Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 35

Nedělní poslech 35

Victimer9.4.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Medicine Boy a její album Kinda Like Electricity.

Pětatřicátý Nedělní poslech si necháme rozehrát na vlnách zasněného rocku. Můžeme mu říkat melancholický, psychedelický, můžeme ho slyšet hrát po garážích i v klubech pro pár lidí. Patří dvojici Medicine Boy, která zní víc zamilovaně než vzbouřeně, i když očekávaná revolta je také přítomna a ono by to bez ní stejně nebylo ono, protože by ta tichá poloha alba Kinda Like Electricity mohla být až moc ubíjející. Sama kapela označuje svou hudbu jako dream noise a nelze s tím než souhlasit. Všechna ta romantika, co z alba útočí na naše smysly, pochází z trochu divočejších poměrů. Je krásná a vyzývavá, ale že by byla šťastná, o tom už se dá pochybovat. Je svým způsobem zvláštně roztěkaná. A tohle mě osobně vždycky lákalo poznat trochu blíž...


Medicine Boy je dvojka z Kapského Města, tedy z místa, odkud k nám mnoho hudby nemíří. Ale jinak se tomu nemusíme příliš dlouze divit. Hudebně se nacházíme někde na křižovatce True Widow - Chelsea Wolfe - Mariagges, ale klidně si za tahle jména doplňte ta svoje, která vám přijdou vhodnější. Kinda Like Electricity je zkrocená divočina. Klidná, přemýšlivá deska, která svůj vztek více střeží jak dává na odiv (jako třeba v songu E.V.I.L.). Je to takové komorní rockování s decentně nasvíceným pokojíkem, kde se co chvíli úplně zhasne a až se zdá, že víčka už docvakla a oči vůbec nic nevidí, tak se na pár minut rozhýbou záclony, protože noc přece nebývá ta hodnější část dne a vítr zvenčí dá na vědomí, že úplně v klidu být nelze.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/medicine%20boy.jpg


Ale pořád to jsou sny, co zde hraje prim. Jsou cítit z každé skladby, kouzlí s ní a étericky se vznáší nad stejným pokojíkem, ze kterého jdou dva, tři akordy a všechna ta na vodítku držená divočina. Je tam vášeň, je tmavá, je black. Je tam stejnými sny zaskládaná zvuková apokalypsa, která se přes ně nedostane úplně ven, ale moc dobře vím, že tam je. Jede se v pomalém (často s folkovým nádechem) tempu, nikam se nespěchá. Povídáme si, sníme, jsme dvě duše, co jsou si nejblíž jak můžou být a těmto dvěma duším je nejlépe právě v tomto prostředí. To se prostě pozná.


Kinda Like Electricity možná není albem, které by svou zvláštní silou prolomilo vnitřní napětí a donutilo k velkým činům a slovům, ale svým nalomeným zasněním si svůj příběh prosadit umí. Je vyvážené, působí skromně, a hlavně je to dobrý vypravěč. Rád mu naslouchám a noční poslechy pak doporučuji o to víc, protože právě tehdy lze poselství Medicine Boy nejlépe pochopit.

 


Kapela: Medicine Boy

Album: Kinda Like Electricity
Styl: garage rock / dream noise
Vydáno: 08/2016
Země: Jihoafrická republika
Vydavatel: Roastin' Records & Permanent Record
Odkazy: bandcamp // facebook

Současná sestava kapely:
Andre Leo - zpěv, nástroje
Lucy Kruger - zpěv, nástroje


+ hosté



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky