Článek: Nedělní poslech 19

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 19

Garmfrost4.12.2016

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu The Soulscape Project a její album Liberation.

V našem pravidelném seriálu nejen na neděli vám přinášíme zajímavý počin německého seskupení The Soulscape Project. Než posnídáte oběd k večeři, vypijete si nedělní kávu a usnete u pohádky v rádiu, zkuste koštnout nevšední porci post - blackové krmi nazvané Liberation.

The Soulscape Project je kapela ze saského Lipska a na scéně funguje zhruba čtyři roky. Už debutové EP The Lifeless dávalo na srozuměnou, že máme co do činění se slibnou záležitostí. Až se mi nechce věřit, že po kapele doposud nesáhl žádný label. V dnešní době, kdy je scéna zahlcena miliony odpadu, vyčnívá The Soulscape Project (TSP) nejen v rámci undergroundu jak instrumentální šikovností, tak vtipnou lehkostí, spojující extrémní metal s jazzem, atmosférickým rockem a všudypřítomnou chladnou černotou. Asi je možné říct, že Liberation už žádný black neobsahuje a že se kapele podařilo vymanit z jakéhokoliv kabátku. Ale takhle jednoduché to věru není.

Zajímavostí bezesporu bude, že členové TSP jsou součástí death/grindové, respektive blackové scény a fans budou pojmy jako Invocation, Cesspool a hlavně Grabak zřejmě znát. Tito týpci asi potřebovali ventilovat své šílené choutky a založili spolu projekt, kde se nemusí bát zkusit cokoliv. Liberation je sbírkou vysoce profesionální i zábavnou. Pojí v sobě odlišné světy, pod čímž si představte jam Satyricon, Opeth nebo Mord'A'Stigmata. Přirovnání jsem použil jen pro představu. Popravdě mi ani jednu ze zmíněných The Soulscape Project nepřipomínají. Jen vám musí být jasné, že se kapela s ničím nemaže a klidně do klepačky narve shoegaze vlnění a nic se nerozpadne. Saloon piano do řezby? Proč ne!

Oproti The Lifeless novinka vyrostla po všech směrech a je zřejmé, že je s The Soulscape Project nutno počítat. Jste-li příznivci pejskokočičího vaření, směle a bez ostychu po Liberation sáhněte.

tsp

Kapela: The Soulscape Project
Album: Liberation
Styl: post-black
Vydáno: 11/2016
Země: Německo
Vydavatel: vlastní náklad
Odkazy: facebook // bandcamp

Současná sestava kapely:
M. Gneipel - baskytara
S. Schmidt - bicí
C. Denckert - kytary
M. Delastik - kytary

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.