Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 35

Nedělní poslech 35

Victimer9.4.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Medicine Boy a její album Kinda Like Electricity.

Pětatřicátý Nedělní poslech si necháme rozehrát na vlnách zasněného rocku. Můžeme mu říkat melancholický, psychedelický, můžeme ho slyšet hrát po garážích i v klubech pro pár lidí. Patří dvojici Medicine Boy, která zní víc zamilovaně než vzbouřeně, i když očekávaná revolta je také přítomna a ono by to bez ní stejně nebylo ono, protože by ta tichá poloha alba Kinda Like Electricity mohla být až moc ubíjející. Sama kapela označuje svou hudbu jako dream noise a nelze s tím než souhlasit. Všechna ta romantika, co z alba útočí na naše smysly, pochází z trochu divočejších poměrů. Je krásná a vyzývavá, ale že by byla šťastná, o tom už se dá pochybovat. Je svým způsobem zvláštně roztěkaná. A tohle mě osobně vždycky lákalo poznat trochu blíž...


Medicine Boy je dvojka z Kapského Města, tedy z místa, odkud k nám mnoho hudby nemíří. Ale jinak se tomu nemusíme příliš dlouze divit. Hudebně se nacházíme někde na křižovatce True Widow - Chelsea Wolfe - Mariagges, ale klidně si za tahle jména doplňte ta svoje, která vám přijdou vhodnější. Kinda Like Electricity je zkrocená divočina. Klidná, přemýšlivá deska, která svůj vztek více střeží jak dává na odiv (jako třeba v songu E.V.I.L.). Je to takové komorní rockování s decentně nasvíceným pokojíkem, kde se co chvíli úplně zhasne a až se zdá, že víčka už docvakla a oči vůbec nic nevidí, tak se na pár minut rozhýbou záclony, protože noc přece nebývá ta hodnější část dne a vítr zvenčí dá na vědomí, že úplně v klidu být nelze.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/medicine%20boy.jpg


Ale pořád to jsou sny, co zde hraje prim. Jsou cítit z každé skladby, kouzlí s ní a étericky se vznáší nad stejným pokojíkem, ze kterého jdou dva, tři akordy a všechna ta na vodítku držená divočina. Je tam vášeň, je tmavá, je black. Je tam stejnými sny zaskládaná zvuková apokalypsa, která se přes ně nedostane úplně ven, ale moc dobře vím, že tam je. Jede se v pomalém (často s folkovým nádechem) tempu, nikam se nespěchá. Povídáme si, sníme, jsme dvě duše, co jsou si nejblíž jak můžou být a těmto dvěma duším je nejlépe právě v tomto prostředí. To se prostě pozná.


Kinda Like Electricity možná není albem, které by svou zvláštní silou prolomilo vnitřní napětí a donutilo k velkým činům a slovům, ale svým nalomeným zasněním si svůj příběh prosadit umí. Je vyvážené, působí skromně, a hlavně je to dobrý vypravěč. Rád mu naslouchám a noční poslechy pak doporučuji o to víc, protože právě tehdy lze poselství Medicine Boy nejlépe pochopit.

 


Kapela: Medicine Boy

Album: Kinda Like Electricity
Styl: garage rock / dream noise
Vydáno: 08/2016
Země: Jihoafrická republika
Vydavatel: Roastin' Records & Permanent Record
Odkazy: bandcamp // facebook

Současná sestava kapely:
Andre Leo - zpěv, nástroje
Lucy Kruger - zpěv, nástroje


+ hosté



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Kobdzey / 25.3.14 12:03

Diky moc za vyborny osvetovy clanek. Jako muzikant i zvukar se pod nej podepisuju treba i vlastni krvi. Diskuze pod nim jen podtrhuje skutecnost,ze jeste stale si spousta lidi tuto problematiku nechce uvedomit - pisu nechce,ne ze neumi,ale proste nechce. Znam to,kdyz lidem zacnu takto vysvetlovat,ze limitaci se ten zvuk deformuje a neprirozene pumpuje,ale pro ne je proste dulezitejsi,ze jejich nahravka prerve ostatni. Nicmene ve svete uz je Loudness War na ustupu a to ze zasadniho duvodu - vetsina novych prehravacu od Apple - Ipady,Iphony,Ibooky,Ibooky a ja nevim jeste co I, maji v sw aplikacich pluginu,ktera,zjednodusene receno, srovnava hlasitost nahravek ze 70-80 let s temi soucasnymi a to tak,ze ty soucasne proste snizi (treba i o 10-20dB) vysledkem je pak fakt,ze ty tzv.moderni vedle tech starych zneji primo strasidelne,coz neni pro ne dobre vysvedceni. Treba Metallica jedno sve totalne prervane album musela vydat znova a tiseji,protoze ji to puvodni fanousci proste hodili na hlavu. O celkove hlasitosti bohuzel casto rozhodovali typ producentu - jak je nazvat - veprova hlava me napada - neb oni razili nazor,ze hlasitejsi je lepsi (v psychologicke rovine hlasitejsi vyplavuje vice adrenalinu do mozku,proto se to lidem zda lepsi). Nastesti se blyska na lepsi casy a lidi jako Dave Pensado,Alan Parsons a mnoho dalsich prednich zvukaru, opet zacinaji udavat trendy svetoveho zvuku a produkce bez pocitu,ze bojuji s vetrnymi mlyny.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky