Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Victimer

Měsíc říjen se ukázal být zvláštní v tom, že jsem po celou dobu nenarazil na věc, která by mě vážně brala, pohltila. Pořád jsem přeskakoval od jednoho alba ke druhému a nikdy si nebyl jistý, že bych se trefil a něčemu se věnoval s maximálním úsilím a hlavně chutí. Pořád mnou cloumal pocit nenaplnění, že přece musí přijít něco topového. Nepřišlo (ani dvouskladbová ochutnávka Veilburner to není) a tohle je můj říjnový výčet.

Afsky - Fællesskab (2025)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

Na začátek dva +/- atmosférické black metaly z Dánska. Týpek tvořící jako Afsky má aktuálně venku už čtvrté album a i na něm se pohroužíme do prostředí, které je mi blízké. Podzimní melancholie, barvy lesa, severské klima, trochu hysterie, trochu hrdosti a výpravné blackování blízko kapelám jako Panopticon, starším Wolves in the Throne Room, nebo taky krajanům níže - Sunken. Sympatické, ale ne dokonalé. Nechám tomu, co bude potřeba.

Sunken - Lykke (2025)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

Také Sunken se dali cestou atmosférického black metalu. Už potřetí. Můžeme dodat také post blacku, dsbm nebo blackgaze. Tohle všechno lze na nové desce Lykke vystopovat. Vokalista je čirý panikář, i když se hudebně nikam nespěchá, borec ztrácí smysl života a brodí se v depresích. Sunken jsou hodně prostoroví a do dálky rozevření. Dlouhé skladby rozehrají nejeden krásný okamžik, ale vše je takové studené. Na mě až moc. Inu, Dánsko… 

Sunniva - Hypostasis (2025)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

Návštěva u Svart Records se proměnila v poslechy Sunniva. Sludge, doom, atmosféra i zmar. Můžeme hodit do placu jistou blízkost s Dark Buddha Rising, ale ti to pro mne zaklínají lepším způsobem. Sunniva jsou řemeslně v pořádku, ale jinak nevybočují z bahenní reality. Plusové body jim ale dávám.

An Abstract Illusion - The Sleeping City (2025)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

Tohle je pro mě rozčarování. Progresivní moderna, hodně atmosférická, symfo a okázalá, ale taky hodně zvukově pojebaná. Tři alba a evidentní chuť se posouvat, vyvíjet, to jsou Tre kronor boys An Abstract Illusion. Přiznávám, tohle není můj šálek kávy, spíš jen okrajově. Ale to s tím nemá co dělat. Zkouším to znovu a znovu, ale bohužel. Zvuk, přehršel aranžmá na úkor hloubky… Tohle je přesně ten typ nahrávky, kdy mě jakýkoliv progres nemůže chytit za límec.

// Garmfrost: Jo, tak tohle mě taky zklamalo. Tvářilo se to úžasně a nic z toho. Lakovaná bída…

Tithe - Communion In Anguish (2025)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320) 

Už třetí fošna Amíků Tithe a balanc mezi death metalem, kouskem doomu a grindu. Máme co do činění se současným pojetím a chrlením riffů máčených v temnotě i s corovým vybuzením. Půlhodina diktuje, nic nepřehrává. Další pozitiva? Asi jich moc nebude, ač nechci být zlý. Pod kůži se materiál nedostal a spíš platí za klasické dobře odvedené kroucení smyslů. Kvalitní druhá liga. Jako Zbrojovka Brno :)

Destruction Ritual - Providence (2025)  ochutnávka

zdroj: mp3 (320)

Album, kterému tento měsíc nejvíc věřím, ale hlavní démon zatím nebyl probuzen. Dvakrát Francie a jedenkrát USA, to je Destruction Ritual, mezinárodní kousek zla vydávaný u NoEvDia. Vše špatné je pro něco dobré a z Providence to špatné sálá, což je dobře. Je v tom tradice, přítomnost i schopnost měnit výraz, aniž by byl zanedbán ten hlavní, zlověstný symbol. Pokračuji, tohle nevzdám.

// Bhut

BOO-YAA T.R.I.B.E. - Angry Samoans (1997)  ochutnávka

zdroj: CD 

Je to jako kdyby se Faith No More pokoušeli o nu-metal. 

Blackend - The Last Thing Undone (2001)  ochutnávka

zdroj: CD 

Takovej přívětivej thrash. 

Hevein - Sound Over Matter (2005)  ochutnávka

zdroj: CD 

Když vám řeknu, že to má škatulku progressive symphonic thrash metal, tak se vyděsíte. Ale ono to nezní vůbec blbě. 

Lux Occulta - The Mother And The Enemy (2001)  ochutnávka

zdroj: CD 

Geniální šílenost.

// Sarapis: Pro mě učebnicový příklad avantgardy. Zcela přirozeně bipolární, geniální, krásná sbírka.

Deftones - Around The Fur (1997)  naše recenze  ochutnávka

zdroj: CD 

Nezaměnitelná kapela.

Lake Of Tears - Headstones (1995)  ochutnávka

zdroj: CD 

Podzim.

// Garmfrost: Ty jsem měl hodně rád. Díky za připomenutí.

// Garmfrost

Vörnir - Av hädanfärd krönt (2025)  ochutnávka

zdroj: bandcamp

Pořádná dávka severského marastu.

Paradise Lost - Ascension (2025)  ochutnávka

zdroj: CD

Nejbarevnější album od Tragic Idol. Ascension má výborný zvuk, skvělé melodie..Už není tolik dřevním doomem, přesto zůstává dostatečně tvrdým počinem. Paradise Lost už asi nepřekvapí, ale aspoň potěšit pořád umí.

// Victimer: Já už tyhle PL nedávám. Vydržím tři skladby a čau. Už pár alb to zní jako Shades Of God v novém tisíciletí. Už je to na sílu a pro jiné posluchače…

// Jirka D.: Zkoušel jsem taky a i když je to takový derivát všeho možného předchozího, poslouchá se asi díky těm melodiím docela dobře. Ale je to sázka na jistotu, pokrok nula. 

// Sorgh: Nakonec mě to baví, možná je to tím, že jsem si dal pár desek pauzu. Originalitu v tom ovšem nehledám.

Fordæðuskapr - Hræflóð markar fjalla (2025)  ochutnávka

zdroj: bandcamp

Pořádná vichřice od Stefána z Arstídir Lífsins.

Evoken - Mendacium (2025)  ochutnávka

zdroj: bandcamp

Evoken opět diktují. Mendacium mě umí vtáhnout do pořádného duševního pekla.

// Sarapis: Tohle mě chytlo hned na první dobrou. Tísnivá temnota v bezpečném odstupu, který se s každým poslechem zmenšuje. Na Evoken je spoleh.

// Jirka D.: Poslouchám a dobrý. Místy mi z toho možná až moc zavane Esoteric, ale nevadí… Skladba None je můj favorit. 

Amorphis - Borderland (2025)  ochutnávka

zdroj: CD

Sázka na jistotu, příjemné prostředí… Borderland se poslouchá moc pěkně, byť nadšení nevyvolává.

// Victimer: Borderland mě zklamalo. Předvídatelné, povrchní, i když samozřejmě muzikantsky výborné. Tohle bohužel rychle odkládám.

Testament - Para Bellum (2025)  ochutnávka

zdroj: spotify

Testament dokazují, že i po víc než čtyřiceti letech je s nimi potřeba počítat. Para Bellum je album sebevědomé, tvrdé a zahrané s velkou vášní. Nebýt toho ploužáku, jsem plně spokojen.

// Sarapis: S mladým atletem v zádech to šlape jako zamlada, Chuck Billy moc hezky hřmí. Pár poslechů tomu ještě asi dám, ale jestli se k desce budu v budoucnu vracet, to nějak necítím v kostech.

// Sarapis

Suffering Hour - Impelling Rebirth (EP, 2025)  ochutnávka

zdroj: bandcamp

Suffering Hour překonali zdravotní trable a plní sil se hlásí zpět do služby. Po albu The Cyclic Reckoning (2021, recenze) se můžu utlouct a rád si od těchto amerických samorostů naperu do hlavy zase něco nového. Impelling Rebirth takovou příležitostí rozhodně je. Suffering Hour jsou na aktuálním EP zuřivější a rány, které rozdávají, jsou načichlé špinavým thrash metalem. Na základě 15 minut nového materiálu nelze moc hádat, co bude dál, ale jestli v sobě kapela objevila takový drajv, tak nábojnicovému pásu se do cesty nic nepostaví a máme se na co těšit. Kdopak se přišel podívat v neděli 2.11. do Modré Vopice?

Beardfish - Songs for Beating Hearts (2024)  ochutnávka

zdroj: mp3, bandcamp

Návrat Beardfish na scénu je skvělá zpráva, nové album jako výsledek obnovené spolupráce ještě lepší. Všechno to zvládli dokonce už vloni, mé srdce se rozbušilo ale až teď s nástupem podzimu. Zatím bije ve střídavém módu, ale s Beardfish to je málokdy na první dobrou. Prog rock chce čas a trpělivost, teprve pak se pumpa může rozjet naplno. Máme tu nově výraznější ženský element, krásné melodie ve skladbách lehkých jako pírko (např. úvodní Ecotone) i progrockové chuchvalce. A na závěr sranda retro. Mé srdce se tady ještě pěkně zapotí, tím jsem si jist.

