Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Kopřivnice není jen město, ze kterého vzešla slavná Tatra, v patrnosti by měl našinec mít i nějakou tu muzikální hladinu a právě proto si zapište jméno Drutty. Ale správně by vám už tohle jméno nemělo být cizí, neboť jejich minulá nahrávka příjemně zarachotila éterem. Album Nečetla? To by sis ale měla přečíst, přineslo hned několik zajímavých hudebních prolnutí, ve kterých nové album Doba kameňa směle pokračuje.

Drutty jsou především pevně nohama na zemi a zároveň mají rádi důstojnost. Alespoň tak si vysvětluji fakt, že deska vyšla na vinylu v limitovaném počtu sta kusů. Ale hlavně mají šikovnej smysl pro prolínání zdánlivě vzdálenejch zákoutí. To by jinak totiž nemohl vzniknout ten podivnej mix svéráznýho metalu s industrialem i avantgardou. To je tak, když dáte dohromady Godflesh, Ministry, Mansona a spoustu dalších jmen, která coby inspirace přinesla byť jen malý střípek do výsledné koláže. Respektive bych měl napsat drobeček do koláče, neboť jedna z roztodivných škatulek, která se kolem hudebního usměrňování kapely motá, je i položka gastro. Kdo jste pochopil minulou nahrávku, tak asi netřeba vysvětlovat více. Ostatně žánr, který je hezky popsán na přiložené vizitce elpíčka, je experimental, black, ambient, noise, vejskání, rachocání, nějaký ty světýlka. Pokud jste do teď tápali, tak vězte, že Drutty jsou kapelou s laskavým humorem.

Kolotočář Eda roztáčí první minuty gramofonové reprodukce a jak se tak svět otáčí, jde z toho až hlava kolem. Ne však v muzice, jelikož ta je celkem pevně zasazena do hutnějších nálad a kytarová práce se snaží jít s opravdu těžkými riffy na světlo dní. Jenže tahle muzika je světloplachá, dobře jí dělá přítmí a vyloženě veselých tónů se zde nedočkáte. Žádné hopsavé skotačení a kotrmelce na barevné louce s kostičkami (pamatujete na edukační sondu do dětských duší jménem Kostičky na ČT? Tak tohle tu není). Dobrým kontrastem je čistý vokál s jednoduchým, přesto patřičně úderným frázováním do jakéhosi sludgem čpícího industrialu. Jde o to, že ačkoliv v kapele vyloženě není osoba obsluhující výhradně elektronická hejblata, tak doplňkové hostování se efektů ujalo bez výhrad skvěle. Hned je ta duchna pestřejší, ačkoliv i tak se drží zemitého rázu skladeb. Katapultem do dálav nezměrných prostor jsou pak dlouhé táhlé vokály zastupující především refrény. Jaký to výtečný střet hutné kytarové, snad blackové mohutnosti s odlehčující povznášející a uvolňující energií. Vedle toho tu jsou pochopitelně skladby opatřené hrubším vokálem, aby ta nezbednost vytryskla ve větší míře a aby se posluchač přestal blbě tlemit a pochopil, že to co právě dává do uší, není jen bizarní metal, ale taky bizarně vážný metal.

Možná to na vás působí úsměvně a možná to taky vezmete se vší vážností pevně, ale jisté je, že v klidu to vaše vnímání rozhodně nenechá. A to je bod, který je třeba podtrhnout a náležitě zvýraznit. Drutty totiž mají originální zvuk, jedinečný rukopis a především svůj vlastní tzv. xicht. A to je aspekt, který si osobně na kapele vážím a cením, neboť vlastní a neotřelý výraz je něco, co oddaný posluchač vždy velice rád uvítá. Doba kameňa však skrývá ještě jeden triumf, kterým je závěrečný cover na kapelu Přítel Belial, která má sídlo v témže městě, o kterém jsme si v úvodu letmo řekli, že tam Loprais jezdí častěji než k rodině. Jde o skladbu Slavonia, která se malilinko odlišuje od těch ostatních, avšak její drobné vybočení skvěle pozvedává charakter alba a jeho vlastní závěr tak příjemně vygraduje. Nejen že má velmi chytlavé melodie, ale i podmanivé chorály, které mi kontext skladby podtrhly tlustým zvýrazňovačem. Neznám originál a proto nemohu stanovit míru odklonu původní verze od té drátovní (druty = dráty, hantec lašska víme?), ale osobně mám rád celou řadu coververzí mnohem více než jejich originály.

Nejednou se jistě setkáte s označením kapely, jako té, co hraje divný black. Inu, proč ne. Ono je to totiž celé divné a je jedno jestli to bude divný black, divný industrial nebo divný noise. Prostě je to něco, s čím si běžný smrtelník tak nějak neví rady a tak buď vysype hromadu kategorizujících perel, nebo to souhrnně vystihne slovíčkem divný, alternativní, avantgardní… V každém případě je to originální a svérázné a neskutečně chytlavé. Doba kameňa je tu, radujme se.