Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 35

Nedělní poslech 35

Victimer9.4.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Medicine Boy a její album Kinda Like Electricity.

Pětatřicátý Nedělní poslech si necháme rozehrát na vlnách zasněného rocku. Můžeme mu říkat melancholický, psychedelický, můžeme ho slyšet hrát po garážích i v klubech pro pár lidí. Patří dvojici Medicine Boy, která zní víc zamilovaně než vzbouřeně, i když očekávaná revolta je také přítomna a ono by to bez ní stejně nebylo ono, protože by ta tichá poloha alba Kinda Like Electricity mohla být až moc ubíjející. Sama kapela označuje svou hudbu jako dream noise a nelze s tím než souhlasit. Všechna ta romantika, co z alba útočí na naše smysly, pochází z trochu divočejších poměrů. Je krásná a vyzývavá, ale že by byla šťastná, o tom už se dá pochybovat. Je svým způsobem zvláštně roztěkaná. A tohle mě osobně vždycky lákalo poznat trochu blíž...


Medicine Boy je dvojka z Kapského Města, tedy z místa, odkud k nám mnoho hudby nemíří. Ale jinak se tomu nemusíme příliš dlouze divit. Hudebně se nacházíme někde na křižovatce True Widow - Chelsea Wolfe - Mariagges, ale klidně si za tahle jména doplňte ta svoje, která vám přijdou vhodnější. Kinda Like Electricity je zkrocená divočina. Klidná, přemýšlivá deska, která svůj vztek více střeží jak dává na odiv (jako třeba v songu E.V.I.L.). Je to takové komorní rockování s decentně nasvíceným pokojíkem, kde se co chvíli úplně zhasne a až se zdá, že víčka už docvakla a oči vůbec nic nevidí, tak se na pár minut rozhýbou záclony, protože noc přece nebývá ta hodnější část dne a vítr zvenčí dá na vědomí, že úplně v klidu být nelze.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/medicine%20boy.jpg


Ale pořád to jsou sny, co zde hraje prim. Jsou cítit z každé skladby, kouzlí s ní a étericky se vznáší nad stejným pokojíkem, ze kterého jdou dva, tři akordy a všechna ta na vodítku držená divočina. Je tam vášeň, je tmavá, je black. Je tam stejnými sny zaskládaná zvuková apokalypsa, která se přes ně nedostane úplně ven, ale moc dobře vím, že tam je. Jede se v pomalém (často s folkovým nádechem) tempu, nikam se nespěchá. Povídáme si, sníme, jsme dvě duše, co jsou si nejblíž jak můžou být a těmto dvěma duším je nejlépe právě v tomto prostředí. To se prostě pozná.


Kinda Like Electricity možná není albem, které by svou zvláštní silou prolomilo vnitřní napětí a donutilo k velkým činům a slovům, ale svým nalomeným zasněním si svůj příběh prosadit umí. Je vyvážené, působí skromně, a hlavně je to dobrý vypravěč. Rád mu naslouchám a noční poslechy pak doporučuji o to víc, protože právě tehdy lze poselství Medicine Boy nejlépe pochopit.

 


Kapela: Medicine Boy

Album: Kinda Like Electricity
Styl: garage rock / dream noise
Vydáno: 08/2016
Země: Jihoafrická republika
Vydavatel: Roastin' Records & Permanent Record
Odkazy: bandcamp // facebook

Současná sestava kapely:
Andre Leo - zpěv, nástroje
Lucy Kruger - zpěv, nástroje


+ hosté



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky