Článek: Nedělní poslech 43

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 43

Bhut18.6.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Drutty a jeho album "Nečetla? To by sis ale měla přečíst!".

Dnešní den vám hodlám zpříjemnit něčím, co je ve své podstatě netradiční, netradičně se to i dá sehnat, a celé je to vůbec takové jiné, filosofující a snad i zajímavé. Minimálně mně to zajímavé přijde, proto o tom taky píšu, že ano... Nuže, skupina Drutty funguje od roku 2008, což už je celkem nějaký čas. Ne, že by o sobě nedávala moc vědět, ale do povědomí se moc nevrtá a nehrne.

Letošní materiál však nabízí hned několikero důvodů, proč se u téhle kapely na chvíli pozdržet, a jako ten hlavní lze brát aktuální desku s podivuhodným názvem: Nečetla? To by sis ale měla přečíst!. Název nahrávky lze velice snadno pochopit už samotným poslechem. V mezičase skladeb jsou totiž podsunuty útržky z jedné, vskutku velmi zapomenuté filmové komedie, která svým obsahem smrdí jistou avantgardou. Jde o film Vražda inženýra Čerta z roku 1970, což je snímek plný úžasných dialogů, jídla a perfektního hereckého výkonu pana Menšíka a paní Bohdalové. Tajuplnost nahrávky je tak prolomena i svérázným vtipem.

Stěžejní však stále zůstává muzika, kvůli které jsem to celé hlavně vybral. Jde o jistou formu black metalu, která je však značně znásilněna elektronickými prvky a různě, až hardcorově vyznívajícími plochami. Celková atmosféra mi občas připomněla zapomenutý klenot Okozla od Riviera Playboyz. Dokonce jsem pojal podezření, zda nejsou kapely nějakým způsobem v příbuzenství. Velké, masité blackmetalové plochy mají úžasný půvab. Do toho občas zahučí svérázné frázování textu, kterému těžko rozumím, ale názvy skladeb jako Obsluha vleku nebo dvojice písní Nikdo nevypadá jako Vágner…, …ani Petr Rezek dávají tušit jednoznačný vtip a zdravou formu nadsázky. Hudebně to ale poznat není, jelikož hudba je žánrově nezištně experimentální.

Ano, experiment je asi ten správný výraz pro tenhle elektro black metal. Ale všechno má hlavu i patu. Je to asi stejně abstraktní jako výše zmíněný film, nebo i obal samotný, který mi prostě z nějakých, mně neznámých důvodů, připomíná Báru Basikovou. Ale tady podivnosti stále nekončí. Ta největší se skrývá za fyzickou podobou nahrávky. Bývá zvykem vydávat dvojCD, dvojLP i nějakou dvojMC bych doma našel. Ale podoba LP+MC… to tu, hádám, ještě nebylo. Takže pokud si budete chtít pořídit originál album Nečetla? To by sis ale měla přečíst! – dostanete do ruky vinyl a kazetu, přičemž na každém nosiči je nahraná jiná část materiálu. Ale teď už se jen oddejte poslechu, je přece neděle…

Kapela: Drutty
Album: Nečetla? To by sis ale měla přečíst!
Styl: elektro black
Vydáno: 10/2016
Země: ČR
Vydavatel: Kachnička Entertaniment
Odkaz: https://drutty.bandcamp.com/

Sestava kapely:
El Asistanto - klávesy
Pedro Jugador de Bolos - kytara
Pablo Chimenéz - kytara
El Diablo Bombo - bicí
Rodrigo Obeso - basa

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.