Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Tuzemská kolekce 7

Tuzemská kolekce 7

Bhut11.6.2023
Pohled do vybraných posledních přírůstků z CZ scény do polic, aneb co nového z tuzemské scény u Bhuta doma a proč o tom hovořit.

Druhá šestice nahrávek bude trošku volnějšího střihu, než byla minulá vážnější plocha v rámci Tuzemské kolekce 6. Asi i proto, že nejde o žádné novinky, ale o poctivé doplňování mezer. V prvních třech případech sice trochu zlobit budeme, ale ve zbytku se položíme do klidnějších vln a na samotný závěr si možná dáme něco kapičku obskurního.

 

// The Golden Tribute to Master’s Hammer

 

Tohle je asi méně známá relikvie, která by však fandům kapely neměla být lhostejná. Na tomto tributním albu vzdávají svůj hold věhlasnému mistrovi především blackem načichlé, či přímo silně prostoupené kapely, což dává kultovním skladbám skupiny správný zvuk a vysněnou surovost. Originál sice vždycky bude jen jeden a je jasné, že hlavy, které stvořily ty jedinečné kompozice, budou pořád ctěné ještě po x dalších generací, ale náboj skladeb v rukou horké krve – to je ta energie. Ovšem pokud jste si ještě vzpomněli na někdejší naprosto geniální tribute kompilaci vydanou u Redblacku, tak té já osobně pořád dávám přednost. Tenhle zlatý tribut je sice skvělý, ale ten redblackovský s nesmrtelnými šprýmy Insania a Dark Gamballe… to je něco, co už mi bude hučet v hlavě na věky.

 

// detaily edice
// ukázka

 


 

 // Maniac Butcher - Masakr

 

Masakr je nahrávka, která když přišla, tak vyvolala celkem rozporuplné reakce. Jako vždycky, když začne ožívat něco, co už člověk považuje za uhynulé, dřímající a nehodlá si nepovedenou novinkou kazit status kultu, který ve svém nitru drží. V době, kdy bylo album nové, jsem se elitářsky zařadil k jeho odpůrcům a odmítavý postoj pramenil vlastně i ze způsobu arogantního urážení kláves a ženských zpěvů, na což kapela vždycky tak ráda upozorňovala. Vychovali jste mě jako bastarda, tak tady to máte! Dokonce si i jemně vybavuji koncert (9. 4. 2011) v Exitu Chmelnice (před jeho zavřením a přebudováním na klub Nová Chmelnice), kde osazenstvo žehralo na hrané skladby z Masakru, ale když přilétla Píseň černých vran, tak jsem i v Barbarudových očích zahlédl jiskru nadšení z ohlasu publika. Dnes vím, že to album je skvělé a že mě baví a že můj tehdejší pohled na spoustu věcí stál vyloženě za prd. Časy se mění. Legenda Maniac Butcher však po sobě nezanechala žádnou špatnou nahrávku, a i ten Masakr po desetileté odmlce kapely přeci jen přišel vhod. Dneska už to vím. Sice je s podivem, že si CD pořizuji po dalších třinácti letech, ale můžu výmluvně poukázat na přítomnost kazetové verze v polici, kde zas mezi řadovkami chybí Invaze… Ještě je co doplňovat. Tak vás snad tahle vzpomínka rozveselí a samozřejmě i rozseká.

 

// detaily edice
// ukázka

 


 

 // Root - Capturing Sweden – Live in Falkenberg

 

Živáky sice nepatří do nějak důmyslné formy alb, ale tu a tam jimi ozvláštnit svou diskografii ještě beru u kapel, které toho mají na kontě už dost, nebo je ten živák něčím výrazný, či jinak zajímavý. Třebas povinností blackerů je vlastnit Live In Leipzig od Mayhem. Někdy to sice vyznívá dojmem „co ještě nemáme, co ještě uděláme, když nemáme nic nového“, ale já to občas na milost vezmu. Někdy jen kvůli tomu, že prostě toho chci mít od kapely trochu víc, než jsou řadová alba. A přesně takovou kapelou Root jsou. Je to velký pojem, důležitý mezník tuzemského metalu a moje moc oblíbená česká kapela. Objevil jsem je skrze album The Book, které prostě považuji doslova za klenot tuzemského fondu a na toto období vlastně odkazuje i tenhle živák pořízený na vystoupení ve Švédsku (rok 2001 a festival 2 Heavy 4 You Open Air). Takže vlastně jen drobný, ale slušivý střípek do sbírky. Špekem je v bookletu reklamní stránka shopu 666, což byla nějaká odnož Nosferatu shopu a ještě něčeho, kde je z dnešního pohledu to nejvíc kýčovitý oblečení a módní doplňky v podobě lebek, bot s plameny a dalších hovadin, což jsou nejlepší pasti na puberťáky. Vzpomínám si, že i v dobových tiskovinách byla tahle koláž roztažená na celou stránku. Úsměvné.

