Článek: Nedělní poslech 1

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 1

Sarapis24.7.2016

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu A Noend of Mine a její album "Serenity's Eve".

Existenci nového seriálu článků, mapujícího méně známá zákoutí současného hudebního světa, dnes odstartujeme představením ukrajinského souboru A Noend of Mine, jemuž v březnu tohoto roku vyšel pod čínskou značkou Pest Productions debutový titul nazvaný Serenity's Eve.

Zatímco neokoukaný název kapely může ve spojení s poněkud netradičním obalem vyvolat spíše otázky, hudební biografie tvůrců naopak v mnohém napoví, co by se od A Noend of Mine dalo očekávat. Ústřední dvojicí kapely jsou Alex Vynogradoff a Anton Belov, které mimo jiné spojuje členství v Kauan. Stejně jako v domovské formaci je i pro A Noend of Mine velmi důležitá atmosféra. Melancholická nahrávka ve stylu klidnějších a rozjímavějších Opeth či Stevena Wilsona s mnoha akustickými plochami má sjednocující téma, k němuž se Alex Vynogradoff (jako hlavní skladatel) v chystaném rozhovoru vyjadřuje následovně: "The Serenity’s Eve pojednává především o předtuše, tedy o věcech, které teprve přijdou, o hořkosladkém předvídání", říká a dodává: "To je také důvod, proč všechny skladby nemají tradiční konec. To posluchače stále zanechává ve stavu očekávání až do konce nahrávky."

A Noend of Mine jsou oficiálně na světě od roku 2014, ale k prvním krůčkům se Alex a spol. odhodlali už v roce 2008, kdy pro vlastní potřebu natočili demo nahrávku sestávající převážně z akustického materiálu. Od neproniknutelné vrstvy prachu zachránil tento projekt až Anton Belov, kterého myšlenka a koncept A Noend of Mine oslovili natolik, že přiměl Alexe k tomu, aby A Noend of Mine po letech přivedl k plnohodnotnému životu. Výsledek je tu před vámi. Alex k němu dodává: "Serenity's Eve zaznamenává jednu velkou kapitolu mého života, která začala někdy v roce 2007, kdy většina z těchto skladeb byla složena. Je to takový můj osobní životní dokument, záznam mých pocitů, věcí, které mi byly drahé, a myšlenek, v něž jsem věřil". V současnosti se tandem Alex - Anton potkává už jen v Kauan, ale Alex pokračuje dále, vyladil koncertní sestavu a pozvolna pracuje na dalším materiálu.

<a href="http://pestproductions.bandcamp.com/album/the-serenitys-eve">The Serenity's Eve by a noend of mine</a>

Jak by se mělo v rámci Nedělních poslechů stát tradicí, album The Serenity's Eve je možno ochutnat od začátku do konce na bandcampu, což vám zde nyní zprostředkováváme.

Kapela: A Noend of Mine

Album: The Serenity's Eve

Styl: melancholický rock

Vydáno: 3/2016

Země: Ukrajina

Vydavatel: Pest Productions (Čína)

Odkazy: bandcamp, facebook

Současná sestava kapely:

Alex Vynogradoff - zpěv, baskytara

Eugene Dmitriev - kytary

Igor Babayev - bicí

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)