Článek: Nedělní poslech 28

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 28

Jirka D.5.2.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu The Von Deer Skulls a její aktuální album "The Rest Is Silence".

V zemi původu píšu Francie, ale trio The Von Deer Skulls je poskládané nejen z krve francouzské, ale i německé a kanadské. Všechno to začalo na sklonku roku 2013, od kterého kapela plnila harddisky bandcampu především krátkometrážními alby, remixy a singly, a to včetně dvou pozoruhodně šílených coverů - Right in Two od Tool a Apple of Sodom od Marilyna Mansona. Na první dlouhou desku došlo až v loňském říjnu.

The Von Deer Skulls band

Podle dostupných informací se všechno v kapele točí hlavně kolem Petera, v jehož hlavě se rodí nápady jak hudební, tak i grafické. Ostatně právě grafická a vizuální stránka hraje v prezentaci kapely zcela zásadní roli a zlí jazykové by mohly tvrdit, že bez vizáže by z toho všeho zbyla půlka. Ještě zlejší jazykové by ve stylizaci souboru objevily podobnost s Marilynem Mansonem, ale tím zlé jazyky umlčíme.

Hudební směřování The Von Deer Skulls je úkolem pro hudební teoretiky. Píšu post metal a píšu doom, ale píšu to hodně nejistě. Z produkce kapely je cítit nervní pnutí a zlo ne nepodobné Corrections House, ale jejich industrialové zabarvení tady chybí. Je z ní cítit rituál, experiment a úsporný metalový minimalismus, v němž hledat hranici mezi uměleckou licencí a nedostatkem múz lze jen velmi těžko. Je z ní cítit avantgarda a boření hranic, pokud snad ještě nějaké hranice v dnešní době zbyly. The Von Deer Skulls si dělají věci hodně po svém a na nějakou posluchačskou vstřícnost hází bobek.

Tentokrát si ani nejsem úplně jistý, jestli úvodní slogan „neboť to dobré se skrývá pod povrchem“ platí tak úplně. U téhle kapely vítězí spíš podivnost, netradiční uchopení hudební látky a samozřejmě její propojení s vizuální prezentací. Celek pak vytváří poměrně dekadentní sloučeninu, s níž si někteří porozumí, ale mnozí ji prohlásí za blbost. Svým způsobem lze pochopit oba přístupy.

Kapela: The Von Deer Skulls

Album: The Rest Is Silence

Styl: post metal / doom / avant-garde

Vydáno: 10/2016

Země: Francie

Vydavatel: Wraith Productions

Odkazy: bandcamp // facebook // homepage

Sestava kapely:

Peter Von Deer Skull - kytara, vokály, klávesy

Lana Von Deer Skull - baskytara

Stun Von Deer Skull - bicí a baskytara

+ hosté

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Kobdzey / 25.3.14 12:03

Diky moc za vyborny osvetovy clanek. Jako muzikant i zvukar se pod nej podepisuju treba i vlastni krvi. Diskuze pod nim jen podtrhuje skutecnost,ze jeste stale si spousta lidi tuto problematiku nechce uvedomit - pisu nechce,ne ze neumi,ale proste nechce. Znam to,kdyz lidem zacnu takto vysvetlovat,ze limitaci se ten zvuk deformuje a neprirozene pumpuje,ale pro ne je proste dulezitejsi,ze jejich nahravka prerve ostatni. Nicmene ve svete uz je Loudness War na ustupu a to ze zasadniho duvodu - vetsina novych prehravacu od Apple - Ipady,Iphony,Ibooky,Ibooky a ja nevim jeste co I, maji v sw aplikacich pluginu,ktera,zjednodusene receno, srovnava hlasitost nahravek ze 70-80 let s temi soucasnymi a to tak,ze ty soucasne proste snizi (treba i o 10-20dB) vysledkem je pak fakt,ze ty tzv.moderni vedle tech starych zneji primo strasidelne,coz neni pro ne dobre vysvedceni. Treba Metallica jedno sve totalne prervane album musela vydat znova a tiseji,protoze ji to puvodni fanousci proste hodili na hlavu. O celkove hlasitosti bohuzel casto rozhodovali typ producentu - jak je nazvat - veprova hlava me napada - neb oni razili nazor,ze hlasitejsi je lepsi (v psychologicke rovine hlasitejsi vyplavuje vice adrenalinu do mozku,proto se to lidem zda lepsi). Nastesti se blyska na lepsi casy a lidi jako Dave Pensado,Alan Parsons a mnoho dalsich prednich zvukaru, opet zacinaji udavat trendy svetoveho zvuku a produkce bez pocitu,ze bojuji s vetrnymi mlyny.