Článek: Nedělní poslech 39

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 39

Sarapis14.5.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Coldfells a její stejnojmenný debut.

Vousy, zpoza nichž vykukují lidské tváře, to jsou Coldfells. Tři kamarádi z Ohia, uzavření do sebe a milující krajinky v zimním hávu, vytáhli z pytlíku svých rozmanitých hudebních choutek ztěžklou náladu a zadoomanost a skrze eponymní debut přicházejí se solidním návrhem, jak si nechat trochu zpomalit tep.

Historie souboru Coldfells není příliš známá a pravděpodobně ani není dlouhá, nicméně v jeho řadách působí muzikanti, kteří se americkým undergroundem potloukají už pěkných pár let a napříč extrémními styly. “Vševědoucí” bible Metal Archives odhaluje nitky vedoucí k různým DM, BM, sludge a neofolkovým kapelám/projektům, v nichž se ten či onen pán z Coldfells dříve realizoval, až je z toho docela slušný seznam a dilema, jestli to náhodou není důsledek tvůrčí nerozhodnosti nebo naopak vyústění šíře talentu všech zúčastněných. Kvalitu předchozích či souběžných aktivit jsem ale nijak nezkoumal, takže poreferovat bude muset někdo jiný.

Coldfells se rozhodli sebevyjádřit na téma doom metal, kterak se hraje po americku ve zkušebnách kapel jako Pallbearer nebo Cormorant. Je v tom kytarová syrovost, sypačkové naťukávání blackmetalových receptur, melodické refrény s čistými zpěvy a klidné vybrnkávání osamělého dřevorubce na lavičce u jezera. Méně komplexní a vznešené než u prvně jmenovaných, ale stále zajímavé a především díky povedeným zpěvovým linkám i chytlavé.

"Coldfells" je nahrávkou, která představuje spíše příslib věcí příštích, než aby byla trefou do černého hned z první rány. Produkce je spíše průměrná a některým skladbám by neuškodilo ukrojit pár plátku ze stopáže. Ale i tak není určitě od věci toto album nezávazně a nedělně prubnout.

&amp;amp;amp;lt;a href="http://coldfellsdoom.bandcamp.com/album/coldfells-3" data-mce-href="http://coldfellsdoom.bandcamp.com/album/coldfells-3"&amp;amp;amp;gt;Coldfells by Coldfells&amp;amp;amp;lt;/a&amp;amp;amp;gt;

Kapela: Coldfells

Album: Coldfells

Styl: doom metal

Vydáno: 03/2017

Země: Spojené státy americké

Vydavatel: vlastní náklad

Odkazy: bandcamp // facebook

Sestava kapely:

Andrew D'Cagna - baskytara, bicí, zpěv

Jonny Doyle - kytary

Aaron Carey - zpěv, kytary

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.