 

// detaily edice
// ukázka

 


 

 // Mandragora - Horko

 

Tak teď výrazně zvolníme a přesuneme do rockových vod. Alespoň uvidíte/uslyšíte, co dalšího považuji za tuzemské drahokamy, hehe. Ale žerty stranou. Muzika, kterou banda Mandragora dělá, je mi fest sympatická. Jen se cokoliv od nich fakt blbě shání, takže bych touto cestou ještě poprosil případného majitele alba 100wattová ryba, (eventuelně dema Turning a Mandragora 2003), zda by byl ochoten jej prodat. Třeba ta ryba není ani na discogs a mp3 verze mi prostě nestačí. Album Horko, které připlulo po rybě, je ovšem taky parádní kousek. Nejlepší věc je rozhodně skladba Noci kolem nás, ale baví mě to celý. Ještě by se možná slušelo napsat, co že to tahle Mandragora vlastně je zač. Nuže asi budete znát kapelu Laura a její tygři, tak si představte, že takové složení a vyznění (nástrojové i vokální) trochu opředete vážnější atmoškou skoro až dramatickou a prdnete tomu kapku ostřejší kytary. Mandragora se nejvíc prosadila skladbou Poslední noc Doriana Greye, která v tom roce 2000 byla dost vidět/slyšet. Vzpomínáte? V každém případě mě tenhle model neskutečně baví. Níže použitá ukázka (skladba Holka) je takovou z těch volnějších, pohodovějších věcí, ovšem v nabídce alba jsou i mnohem propracovanější a poslechovější kousky.

 

// detaily edice
// ukázka

 


 

 // E!E - E!E

 

Společně s pistolema (snad víte kterýma) svého času moje nejoblíbenější punková nahrávka. Dobře si vzpomínám na šestou třídu základky a jistého spolužáka, se kterým jsme si popěvky z tohoto alba pořád halekali. Vlastně tu desku mám zakořeněnou v hlavě furt. Nic dalšího už mě od éček tak nebralo, jen tady ten debut, o kterým jsme si mysleli, že se jmenuje No Smoking, kvůli nasamplovaný kravině (zakašlání a elektronický hlas říkající no smoking) mezi všemi skladbami. Nesmrtelný songy jako Humusák, Jsem proti, Naštvaná, Kapavka, Krásná holka… no asi bych to vyjmenoval všechno. Bavil a baví mě i ten zastřenej zvuk, kdy hlavně bicí znějí, jako kdyby někdo mlátil do pohovky. Takhle jsem ten punk prostě vnímal – vztek, agrese, špína, vtip a přesto protest. Do punkového období jsem se sice ještě párkrát vrátil, ale dneska vím, že je to docela mrtvý žánr, který funguje asi jen v pubertě (no možná ještě chvíli po ní, než si člověk uvědomí, co vlastně po životě chce). Ano, punk is dead. Bohužel.

 

// detaily edice
// ukázka

 


 

 // Zvlášňý škola - Na české záchytce / Na eskymáckým pohřbu / Z kola ven / Správná pětka

 

A ta největší blbost na konec. Opět návrat do základky a tehdejší oblibě v zábavových kapelách a takových těch pivních českých adoracích. Všemu vládly Tři Sestry, což byla a je solidní kapela, jenže taky někde vzniknul Alkehol a na něj se nabalující variace, jako je třeba Aušus. Zvlášňý Škola byla však blíže k Třem sestrám (asi díky akordeonu) a taky faktu, že některý skladby nebyly vyloženě blbý a vypitý. Kapela se sice holedbala, že hraje knajp’n’roll a takový ten sranda hospodskej rock, ale když by si člověk odmyslel témata, tak dostanete občas celkem slušnou kostru skladeb s dobrými nápady. Tyhle čtyři kousky mi však stačí. Jsou to věci, který mám ještě na sté kazetové kopii a k jejich poslechu jsem se od základky nedostal. Takže až teď po dlouhých letech. Co mi však na těhle edicích a názvech vždycky přišlo podivné, jsou ty římské číslice u první dvou alb. Tomu jsem neporozuměl dodnes. A taky nesnáším booklety v podobě dlouhého rozkládacího papíru. To je devíza kazet a u CD mě to vyloženě sere. Naštěstí Zvláška nemá v bookletu toho tolik co nabídnout, takže si vystačí nanejvýš se čtyřmi panely.

 

// detaily edic
// ukázka

 



  DISKUZE K ČLÁNKU

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky