Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 46

Nedělní poslech 46

Sarapis9.7.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Nekromant a její debut Snakes & Liars.

Jakoby měl název alba Snakes & Liars varovat pozorného poutníka před úskoky a zákeřnými nástrahami, které by ho mohly zmást nebo dokonce zahubit. A skutečně, Nekromant se sice tváří nevinně jako nerozkoukaná nová kapela, ale při zaostření oka se realita mění ve vysmátou bestii uměleckých paradoxů. Je to složité, že se mi to ani nechce vysvětlovat. Ale potáhnu z brka, pozdravím siluety zesnulých rockových bardů v měnícím se oblaku dýmu a jdu na to.

 

Nekromant není nová kapela. Nebo alespoň ne v tom klasickém smyslu. Její počátky sahají do roku 2011, kdy se ústřední dvojice Mattias Ottosson a Adam Lundqvist, znechucená moderními produkcemi a trendy v metalu, rozhodla dělat muziku po svém a pěkně po staru. Bez varování ale začala (už jako trojice, neboť sestava narostla o  bubeníka Joakima Olssona) vydávat své studiovky pod názvem Serpent. No co už... Jenže aby toho nebylo málo, druhé album dostalo jméno Nekromant. A od roku 2016 se tak jmenuje i kapela (podruhé?), ale logo věřte nebo ne, vypadá docela stejně...Co se to děje? Jsem já furt já? Kdo jí tohle kuře co? Takže raději přestanu hulit a budu o tom jenom poslouchat muziku.

 

 

Album Snakes & Liars hodně čerpá z odkazu těch nejstarších Black Sabbath. To mimo jiné znamená prodírat se úzkými mantinely a ostražitě kličkovat mezi už použitými riffy, aby z toho nebyla ultimátní kopírka. Nemůžu si zde odpustit malé rýpnutí ohledně trendovosti - vždyť co je v posledních letech více trendy než stoner a vintage kapely? Obhajoba Nekromant však tkví přímo v jejich novém albu. Je to už poněkolikáté rozžvýkaná žvýkačka, ale přesto má docela svěží chuť a mezi vybledlými soukmenovci, u nichž je půl poslechu až moc, vyniká. Zdá se, že Nekromant nechybí smysl pro chytlavost a tah na bránu, což jsou v tomto ranku zlatu se rovnající hodnoty. A pokud to prý půjde dobře, vyrazí na podzim na EU tour.

 

Švédové si možná moc dobře nehlídají hranice, ale muziku tradičně umí na úrovni. Nadějná parta, která se ráda přehrabuje v second handech a hledá poklady, to jsou Nekromant. Dnešní doporučení.

 

 

Kapela: Nekromant
Album: Snakes & Liars
Styl: stoner/hard rock
Vydáno: 6/2017
Země: Švédsko
Vydavatel: Transubstans Records
Odkazy: bandcamp // facebook

 

Sestava kapely:

Adam Lundqvist - kytary
Mattias Ottosson - zpěv, baskytara
Joakim Olsson - bicí



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Kruppe / 3.5.20 11:01

Neskutecny mesic,co se tyce hudby i situace kolem nas.2 desky roku bez debat. ULCERATE vydali sve prelomove dilo.Takovy extremni metal se jen tak neslysi.To album je pohlcujici!58 minut ubehne jako voda a ja davam replay a pak znovu...Po Ulcerate prijdou na radu WAKE-Devouring Ruin a DROUGHT- Trimurti. Mix blacku,death metalu.ORANSSI PAZUZU je pak kapitola sama o sobe.Clovek si pak musi poslechnou i neco melodickeho.Mne se naopak nova Katatonia libi.Predesle 2 desky me tak nebraly,ale tato ano.Pak pro fanousky melodickeho metalu je tu BURDEN OF LIFE-The Makeshift Conqueror.Zklamanim jsou NIGHTWISH.Nudaaa a kolovratkovite riffy.Nechapu milionova zhlednuti TRIVIUM,po poslechu Ulcerate je to jako metal pro deti:-)a nijak objevny.PS: druhou deskou roku je v rock/popu FIONA APPLE-Fetch The Bolt Cutters.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky