Článek: Nedělní poslech 1

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 1

Sarapis24.7.2016

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu A Noend of Mine a její album "Serenity's Eve".

Existenci nového seriálu článků, mapujícího méně známá zákoutí současného hudebního světa, dnes odstartujeme představením ukrajinského souboru A Noend of Mine, jemuž v březnu tohoto roku vyšel pod čínskou značkou Pest Productions debutový titul nazvaný Serenity's Eve.

Zatímco neokoukaný název kapely může ve spojení s poněkud netradičním obalem vyvolat spíše otázky, hudební biografie tvůrců naopak v mnohém napoví, co by se od A Noend of Mine dalo očekávat. Ústřední dvojicí kapely jsou Alex Vynogradoff a Anton Belov, které mimo jiné spojuje členství v Kauan. Stejně jako v domovské formaci je i pro A Noend of Mine velmi důležitá atmosféra. Melancholická nahrávka ve stylu klidnějších a rozjímavějších Opeth či Stevena Wilsona s mnoha akustickými plochami má sjednocující téma, k němuž se Alex Vynogradoff (jako hlavní skladatel) v chystaném rozhovoru vyjadřuje následovně: "The Serenity’s Eve pojednává především o předtuše, tedy o věcech, které teprve přijdou, o hořkosladkém předvídání", říká a dodává: "To je také důvod, proč všechny skladby nemají tradiční konec. To posluchače stále zanechává ve stavu očekávání až do konce nahrávky."

A Noend of Mine jsou oficiálně na světě od roku 2014, ale k prvním krůčkům se Alex a spol. odhodlali už v roce 2008, kdy pro vlastní potřebu natočili demo nahrávku sestávající převážně z akustického materiálu. Od neproniknutelné vrstvy prachu zachránil tento projekt až Anton Belov, kterého myšlenka a koncept A Noend of Mine oslovili natolik, že přiměl Alexe k tomu, aby A Noend of Mine po letech přivedl k plnohodnotnému životu. Výsledek je tu před vámi. Alex k němu dodává: "Serenity's Eve zaznamenává jednu velkou kapitolu mého života, která začala někdy v roce 2007, kdy většina z těchto skladeb byla složena. Je to takový můj osobní životní dokument, záznam mých pocitů, věcí, které mi byly drahé, a myšlenek, v něž jsem věřil". V současnosti se tandem Alex - Anton potkává už jen v Kauan, ale Alex pokračuje dále, vyladil koncertní sestavu a pozvolna pracuje na dalším materiálu.

<a href="http://pestproductions.bandcamp.com/album/the-serenitys-eve">The Serenity's Eve by a noend of mine</a>

Jak by se mělo v rámci Nedělních poslechů stát tradicí, album The Serenity's Eve je možno ochutnat od začátku do konce na bandcampu, což vám zde nyní zprostředkováváme.

Kapela: A Noend of Mine

Album: The Serenity's Eve

Styl: melancholický rock

Vydáno: 3/2016

Země: Ukrajina

Vydavatel: Pest Productions (Čína)

Odkazy: bandcamp, facebook

Současná sestava kapely:

Alex Vynogradoff - zpěv, baskytara

Eugene Dmitriev - kytary

Igor Babayev - bicí

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.