Článek: Nedělní poslech 32

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 32

Garmfrost12.3.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme temný spolek Au-Dessus a jejich znovuvydaný eponymní debut.

K poobědové seanci se poslech sebedestrukční post-blackové mašinérie s atmosférickými manýrami věru příliš nehodí. Nechte to na podvečerní procházku. Nejlépe až po tmě. Au-Dessus pochází z Litvy a rádi své postoje halí do košatých kompozic s velkou dávkou černoty. Sami svoji hudbu popisují jako ničitele společenských postojů, plnou snahy způsobit posluchači stav nepohodlí. Kapela ráda koncertuje a zavítala i do našich krajin. Přesněji řečeno do Prahy na podzim loňského roku ve společnosti kapel Sunnata a Tosiro, kde docela zaválela. Členy kapely můžete znát z technicky deathovových Paralytic, po kterých určitě bez váhání šáhněte.

audessus

Au-Dessus trýzní scénu zhruba tři roky a mají na kontě eponymní EP z února 2015, které jim vydal label Withing Hour Productions. Nyní je streamují na svém bandcampu zremasterované od frontmana Mantase. Nový zvuk nahrávce každopádně prospěl, je mohutnější a prostorovější.

Pořadí i číslované názvy písní jsou zachovány, jen jsou proloženy ambientními kousky s názvy jako I. II., II. II., III. II., IV. II. Muziku Au-Dessus není jednoduché k něčemu přirovnat. Což je vzhledem ke startovní čáře velice sympatický jev. Ano, bylo by snadné přihodit pár veličin k popisu. Kapela se ráda rochní v disonančních akordech, ale jakékoliv přirovnání by bylo matoucím a nepřesným. Au-Dessus loví i v melodicky rozmáchlých vírech, ve kterých tečou slzy. Své písně gradují, ale také křiví. Občas se zadumaně mračí, když strojově chladně odtikávají vteřiny, někdy zase uhání v tremolech a nakonec se nebojí rozkřičet se o své bolesti… No, je toho na jednoho mladého pošťáka až až, ale uniforma mu sedne, to zase jo… V květnu jim vyjde druhý počin, nazvaný End of Chapter. Jsem zvědavej, kam je ty dva roky zavedly...

Kapela: Au-Dessus

Album: Au-Dessus
Styl: post-black metal
Vydáno: 02/2017
Země: Litva
Vydavatel: Withing Hour Productions
Odkazy: bandcamp // facebook

Současná sestava kapely:

Mantas – zpěvy, baskytara

Simonas - kytara

Jokūbas - kytara

Šarūnas - bicí

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.