Článek: Nedělní poslech 20

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 20

Sarapis11.12.2016

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme umělce Michaela Arthura Hollowaye a jeho album "Guilt Noir".

Chcete-li z dnešního vydání Nedělního poslechu vyždímat to nejlepší, běžte si během dne po svých a vraťte se, až bude slunce mizet za kopcem, krajinu spolknou stíny a tma vás vyzve k tanci. Dnešní výlet nemíří do hlubin metalového podzemí, ani do nepohodlných příbytků šílených experimentátorů, dnes přičísneme pešinku atmosférické hudbě mimo metalovou komunitu. Michael Arthur Holloway je skladatel filmové hudby a nahrávka Guilt Noir je jeho debutem.

Pokud se venku setmělo, plamen svíčky rozehrál stínohru a špunt archivního vína vylétl z hnízda, nastal pravý okamžik pro dnešní meditaci. Tvůrce, jemuž se dnes věnujeme, zasvětil svou skladatelskou kariéru filmové hudbě, ale s jeho dílem se mohou nevědomky setkat i hráči počítačových her a pokud se oddáváte poslechu industriálu, možná vám bude povědomý jeho projekt Dead When I Found Her.

Předmětem našeho zájmu dnes ale není jeho hlavní tvůrčí náplň ani jeho industrální dítě, nýbrž jeho debutová nahrávka Guilt Noir, která vás snadno může unést zpět časem i prostorem kamsi do padesátých let a černobílých nálad. Oficiální popis hovoří cosi o tom, že si máme představit soundtrack k seriálu Twin Peaks v atmosféře zakouřené ilegální nálevny v době americké prohibice kolem roku 1950. Stačí si pustit první skladbu a nezbývá než souhlasit, že zmíněná charakteristika nemůže být přesnější. Teskný saxofon životem těžce zkoušeného černošského muzikanta, luskání prstů skrze kouřovou clonu a skelný lesk zažloutlých pohledů se v hudbě odráží poměrně věrně. Ano, jsou to docela klišovité představy, ale podobným obrazům se nedá jen tak snadno ubránit.

Objevení netušených rozměrů hudby od Guilt Noir moc neočekávejte, ale že vám obyčejný večer promění v mimořádnou chvilku, na to vemte jed.

Umělec: Michael Arthur Holloway

Album: Guilt Noir

Styl: doom jazz, noir soundtrack

Vydáno: 1/2016

Země: Spojené státy americké

Vydavatel: vydáno vlastním nákladem

Odkazy: bandcamp, facebook

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 30.3.21 12:14

Minulý rok v létě jsem byl na obnovené premiéře filmu, kde byla pak beseda s bratry Cabanovými (jeden představitel Arnošta a druhý choreograf snímku), kde říkali, že důvod, proč film zapadl byl kvůli tomu, že vyšel těsně po revoluci, kdy se najednou sem valily doposud zakázané filmy ze západu a jeho vydání se prostě trefilo do krátké doby, kdy o české snímky nebyl zájem. Kritiky to prý mělo jinak dobré. Sám Vorel byl prý celou Revoluci takovej naštvanej, protože se bál, že po pádu režimu film už nebude aktuální, ale teda představa, že by to vyšlo před převratem mi přijde hodně naivní. Ten znovuobjevený zájem o film připisujou tvůrci někdy k době začátku YouTube, kde se objevil klip k Fajn, fajnový a stal se hroznym hitem, aniž by spousta lidí věděla, odkud to vlastně je a dostali se k tomu tak dodatečně. U mě to myslím takto někdy kolem roku 2006 přesně bylo. Sám Caban říkal, že úplně zapomněl, že v tom filmu hrál než šel někdy kolem roku 2008 vyzvednout dceru z lyžáku a chtěli se s ním vyfotit její spolužačky a on vůbec nevěděl proč. Jinak vzorem pro jeho postavu, jak jsem zjistil teprve nedávno, byl Arnošt Pátek.