Článek: Nedělní poslech 36

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 36

Sarapis23.4.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Rope Sect a její album "Personae Ingratae".

O kapele Rope Sect se toho ve veřejně dostupných zdrojí moc nedočtete. Trio působící v Německu, to je asi to nejzásadnější a nejspolehlivější zjištění. Jinak spíše jen mlha a spousta prostoru pro domněnky a fantazii. V dnešní době je zkrátka v módě být obestřen neprůhledným závojem tajemna, probouzet v lidech zvědavost a dráždit smysl pro konspirace. Rope Sect jsou dalším takovým úkazem, nicméně pokud netrváte na jménech, fotkách a adresách, může vám to být jedno.

Zařadit žánrově tuto nahrávku nebude úplně jednoduché. V první řadě se jedná o underground, neboť album vychází kromě své neuchopitelné digitální formy jen na kazetě u hyperaktivního labelu Caligari Records (pozor na něj!) v nákladu 200 kusů. Hudebně může posluchač očekávat melancholickou až depresivní náladu s leckdy ironickým vyzněním. Album má nenápadné metalové kořeny, na nichž post punkový odér díky posmutněle apatickému zpěvu, přímočarosti a syrové produkci ochotně udusává hlínu. Kdesi jsem narazil i na přisouzení deathrockové nálepky. No, i tak tomu může někdo říkat. Nejdůležitější však je, že se jedná o chytlavou dvacetiminutovku, které nechybí šťáva ani charisma.

Rope Sect se podařilo udržet skladby v jednotné atmosféře a zároveň nenudit. Každá skladba má nějaký svůj stěžejní nápad, melodii, motiv, na němž píseň stojí a nepadá. Ne vše je chytlavé na první dobrou, ale střídmý rozsah nahrávky umožňuje brzký návrat na start. A když přijde na řadu hitovka jako King of the Night, je vymalováno. K našim západním sousedům tedy míří pochvala a k vám nedělní doporučení.

<a href="http://caligarirecords.bandcamp.com/album/personae-ingratae" data-mce-href="http://caligarirecords.bandcamp.com/album/personae-ingratae">Personae Ingratae by ROPE SECT</a>

Kapela: Rope Sect

Album: Personae Ingratae

Styl: death rock/post punk

Vydáno: 04/2017

Země: Německo

Vydavatel: vlastní náklad

Odkazy: bandcamp

Sestava kapely:

Inmesher - kytara, bicí, zpěv, baskytara
Harbinger - baskytara
Gaarentwynder - kytary

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.