Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 34

Nedělní poslech 34

Victimer2.4.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Diĝir Gidim a její debutové album I Thought There Was the Sun Awaiting My Awakening.

Je to sotva pár týdnů, kdy mě zaujala existence tajemného uskupení Diĝir Gidim, ve kterém se snoubí blackmetalový vztek s okultismem a avantgardou. Jaké to pěkné propojení. Ne neobvyklé, ale pokud vezmu v potaz, že jepičí život formace prozatím podléhá jistému druhu mystifikace, jsem už jednou nohou připraven vykročit a s dotyčnými si povyrazit. A pokud je tvorba samotná dostatečně zajímavá, aby se má vycházka neomezila na pouhé jedno nepovedené obtočení se kolem paneláku, je vyhráno a dalšímu venčení tak v podstatě vůbec nic nebrání.


Diĝir Gidim vyloženě nepotřebují, abychom věděli odkud k nám zavítali, a záměrně neuvádí rodnou zemi. Co na tom, důležité to není, já tipuji USA, ale možná se pletu. Otázku geografie ovšem ponechme stranou, vrhněme se raději na tu hudební, neboť ta opravdu stojí za zaznamenání.

 


Duo mystiků nabízí k poslechu album, které tvoří pouhé čtyři kompozice, přičemž ani jedna nejde pod deset minut. Každá prahne po výpravnosti, dramatických vsuvkách, protichůdných harmoniích a důrazném vlivu magie na metalovou oplzlost. Albu dominuje black metal, který ovšem podstupuje zkoušku dospělosti, čili je neustále stavěn před otázku, zda by mu bylo po vůli stát se účastníkem rituálů, které nepatří na světlo tohoto světa, nebo drobných hereckých etud na prknech, které pro změnu znamenají svět. Vokálně se hrdlo vzteká, občas dramaticky pokyne a někdy skutečně zpívá ( např. The Glow Inside the Shell). Každopádně je ukázkově týráno a po přednesu jistě v zákulisí trpí.


Ano, je zde přítomna jistá potrhlost, maskovaná přehrávanost a do tmy šeptané pokyny z budky nápovědy. Je zde i nefalšovaná touha zastřít všechen bzučivý metal povlakem čehosi mimo reál. A daří se to, alespoň dle mě ano. Diĝir Gidim sestrojili velice zajímavou a dechem neobvyklosti poháněnou nahrávku, ke které povedou kroky těch, jenž se rádi brodí po kotníky v bahně nezdvořilosti ke konzumu a naopak sympatiím k rouhavému mysticismu. Takže, jak zní pokyny? Třeba tak, že svícny, kostýmy a zejména pak cit pro filosofování vybroušený k mimicky dokonale servírovanému monologu, se opravdu hodí. Kdo nemá pro podobné koníčky buňky, může zkusit pouhý poslech a sám si vyhodnotit, zda-li to mělo smysl. Mně to smysl dalo a stále dává, což znamená, že se k této podivnosti vracím velice rád.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/digir%20gidim1.jpg


Kapela: Diĝir Gidim 

Album: I Thought There Was the Sun Awaiting My Awakening
Styl: avantgarde black metal
Vydáno: 02/2017
Země: --
Vydavatel: Aeternitas Tenebrarum Musicae Fundamentum
Odkazy: bandcamp (label) // facebook

Současná sestava kapely:
Utanapištim Ziusudra - všechny nástroje
Lalartu - zpěv



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Milan "Bhut" Snopek / 20.2.18 8:25

O tom sloučení jsem už někde četl a upřímně mi to nepřišlo jako rozumný nápad. Jirka to napsal velice trefně, házet vedle sebe kytarovky ve flanelkách s plnovousem a tvrdší scénu zkrátka nemůže mít věrohodný výsledek. Tam už bude záležet na složení hlasujících. Jestliže se snaží někdo mapovat tuzemskou hard & heavy scénu a opomene zmínit desku Inferno, která v loňském roce zahýbala mantinely (nejen) českého black metalu, to je vážně mrzuté. Ano, jde o okrajovou záležitost, ale ohlas na tuto nahrávku a vlastně i na tu předchozí snad nebyl přehlédnutelný. Tím nechci brečet, že Inferno nedostává nějakou sošku, spíš to reflektuje samotné řícení Anděla kamsi do neznáma. A ta Jirkova poznámka kolem čitatelů Fullmoonu byla myslím naprosto přesná. Na druhou stranu to sloučení metalu do alternativy vypovídá o faktu, že asi nemá moc silné zastupitele. Respektive se o nich asi moc neví, jakkoliv můžeme každý mít v undergroundu celou hromadu oblíbenců. Kapely Insania si vážím a mám ji hodně rád, ale poslední deska není z nejsilnějších a rozhodně si nemyslím, že je nejlepším reflektantem hard & heavy v ČR.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky