Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 33

Nedělní poslech 33

Sarapis26.3.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Sunless a její album "Urraca".

Jestli už máte plné zuby všeho toho disonantního a disharmonického metalu, který v posledních letech zažívá špičku své paradoxní obliby, pusťte horkou kliku dnešního Nedělního poslechu a utíkejte pryč. Dnes to totiž bude opět spíše hnusné než hezké a více než erupci estetického štěstí lze očekávat nepříjemné chvění a slabou nevolnost. I muži mají své dny a ty holt bývají vyplněny poslechem podobně laděných lahůdek.

 

Z těch, co tu po úvodním varování zbyli, jistě nemalá část vyhledává drásání nervů v podání kapely Gorguts. Právě pro ně mám dobrou zprávu - píseček amerických souputníků Sunless je podobný kanadské směsi - jehly, kočičí trus, střepy od přesnídávek a technický deathmetal, příjemný jako posezení na zaostřeném kůlu. Sunless sice dopřávají i místa pro regeneraci mozkových buněk, ale primární úkol je jasný - rozšlápnout jich co nejvíce.


Rok vzniku 2015 umožňuje kapelu Sunless stále považovat za velmi mladé těleso, ale ve světle předchozích aktivit jednotlivých členů i dle parametrů debutové nahrávky je nabíledni, že album Urraca mají na svědomí zkušení borci. A jakoby se všechny nasbírané zkušenosti měly zúročit až právě teď, mám pocit, že Sunless mají ze všech předešlých či souběžných (pro Středoevropana) neznámých jmen asi nejlépe našlápnuto.

 

Kapelu tvoří tři členové, ale dělají bugr, jakoby jich bylo dvakrát víc. Posluchači nezbývá než se pevně chytit židle nebo nějakého jiného kusu nábytku, protože nálet riffů, rychlých zvratů, rytmických otoček a všemožných pokusů o vyloupnutí mozku z hlavy je tolik, že to lze stěží ustát na vlastní pěst. Příznivci již zmiňovaných Gorguts nebo Ulcerate vědí svoje. Sunless ale přece jen trochu myslí i na to, že člověk má city a kromě toho, že občas z milosti poskytnou špetku humanity, tak celkově vzato jsou na poměry žánru docela stravitelní. Také nelze přeslechnout kradmé pohledy do hájemství blackmetalových ošklivců či dokonce loupání perníčku u Deathspell Omega. Ale spíše než obvinění to prosím berte jako asociaci, která není překážkou při tužení sympatií.

 

Urraca je slibným vstupem na scénu, kde kromě muzikantských dovedností vládne i smysl pro atmosféru. Ta je srovnatelná s počiny již jmenovaných mistrů, ale má v sobě i trochu toho lidského tepla. Zkuste nasát, co Sunless nabízejí k napojení a pak se třeba můžeme vsadit, jestli po nich chňapne nějaká osvědčená značka, nebo zůstanou věrni UG. Já tipuji jedničku.

 

 

Kapela: Sunless

Album: Urraca

Styl: technical dissonant death metal

Vydáno: 02/2017

Země: Spojené státy americké

Vydavatel: vlastní náklad

Odkazy: facebook

 

Sestava kapely:

Lucas Scott - kytary, zpěv
Mitch Schooler - baskytara
Ben Iburg - bicí



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky