prvních poslechů, i tak už očekávám zavislost stejně velkou, jako na předchozí desce.

// Garmfrost: Nedá se to zařadit a hlavně - roste to. Debut se mi líbil ale víc.