Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Zapomenutá dema? 13. díl: Innocence II.

Zapomenutá dema? 13. díl: Innocence II.

Bhut10.5.2012
Přichází k nám druhá část zapomenutých dem pojednávajících o kapelách nesoucí jména našich redaktorů. Zároveň je tento díl i posledním v dané sérii.

Přichází k nám druhá část zapomenutých dem pojednávajících o kapelách nesoucí jména našich redaktorů. Zároveň je tento díl i posledním v dané sérii. Příští díl se bude motat trošku jinde, což vám ale dopředu neprozradím, abyste nepřišli o moment překvapení. Dnešní díl pojmenovaný Innocence II se vybarvil do žánru temnějších melodií s občasnými světlejšími konturami. Dopředu však nic předhazovat nebudu, na všechno se postupně dostaneme.

 

Misty Morning – Martian Pope


MistyMan – redaktor. Ačkoliv původ slova MistyMan musíme hledat u zcela jiné kapely (Waltari), naše kroky budou směřovat jinam. Při hledání mi žádná kapela, jmenující se shodně jak náš kolega, nenaskočila, volil jsem proto variace. Zůstal mi kořen Misty M, k němuž je obměněno pouze druhé slovíčko na Morning.
Misty Morning je italská stoner doom metalová partička vzniknuvší už v roce 1995. Aktivitou zrovna nehýří, od čehož se odráží jejich diskografie čítající jeden živák, jedno demo, jedno EP a jeden singl. Docela strohá nabídka. Demíčko Room O Doom z roku 2007 mi poněkud nechtělo podlehnout a tak se schovává kdesi v útulném internetu pod šifrou, kterou se mi zjevně nedaří rozlousknout. Sahám proto pro mladší dítko a rovnou k EP Martian Pope pocházející z roku 2008. Od prvních minut po spuštění této nahrávky se na mne spouští těžká valivá deka tónů plně odpovídající žánrovému zaměření ... hutnost melodií by se dala krájet. I když ta basa prostě zní jak Planet Caravan. Paráda, jsem spokojen a mile překvapen. Poslední singl Saint Shroom pochází totiž z roku 2011, čili můžeme očekávat brzkého nástupce. Pro začátek dávám 8/10.
Ukázka

 

 

Serapis – Serapis


Sarapis – redaktor. Opět jsem si sliboval naprostou shodu jmen. Ovšem při bližším ohledání původu celého jména Sarapis, bylo zjištěno několik drobností, které situaci vysvětlují, proč jsem Sarapis ani najít nemohl. Náš seňor si toto jméno lehce poupravil po svém, proto jsem musel sáhnout k původnímu významu a originálnímu znění tohoto slůvka. Serapis existují ve dvou provedeních žánrově si velmi podobných. Dokonce i lokalita se omezila pouze na hvězdy a pruhy. A tak si představíme kapelu z whiskey milovaného kraje – Tennessee.
Serapis se označují za thrash sludge metaláky. Já jim to nechci nijak vyvracet, ale z jediného počinu, který světu kdy nabídli, cítím jasný hardcore. Možná trošku metalovější, ale stále se vracející do agresivity HC. Kapela se bohužel na scéně dlouho neudržela, posuďte sami: vznik 2004 – debut 2006 – zánik 2007. Smutný příběh, což samo o sobě si zaslouží malé připomenutí. Jak na potvoru ani teď kapela nemá žádné oficiální demo a tak sahám rovnou po debutové práci nazvané stejným jménem jak název kapely. A zde nastávají trable. Sehnat toto album se stalo nelehkým úkolem a nemalým oříškem. Verva přetrvala a výsledek, byť v hrozivém provedení se dostavil. Album jsem tedy sehnal, avšak předesílám, že nehodlám hodnotit jeho zvukovou stránku, jelikož tato verze je značně internetově ořezaná a sešlehaná všemožnými zvukovými editory na co nejmenší možnou poslouchatelnou úroveň. Jakožto trapič uší si libuji ve včelích úlech black metalových dem, ovšem tohle už bylo i na mě příliš. Nevadí, vrhám se do toho po hlavě. Ve snaze upravit zvuk na lehce poslouchatelný a přijatelný načítám stopy do vlastního editoru, v myšlence navrátit pomocí křivek a hejblátek alespoň o stupínek lepší fazónu. Jaký obraz se mi naskytl, ani nechtějte vědět…Jak již bylo výše naznačeno, jedná se spíše o hardcore, který mi nikterak nevadí a dá-li se snésti, rád jej vyslechnu. Jsou to divoké krátké songy s tendencí zničit posluchačovu krční páteř. Není to nic zlého, jen škoda, že se tvorba této kapely neposunula dále. V HC scéně nejsem příliš zběhlý, čili kvalitu a přínos této kapely by dokázal ocenit více jiný vyznavač této hudební odnože. Já jsem spokojený, jelikož to nezní marně a je to přesně to, co od HC hudby očekávám. Co mi však není po chuti, je podivně ztvárněný obal, který absolutně neodpovídá hudební náplni desky. Jsem zmaten a nevím, co si o excaliburu mám myslet… Hudbě, ačkoliv v příšerném zvukovém kabátu, dávám 6/10. 
Ukázka

 

 

Enochian – Satanic Ceremony


Enochian – fotograf, redaktor. Absolutní shoda jmen. Avšak to bylo již od začátku jasné. Každý čitatel Satanské bible a člověk zajímající se alespoň okrajově o magii jistě zná původ tohoto slovíčka. Prastarý národ, prastarý jazyk. O tom snad až někdy jindy… Není proto divu, že kapel skrývající se za podobným, či stejným názvem je vícero. Dlouho jsme však nebrouzdali v domovině a tak se mrkneme na tuzemské Enochian.
Píše se rok 1994 a v Ostravě vzniká black metalové těleso s temným a zvučným jménem Enochian. Čtveřice černě kovových nadšenců o rok později natáčí svůj první zářez do historie. (Jen podotýkám, že klávesačka tu měla své pevné místo a její způsob vystupování byl značně svérázný a notně nestydlivý.) Demo jménem Satanic Ceremony lze i dnes označit za vůbec nejlepší produkt, který kdy stvořili. Za sebe však mohu říci, že cokoli vyšlo od tohoto dema dále, stálo jedním slovem za hovno. Nechci se nijak dotknout kapely, ale musím s pravdou ven. Poslední nazelenalá promo fotka kapely, zřejmě pocházející z roku 2006 ve mě vyvolává rozporuplné pocity. Od křečí smíchu po nechutné zvracení. Ale to jsem odbočil, ačkoliv jsem se hanění na jejich jméno chtěl vyhnout. Satanic Ceremonystále zůstává zlatým písmem zapsaná nahrávka v kronice ČR a SK black metalových záležitostí. Vynikající tajemné a temné intro následované těžkou palbou black metalových středně tempých skladeb s atmosférou hrůzostrašnou. Tak to má být, to jsou Enochian! Bible leží spálená, kříže jsou potřísněné krví a jsou obráceny směrem jiným, než jejich řezbář chtěl, sírou smrdí okolí, je tma, černo a v dálce se přibližují žhnoucí oči bafometa. 9/10. 
Ukázka

 

 

Sorg – Retour Sur Ce Voyage


Sorgh – redaktor. Jméno kolegy je jisto jistě také lehce upravené podle svého. Proto při zadávání pojmu Sorgh toho moc nevyběhlo. Sorg už měl ohlas jiný a já hledal jen čistokrevný black…
Sorg jsou francouzskou jednočlennou kapelou dle dostupných údajů stále aktivní. Žánrem se častují, lépe řečeno častuje, jako black metalový projekt. Podobných one-man kapel je vcelku dost, co jim však na kvalitě strhává, je zvuk. Ne celkové nahrávky, nýbrž jednotlivých nástrojů a to zejména bicích a Sorg je toho zářným příkladem. Ačkoliv celkově nezní zrovna dvakrát hrozně, jsou zde jistá úskalí, kde posluchač kysele pokřiví svůj obličej. První minus. Druhé dostává zpěv, který bych označil za opravdové blití. Zastánci měkčích žánrů totiž občas hovoří, že nemají rádi zvracení v hudbě, avšak krom grind coreových kapel, kteří tito jedinci jisto jistě neslyšeli, jsem neměl potuchy, kde k tomuto označení došlo. Sám jsem nevěděl až do nedávna. Silně pochybuji, že Sorg byla kapela, podle které byl tento názor všeobecně rozšířen, ale musím s mírným sypáním popele na hlavu přiznat, že tady se zvrací. Nebýt těchto dvou neduhů, dávám hudbě kapely více bodů, jelikož riffy jsou pěkné, kompozice také i zvuk není k zahození. Onen hlas hyzdí celou nahrávku a dokázal i překonat odpor k bicím. Převeliká škoda. Možná instrumentálně by se mi to líbilo více. Snad příště pane Malphas… řemeslně to máte zmáknutý slušně. Jediné, co skutečně drží nahrávku nad vodou je její instrumentální zdařilost. 5/10
Kolega Sorgh promine provinění v rámci žánru. Ne všechny black metal spolky jsou skutečně obdařeny umem po všech stránkách. Ne každé black metal dílo se stane kultem. Ačkoliv tu spíš zápasím sám se sebou a těžko přiznávám, že i black je někdy špatný :D
Ukázka

 

 

Závěrem mi nezbývá než se omluvit zbylé části redakce, na kterou se tak nějak nedostalo. Při pohledu do seznamu redaktorů se vyloupla tři jména, na které se tak říkajíc nedostalo. 
Nightmare – ani nevím, zda-li naši komunitu stále navštěvuje. Nechci zde proto rozdmýchávat věci, do kterých nevidím a nerozumím jim. Možná v budoucnu se na nějakou tu noční můru podíváme.
Ruadek – tohle by byl oříšek, vyjma kapely O5 a Radeček neznám snad nic podobného tomuto jménu a tuto kapelu jsem se nějak neodvážil zařadit do těchto řádků…
Bhut – ehm… nebylo by objektivní kritizovat a chválit svou vlastní tvorbu…

 

Editace 17.10.2012 : berte prosím zřetel na to, že tento článek vyšel kdesi jinde a proto jisté pseudonymy již nejsou aktuální, neb nyní máme redakci jinou - lepší Usmívající se



  DISKUZE K ČLÁNKU

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky