Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 15

Nedělní poslech 15

Victimer30.10.2016
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Laniakea a její album A Pot Of Powdered Nettles.

Zastávka jménem House Of Mythology už tu s námi v rámci Nedělních poslechů jednou byla. A protože jde o vyloženě lákavé místo, tak se s tímto labelem setkáváme znovu. Našimi průvodci budou tentokrát Laniakea, experimentálně laděné duo, které dalo v první polovině roku vzniknout velice zajímavému debutovému albu. Ano, ani dnes nebudeme skoupí na nadstandardní hudební materiál, hezky svojský, výpravný a barevný. Laniakea jsou totiž výborní a není nic snadnějšího, než si je přiklonit na svou stranu.


Jde o setkání dvou mistrů hudebníků, které si není nutné sáhodlouze představovat, protože jejich práce to dělá za ně. Slušnost je ale slušnost, a tak za tímto projektem hledejte Daniela O'Sullivana (za všechny např. Ulver, Guapo) a Massima Pupilla (Zu). Tihle dva borci se kdysi potkali na společném turné Zu a Guapo a jejich přátelství a podobné sklony k hudebním experimentům je dovedly až k učinkování pod jednou střechou. I když zastřešit nějakým rozumným způsobem produkci Laniakea, to se příliš nehodí.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/laniakea16.jpg


Sami pánové svou hudbu označují jako galaktický gospel a jakkoliv to zní podivínsky, lze jim dát naprosto bez obav za pravdu. Pokud totiž něco takového existuje, hrají to právě Laniakea. Abychom si jejich tvorbu přiblížili přece jen srozumitelněji, hledejte v jejich zvukovém dobrodružství dalekou cestu do hlubokých prostor vesmíru i vaší mysli. Na bázi hypnotických rezonancí i melancholie, smutku a snění. Řeč je o elektronické hudbě. K tomu přičtěme hezky podané vokály a sbory, které nahrávce dávají právě ten gospelový nádech a mohli bychom mít jasněji. Není ale nad poslech samotný.


Na albu se spojuje duchovní stránka s experimentální elektronikou, která umí být mocná a dominantní, stejně jako hebká na omak a uklidňující. Pouhé čtyři skladby nabízí prostoru k vyjádření až až. Album je věnováno odkazu zesnulého Iana Johnstonea, vlivného mentora obou pánů, který se v minulosti podílel na finální podobě kultovních Coil. Ba co víc, materiál A Pot Of Powdered Nettles byl pořízen v Johnstoneově domě na okraji Londýna.


Výsledkem je mimořádně poutavá pocitová paleta zvuků a emocí, které se povedlo to nejdůležitější, dotáhnout vše do detailu a nestát v nejistotě kdesi na půli cesty. Od podobných tvrzení jsme na míle daleko. Já vidím Laniakea jako krásné zjevení a opravdový klenot letošního roku, který by neměl zůstat zapomenut v mlze nevědění. Račte si nastoupit na neobvyklou plavbu, budete mile překvapeni.

 

 


Kapela: Laniakea

Album: A Pot Of Powdered Nettles
Styl: electronica / drone
Vydáno: 4/2016
Země: mezinárodní
Vydavatel: House Of Mythology
Odkazy: bandcamp // facebook

 

Současná sestava kapely:
Massimo Pupillo
Daniel O'Sullivan



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Milan "Bhut" Snopek / 20.2.18 8:25

O tom sloučení jsem už někde četl a upřímně mi to nepřišlo jako rozumný nápad. Jirka to napsal velice trefně, házet vedle sebe kytarovky ve flanelkách s plnovousem a tvrdší scénu zkrátka nemůže mít věrohodný výsledek. Tam už bude záležet na složení hlasujících. Jestliže se snaží někdo mapovat tuzemskou hard & heavy scénu a opomene zmínit desku Inferno, která v loňském roce zahýbala mantinely (nejen) českého black metalu, to je vážně mrzuté. Ano, jde o okrajovou záležitost, ale ohlas na tuto nahrávku a vlastně i na tu předchozí snad nebyl přehlédnutelný. Tím nechci brečet, že Inferno nedostává nějakou sošku, spíš to reflektuje samotné řícení Anděla kamsi do neznáma. A ta Jirkova poznámka kolem čitatelů Fullmoonu byla myslím naprosto přesná. Na druhou stranu to sloučení metalu do alternativy vypovídá o faktu, že asi nemá moc silné zastupitele. Respektive se o nich asi moc neví, jakkoliv můžeme každý mít v undergroundu celou hromadu oblíbenců. Kapely Insania si vážím a mám ji hodně rád, ale poslední deska není z nejsilnějších a rozhodně si nemyslím, že je nejlepším reflektantem hard & heavy v ČR.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky