Článek: Nedělní poslech 23

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 23

Garmfrost1.1.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Seven Chains a jejich stejnojmenný debut.

Jak na Nový rok, tak po celý rok. Inu, snad tak zle zase nebude. Ale je dosti možné, že divná muzika na pomezí obskurních lákadel a temného umění, si cestu k vaší pozornosti občas najde. Seven Chains je pojmem neznámým, postavený lidmi z amerického podzemí. O této skupině toho zatím mnoho nevíme, jen že se vše točí kolem neposedného kytaristy a zpěváka (sic) Noaha Colemana, který má rozjeto několik podobně undergroundových smeček, z nichž ani jedna nedosáhla větší pozornosti. Seven Chains byl zrozen v roce předešlém a v témže roce vyšla i debutová eponymní nahrávka Seven Chains.

Ptáte se zajisté, jakou muziku Seven Chains nabízí a proč jí věnovat opilou novoroční neděli, když se s vámi všechno tolik houpá… Posnídejte oběd k večeři, znovu si lehněte na kavalec a zhasněte žárovku. Myslím, že se bude k poslechu hodit i víno s kýblem na názor. Normální stav k vstřebání Seven Chains není nejlepší nápad. Základ hudební produkce tvoří hrubozrnný mix blacku a deathu v zachmuřenější podobě. Často budete uklidněni příjemnou zrůdností zahuhlaného skučení disharmonických postupů. Podotýkám, že ke spánku není Seven Chains nejvhodnějším nápadem. Trio podivínů rádo prokládá už tak dosti noisově znějící temný metal různými zvuky nebo jazzovými improvizacemi, je tedy jasné, že nic dobrého pro poklidné podřimování tohle dílo není.

sevenchains

Transcendentální hnus vás zavede pod psychickou vrstvu k sídlu vašich pudů směrem ven k opuštění tělesnosti. Duševní výron pak splyne s vesmírem v chladném objetí. Nezůstane nic, než tma. Žádný cit, teplo ani zima…

Kapela: Seven Chains
Album: Seven Chains
Styl: experimentální black/death
Vydáno: 12/2016
Země: USA
Vydavatel: vlastní náklad
Odkazy: bandcamp // facebook

Současná sestava kapely:
Noah Coleman – kytary, vokály

Scott Yost - baskytara

Chris Sceaga - bicí

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 27.2.20 16:32

Díky za komentář, čekal jsem, kdo to napíše první. Je pravda ta, že měřená dynamika je nízká (DR6). Na druhou stranu moje čitě poslechová zkušenost z posledních let mi říká, že tohle není jediné kritérium - když to zjednoduším, znám desky s DR6 naprosto neposlouchatelné i naprosto v pohodě. Jakkoliv to může znít nepravděpodobně. Rozhodně si ale nemyslím, že je deska ořízlá, problém vidím spíš v kompresi, která to srovanala - a to v článku taky píšu (viz předposlední odstavec). Po pravdě jsem desku nějaký čas poslouchal (skladbu (un)Clean docela dlouho) a teprve pak ji "změřil" a projel v Audacity. Výsledek mě překvapil a zaskočil - nečekal jsem to. Protože poslechově je to fajn. A samozřejmě - článkem rozhodně nemám na mysli, že by se CoF dostali do hledáčku audifilů, ale ten posun ve vnímání je prostě slyšet (bez ohledu na měřené DR), takže proto ten článek.