Mar de Grises - Draining the Waterheart (2008)  ochutnávka

zdroj: CD, mp3

Občas vytáhnu z pytle nějakou uleželou flákotu a jen tak cvičně mrknu, jestli se mezitím u tvůrců náhodou něco nehnulo. Onehdy jsem protáčel třetí album Streams Inwards (2010, recenze) chilského seskupení Mar de Grises a při kontrole bylo všechno zalité v betonu, jako už mnoho let předtím. Když jsem ale minulý měsíc sáhl hlouběji pro výbornou desku Draining the Waterheart, díky svému zvyku jsem zjistil, že ti borci už zase hrají! Resp. hráli, letos na jaře si střihli menší tour po Chile. Jestli z toho bude něco víc, no tak panečku sem s tím. A Draining the Waterheart? Skvělé pokračování debutu, originální doom rozteklý jako velká kaluž husté krve, která nikdy nezaschne.

// Jirka D.: Zvuk je děsný, ale deska je to skvostná!
// Bhut: Debut The Tatterdemalion Express si leta hýčkám a tu a tam opráším. Zajímavá kapela. 

// Sorgh

Momentálně se rochním v černočerných faktech knihy Black Metal - Evoluce Kultu. Dohledávám si kapely, poslouchám ukázky a je to moc dobry čtení. Takže blacku mám dostatek. Když vysvitne sluníčko a rozsvítí zežlutlé stromoví, tak si šlehnu už zdomácnělou novinku Colosalist (recenze). Pak jsme se zaměřil na diskografií Voivod, kde mám hluboké díry a mezery. Momentálně mám nejblíž ke kapitole z roku 2018. 

Voivod - The Wake (2018)  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: spotify

Parádní album, které ukazuje nevšední pohled Voivod na metal. Slyším v něm i jazz nebo se mi to zdá? Musel jsem zestárnout, abych jejich tvorbu pobral a teď ten čas nastal.

Suffering Hour - Impelling Rebirth (2025)  ochutnávka

zdroj: bandcamp

Krátkometrážní kapitola psychické tyranie z USA. Oproti minulé řadovce mi nepřijde tak šílená, drží se víc při zdi a v mantinelech stylu. Opět je to drsný a nekultivovaný mix blacku s deathmetalem.

Emperor - Anthems To The Welkin At Dusk (1997)  ochutnávka

zdroj: spotify, MC

No koment.

Krallice - No Hope (2025)  ochutnávka

zdroj: bandcamp

První kontakt je tradičně nesmělý, zatím není jasné, jestli je to blbost nebo ne. S touhle kapelou to tak mám, že jedno album mě baví a druhé vůbec nechápu. Zatím to vypadá na první případ, ale chce to opravdu specifickou náladu, která nechodí každý den.

// Lomikar

Nadnárodní obrození - F. L. Vztek (2025)  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: mp3 (320)

Vulgární anti-terapie pro lidi, kteří se cítili naposledy relevantně v roce 2008. Respektive dneska cítí, že se tak v roce 2008 měli cítit.

Franz Ferdinand - The Human Fear (2025)  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: mp3 (320) 

Když v jednom díle seriálu Rick & Morty dostane jeden z protagonistů injekci, která synapticky utlumí veškeré násilné sklony a kontroverzní myšlenky, poručí si ihned nato misku sušenek a devadesátiminutový sestřih Avatara. Kdyby dostal ještě chuť poslechnout si pak nějakou desku, tak by to byla tahle. 

Neurosis - Fires Within Fires (2016)  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: mp3 (320) 

Je to zvláštní, ale přesto, že to kapela v tu dobu ještě nevěděla, působí tohle album skutečně jako záměrně poslední. I se vší tou neurotickou nesmířlivostí. 

Vosbúð - Almannagjá (2019)  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: mp3 (320) 

Black metal krajiny, ve kterém vulkány bublají tobě na pozdrav. Čistá práce, takhle ten žánr má znít.

Convocation - Scars Across (2018)  naše recenze vč. ochutnávky

zdroj: mp3 (320) 

Jako pomalý průchod bažinou, ve které jste utopili koně (věčné trauma z dětství, asi víte o čem mluvím). Hezký příklad poslechového zážitku, který se straní líbivosti, nebere zajatce a právě skrze to posluchače vtáhne a pokoří.

// Sarapis: Jo, procházka bažinou v botách z betonu. A ještě aby člověk překračoval koňský kostry. Astrální beznaděj Convocation tady funguje skvěle.