Článek: Nedělní poslech 1

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 1

Sarapis24.7.2016

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu A Noend of Mine a její album "Serenity's Eve".

Existenci nového seriálu článků, mapujícího méně známá zákoutí současného hudebního světa, dnes odstartujeme představením ukrajinského souboru A Noend of Mine, jemuž v březnu tohoto roku vyšel pod čínskou značkou Pest Productions debutový titul nazvaný Serenity's Eve.

Zatímco neokoukaný název kapely může ve spojení s poněkud netradičním obalem vyvolat spíše otázky, hudební biografie tvůrců naopak v mnohém napoví, co by se od A Noend of Mine dalo očekávat. Ústřední dvojicí kapely jsou Alex Vynogradoff a Anton Belov, které mimo jiné spojuje členství v Kauan. Stejně jako v domovské formaci je i pro A Noend of Mine velmi důležitá atmosféra. Melancholická nahrávka ve stylu klidnějších a rozjímavějších Opeth či Stevena Wilsona s mnoha akustickými plochami má sjednocující téma, k němuž se Alex Vynogradoff (jako hlavní skladatel) v chystaném rozhovoru vyjadřuje následovně: "The Serenity’s Eve pojednává především o předtuše, tedy o věcech, které teprve přijdou, o hořkosladkém předvídání", říká a dodává: "To je také důvod, proč všechny skladby nemají tradiční konec. To posluchače stále zanechává ve stavu očekávání až do konce nahrávky."

A Noend of Mine jsou oficiálně na světě od roku 2014, ale k prvním krůčkům se Alex a spol. odhodlali už v roce 2008, kdy pro vlastní potřebu natočili demo nahrávku sestávající převážně z akustického materiálu. Od neproniknutelné vrstvy prachu zachránil tento projekt až Anton Belov, kterého myšlenka a koncept A Noend of Mine oslovili natolik, že přiměl Alexe k tomu, aby A Noend of Mine po letech přivedl k plnohodnotnému životu. Výsledek je tu před vámi. Alex k němu dodává: "Serenity's Eve zaznamenává jednu velkou kapitolu mého života, která začala někdy v roce 2007, kdy většina z těchto skladeb byla složena. Je to takový můj osobní životní dokument, záznam mých pocitů, věcí, které mi byly drahé, a myšlenek, v něž jsem věřil". V současnosti se tandem Alex - Anton potkává už jen v Kauan, ale Alex pokračuje dále, vyladil koncertní sestavu a pozvolna pracuje na dalším materiálu.

<a href="http://pestproductions.bandcamp.com/album/the-serenitys-eve">The Serenity's Eve by a noend of mine</a>

Jak by se mělo v rámci Nedělních poslechů stát tradicí, album The Serenity's Eve je možno ochutnat od začátku do konce na bandcampu, což vám zde nyní zprostředkováváme.

Kapela: A Noend of Mine

Album: The Serenity's Eve

Styl: melancholický rock

Vydáno: 3/2016

Země: Ukrajina

Vydavatel: Pest Productions (Čína)

Odkazy: bandcamp, facebook

Současná sestava kapely:

Alex Vynogradoff - zpěv, baskytara

Eugene Dmitriev - kytary

Igor Babayev - bicí

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.