Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 15

Nedělní poslech 15

Victimer30.10.2016
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Laniakea a její album A Pot Of Powdered Nettles.

Zastávka jménem House Of Mythology už tu s námi v rámci Nedělních poslechů jednou byla. A protože jde o vyloženě lákavé místo, tak se s tímto labelem setkáváme znovu. Našimi průvodci budou tentokrát Laniakea, experimentálně laděné duo, které dalo v první polovině roku vzniknout velice zajímavému debutovému albu. Ano, ani dnes nebudeme skoupí na nadstandardní hudební materiál, hezky svojský, výpravný a barevný. Laniakea jsou totiž výborní a není nic snadnějšího, než si je přiklonit na svou stranu.


Jde o setkání dvou mistrů hudebníků, které si není nutné sáhodlouze představovat, protože jejich práce to dělá za ně. Slušnost je ale slušnost, a tak za tímto projektem hledejte Daniela O'Sullivana (za všechny např. Ulver, Guapo) a Massima Pupilla (Zu). Tihle dva borci se kdysi potkali na společném turné Zu a Guapo a jejich přátelství a podobné sklony k hudebním experimentům je dovedly až k učinkování pod jednou střechou. I když zastřešit nějakým rozumným způsobem produkci Laniakea, to se příliš nehodí.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/laniakea16.jpg


Sami pánové svou hudbu označují jako galaktický gospel a jakkoliv to zní podivínsky, lze jim dát naprosto bez obav za pravdu. Pokud totiž něco takového existuje, hrají to právě Laniakea. Abychom si jejich tvorbu přiblížili přece jen srozumitelněji, hledejte v jejich zvukovém dobrodružství dalekou cestu do hlubokých prostor vesmíru i vaší mysli. Na bázi hypnotických rezonancí i melancholie, smutku a snění. Řeč je o elektronické hudbě. K tomu přičtěme hezky podané vokály a sbory, které nahrávce dávají právě ten gospelový nádech a mohli bychom mít jasněji. Není ale nad poslech samotný.


Na albu se spojuje duchovní stránka s experimentální elektronikou, která umí být mocná a dominantní, stejně jako hebká na omak a uklidňující. Pouhé čtyři skladby nabízí prostoru k vyjádření až až. Album je věnováno odkazu zesnulého Iana Johnstonea, vlivného mentora obou pánů, který se v minulosti podílel na finální podobě kultovních Coil. Ba co víc, materiál A Pot Of Powdered Nettles byl pořízen v Johnstoneově domě na okraji Londýna.


Výsledkem je mimořádně poutavá pocitová paleta zvuků a emocí, které se povedlo to nejdůležitější, dotáhnout vše do detailu a nestát v nejistotě kdesi na půli cesty. Od podobných tvrzení jsme na míle daleko. Já vidím Laniakea jako krásné zjevení a opravdový klenot letošního roku, který by neměl zůstat zapomenut v mlze nevědění. Račte si nastoupit na neobvyklou plavbu, budete mile překvapeni.

 

 


Kapela: Laniakea

Album: A Pot Of Powdered Nettles
Styl: electronica / drone
Vydáno: 4/2016
Země: mezinárodní
Vydavatel: House Of Mythology
Odkazy: bandcamp // facebook

 

Současná sestava kapely:
Massimo Pupillo
Daniel O'Sullivan



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky