Článek: Nedělní poslech 52

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 52

Victimer27.8.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Teleplasmiste a jeho album Frequency is the New Ecstasy.

Elektronika či akustika? V případě dua Teleplasmiste zcela vhodná otázka. Oba pánové totiž využívají roztodivné prostředky k tomu, aby posluchače pomocí svých zvuků přenesli do náruče přírody, a ten pak mohl objevovat tak trochu jiné zvuky, než byl doposud zvyklý. Takové je strohé představení tohoto projektu.

I když já osobně v jejich experimentálním světě příliš přírody nehledám. Nechám se prostě a jenom nést. Plochy jsou široké, lehnout si lze prakticky kamkoliv, táhlá a v mnoha případech masívní zvuková katarze nutí k odpočinku a plnému vnímání i za zavřených očí. Je to svým způsobem hypnóza, učinkující a hluboká.

Vracíme se po čase zpátky k labelu House Of Mythology, kde lze nalézt samé zajímavé spolky na poli experimentálně orientované muziky. Teleplasmiste nejsou výjimkou. Jejich hudba je léčivá, alespoň na mě tak působí a jistě v tom nebudu sám. Její poloha je někde na pomezí pomalu dronujícího soukolí a experimentální elektroniky. Je to léčba zvukem, vyslání do zapomenutých sfér, do říše podvědomí. Někam, kde lze vylovit staré, vyřazené myšlenky a znovu je potichu rozvíjet.

Kolem je pocit z velkého, téměř nekonečného prostoru. Člověk je v něm sám, ale přitom se tak necítí, ani nepropadá panice či touze po společnosti. Je to čištění duše. A je docela jedno, do které části nahrávky se ponoříte, protože důležitá je její celková frekvence, neboť je to právě ona, kdo může přivést organismus do stavu určité extáze. Tak zní název alba a tak činí i jeho účinky. Na mém vnímání to funguje a aplikuji, co to jen jde. Následujte mě a tužte se.

Kapela: Teleplasmiste

Album: Frequency is the New Ecstasy
Styl: experimental
Vydáno: 4/2017
Země: Spojené království
Vydavatel: House Of Mythology
Odkazy: bandcamp / facebook

Současná sestava kapely:
Mark Pilkington - elektronika, ostatní nástroje
Michael J York - elektronika, ostatní nástroje

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 27.2.20 13:51

Vezmu to velice zkratkovitě přes hodnoty DR z MP3 / 320kbps. Vím, není to úplně směrodatný, ale i tak dostatečně vypovídající. Zde se kapela posunula na průměr šest. Na Budhovi jsou dvě skladby, který jsou na hodnotě pět a jde to slyšet, že tam něco hraje ještě míň, respektive víc. To, že kapela přešla z totálně přebuzený produkce (DR 3 a 4) trpící naprosto všemi nešvary proti kterým loudness war jde, na něco relativně poslouchatelnýho bych asi neprezentoval jako nějaký prozření v rámci loudness war nebo obecně v rámci jakékoliv „dynamiky“ zvuku v rámci metalu, protože ta nahrávka stále stojí na opačný straně spektra. Momentálně je trend takovej, že dost nahrávek je na DR 7 (už i Rutan si dal, zdá se, říct). Takže v rámci atmosferickýho metalu je DR 6 stále „krásně“ ořízlá nahrávka, která není přebuzená za hranici poslouchatelnosti. Mně osobně by třeba zajímalo, jak se kapela poučila směrem k vinylovému vydání. Spousta lidí to nepozná, nedocení, ale to si myslím, že je druhořadá věc a na jinou diskuzi. Ohledně dynamiky. Nový Ad Nauseam bude nahrávka, kde se o nějaké dynamice a přirozeném zvuku půjde bavit. Ale třeba i "raw master by Trey" posledních Morbid Angel je vlastně velice povedená věc.