Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 42

Nedělní poslech 42

Victimer11.6.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Enmarta a jeho album "The Hermit".

Po nějaké době se znovu vracíme do tajemných zvukových slují a neprobádaných masívů vlastní mysli, do laboratoře Cryo Chamber. Tedy přesně do těch míst, kde vznikají libové dark ambientní opusy jeden za druhým. U jednoho z nich se dnes krátce zastavíme. Siegfried Leiermann je profesionální hráč na violu a jeho přechodným domovem je filharmonický orchestr. Ve chvílích, kdy není na turné a kdy má čas sám pro sebe, komponuje tíživě obskurní a minimalistickou hudbu, ve které mísí elektroniku a právě nástroj, který tak dobře ovládá. Jeho projekt se jmenuje Enmarta a The Hermit je jeho druhým albem.


Stejně jako prvotina Sea Of Black, vyšla i stále aktuální práce pod emblémem Cryo Chamber a o master a artwork se tradičně postaral vrchní vědecký technik Simon Heath. Hudba Enmarta je skutečnou symbiózou obou vzájemně se přitahujících světů, tedy toho chladně strojového a toho, který je veden křehkými linkami klasického nástroje. Elektronické plochy se plazí nad povrchem mysticky potemnělé krajiny, nitro je vystaveno nejednomu hrozivému vypětí a viola protíná těžkou deku tmy, ale moc světla jí nedodává. Na to je její zvuk příliš plačtivý a nakřáple bezvýchodný.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/enmarta%20sl.jpg


Brouzdat se projekty výzkumného střediska Cryo Chamber je radost sama o sobě a Enmarta je tělesem, které mne vtáhlo do svého zhasnutého vnímání světa, kde vítězí stísněná samota a fascinující výjevy kombinující nadvládu přírody a specifický stav mysli, který je příliš daleko od dobrého rána a světlých zítřků.


Hudbu Enmarta řadím mezi ty nejpovedenější artefakty skvěle fungujícího labelu, díky němuž se může člověk dostat na kobylku těm skutečně nejvěrněji pojatým dark ambientním dílům. Album The Hermit je napínavě vystavěná mozaika zádumčivých, minimalisticky vedených tónů, které mi dávají soustavně na srozuměnou, že jejich děj, návaznost a celý koncept má smysl. Když prší, tak dlouze a když je venku tma, tak i přes den. Zkuste se schovat pod okap a sledovat blesky za doprovodu The Hermit.

 


Kapela: Enmarta
Album: The Hermit
Styl: dark ambient
Vydáno: 11/2016
Země: Itálie
Vydavatel: Cryo Chamber
Odkazy: soundcloud // facebook

Současná sestava kapely:
Siegfried Leiermann - elektronika, viola



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky