Článek: Nedělní poslech 43

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 43

Bhut18.6.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Drutty a jeho album "Nečetla? To by sis ale měla přečíst!".

Dnešní den vám hodlám zpříjemnit něčím, co je ve své podstatě netradiční, netradičně se to i dá sehnat, a celé je to vůbec takové jiné, filosofující a snad i zajímavé. Minimálně mně to zajímavé přijde, proto o tom taky píšu, že ano... Nuže, skupina Drutty funguje od roku 2008, což už je celkem nějaký čas. Ne, že by o sobě nedávala moc vědět, ale do povědomí se moc nevrtá a nehrne.

Letošní materiál však nabízí hned několikero důvodů, proč se u téhle kapely na chvíli pozdržet, a jako ten hlavní lze brát aktuální desku s podivuhodným názvem: Nečetla? To by sis ale měla přečíst!. Název nahrávky lze velice snadno pochopit už samotným poslechem. V mezičase skladeb jsou totiž podsunuty útržky z jedné, vskutku velmi zapomenuté filmové komedie, která svým obsahem smrdí jistou avantgardou. Jde o film Vražda inženýra Čerta z roku 1970, což je snímek plný úžasných dialogů, jídla a perfektního hereckého výkonu pana Menšíka a paní Bohdalové. Tajuplnost nahrávky je tak prolomena i svérázným vtipem.

Stěžejní však stále zůstává muzika, kvůli které jsem to celé hlavně vybral. Jde o jistou formu black metalu, která je však značně znásilněna elektronickými prvky a různě, až hardcorově vyznívajícími plochami. Celková atmosféra mi občas připomněla zapomenutý klenot Okozla od Riviera Playboyz. Dokonce jsem pojal podezření, zda nejsou kapely nějakým způsobem v příbuzenství. Velké, masité blackmetalové plochy mají úžasný půvab. Do toho občas zahučí svérázné frázování textu, kterému těžko rozumím, ale názvy skladeb jako Obsluha vleku nebo dvojice písní Nikdo nevypadá jako Vágner…, …ani Petr Rezek dávají tušit jednoznačný vtip a zdravou formu nadsázky. Hudebně to ale poznat není, jelikož hudba je žánrově nezištně experimentální.

Ano, experiment je asi ten správný výraz pro tenhle elektro black metal. Ale všechno má hlavu i patu. Je to asi stejně abstraktní jako výše zmíněný film, nebo i obal samotný, který mi prostě z nějakých, mně neznámých důvodů, připomíná Báru Basikovou. Ale tady podivnosti stále nekončí. Ta největší se skrývá za fyzickou podobou nahrávky. Bývá zvykem vydávat dvojCD, dvojLP i nějakou dvojMC bych doma našel. Ale podoba LP+MC… to tu, hádám, ještě nebylo. Takže pokud si budete chtít pořídit originál album Nečetla? To by sis ale měla přečíst! – dostanete do ruky vinyl a kazetu, přičemž na každém nosiči je nahraná jiná část materiálu. Ale teď už se jen oddejte poslechu, je přece neděle…

Kapela: Drutty
Album: Nečetla? To by sis ale měla přečíst!
Styl: elektro black
Vydáno: 10/2016
Země: ČR
Vydavatel: Kachnička Entertaniment
Odkaz: https://drutty.bandcamp.com/

Sestava kapely:
El Asistanto - klávesy
Pedro Jugador de Bolos - kytara
Pablo Chimenéz - kytara
El Diablo Bombo - bicí
Rodrigo Obeso - basa

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 2.6.18 9:18

Na Grave Upheaval nemusí mít člověk zálibu v death metalu (já obecně ten žánr nemusím) a přesto ho to album přirazí ke zdi a dostane ho tam, kam chce. Ty záhrobní výdechy, ten pocit, že se neustále něco děje v pozadí, ten přehlučněnej dětskej pláč snad ve třetim songu (fuj!), ta deska je fakt děsivá. Jestli u mě vyvrcholil minulý rok vývoj black metalu novým albem od Throane, tak tenhle rok to jsou pro death metal Grave Upheaval. Potěšila nostalgická zmínka o Musique od Theatre of Tragedy, která byla mojí první kazetou z období, kdy jsem nastoupil na střední a skrze tamní metalisty jsem začal být zasvěcován do toho, že existuje i jiná hudba než System of a Down, Rammstein a Offspring. Ačkoli Raymond, který se neustále cpal k mikrofonu, byl skutečně nesnesitelný, tak hudebně to byla dost bohatá deska, hádám ale že s ní tehdy museli nasrat dost svých fanoušků. Každopádně na památku je dle tohohle alba stále pojmenována moje složka s hudbou.